Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Myslím si, že to tvůrci docela vystihli -- dobu, režim a lidi v nich lapené. Paruky samozřejmě k popukání, ale herectví solidní a retroiluze povedená; to, že hrané písně neodpovídají přesně době, je nepodstatné; vybrány jsou dobře. Škoda, že uvedení do děje bylo podáváno jak uhlí lopatou, pak už to šlo subtilněji. Na nedělní televizní film to nakonec bylo víc než dobré. Kdyby byla televizní dramatika aspoň takováhle. Hodnotím tedy jako nadprůměr, ale naprosto chápu, že některé bývalé či stávající máničky si musely u obrazovky rvát háro... ()
Křečovité dialogy, křečovité herectví. 1) Televizně-inscenační didaktické dialogy se možná mohou hodit jako materiál pro střední školy, ale rozhodně ne pro alespoň průměrně vyspělého diváka. 2) Na první pohled pamětníka zarazí odbyté reálie - nesouhlasí ani oblečení, ani použitá hudba. 3) Na 33letého Romana Říčaře (20letý Lukáš Knapp, zpěvák) s pěknou postavou byl pěkný pohled, ale to nestačí. ()
Pamatuju si, jak jsem v říjnu v časných ranních, resp. pozdních nočních hodinách pobíhal při natáčení scény vymetání pajzlu esenbáky po koncertu. Tehdy při natáčení to vypadalo, že by ta scéna mohla být i docela akční, ale jak jsem předpokládal, zase nic. Ani vidět v té scéně nakonec nejsem, takže mi těch 700 Kč za tuhle scénu a za to jak jsem na tom koncertě stál v první řadě a z cigárem nad hlavou se houpal do rytmu Plastiků přijde ze strany ČT jako 700 konejšivých pohlazení za těch 13 hodin co jsem tím natáčením strávil... ()
Naprostý podprůměr od Nikolaeva! Naprosto odfláklé masky - ty paruky byly oprabdu příšerný. Na jednu skvělý námět - naše dějiny undergroundu 70. let je tak bohatá, že by si to zasložilo mnohem větší prostor a zpracování než jak je tomu v tomto případě. Herecké výkony jsou v některých pasážích ubohé a exteriéry jsou velice zvláštní. Jedním slovem špatně natočený televizní film. Jediný okamžik, kde jsem trochu poznal rukopis Nikolaeva byla scéna s VB a šťárou na koncertě. ()
Bohužel jsem neviděl celé, ale z těch cca tří-čtvrtin mám pocit zajímavě-průměrné podívané, která zpracovává "klasické" normalizační bigbítové téma, ale hlavně, že Petr Nikolaev dostal od ČT zakázku ve stylu:" A bude hůř bylo dobrý, natoč něco podobnýho, ale hlavně prosímtě naslušno, ať to můžeme pustit v osm večer. Moc peněz nemáme, ale ty to nějak zmákneš, paruky jsou levný...:)" Výsledek leč takový vlažný už jednou vymáčený čaj s pančovaným rumíkem, nicméně podaný tak jak si většinový televizní divák na konci jarního víkendu v osm večer přeje...:-( ()
Reklama