Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (89)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Klub osamělých srdcí je neskutečně unylý snímek, což je při tématu "problémy bigbítu za totáče" celkem ostudné. Při radostných vzpomínkách na to, jak jsem v inkriminované době nejednou z nepovoleného koncertu prchal předem připravenými stezkami, mi tahle nuda celkem pokazila večer. ONI to zkrátka zase zvládli, všechno zakázali a i nějaký ten život stihli zničit. Jenom do dneška pořád nevím, kteří ONI to byli. Zda-li ti, kteří i v dnešní době prezentují socialistické myšlenky, nebo ti, kteří již dávno přestoupili do stran jiných barev, nebo ti, o nichž jsou vedeny tajné svazky STB, či ti, kteří stále tahají za nitky dějin a jejichž jména v žádném archívu nikdo nikdy nenajde? Jsem si plně vědom toho, že podobné úvahy sem nepatří, ale pokud se již někomu podařilo odhalit JEJICH totožnost, tak ať si to nenechá pro sebe. KSČ totiž měla dva miliony členů, z nichž většina se v roce 1989 záhadně vypařila. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelná pitomina, která dělá z trochu zasvěcenějších diváků blbce, pokud se týká už používané hudební složky. Píseň 20 deka duše hráli Mišíkovi Etc... na konci 80. let, rozhodně ne na začátku 70. let, kdy se má děj filmu odehrávat. To byl ostatně Mišík zpěvákem Flamenga, tehdy nejvýznamněnější české rockové skupiny (vedle Modrého Effektu a Luboše Andršta), od níž paradoxně ve filmu neslyšíme ani notu. V obskurním klubu (ten mi opravdu přijde mimo realitu) zato slyšíme nahrávku Plastiků Magické noci z 1. jejich alba natočeného na Housce cirrka o dva až tři roky později, navíc kapely, která měla kolem roku 1971 a 1972 zcela jiný repertoár (nota bene se zvukem z let 90,, že?). Normalizace je tu pak zobrazována jako totální fraška. Pokud se tvůrci chtěli někde dozvědět fakta o tehdejším rockovém (ale i jazzovém a folkovém) životě, měli by si přečíst vzpomínky Mikoláše Chadimy nebo texty Martina Jirouse o PPU (Chadima ovšem líčí situaci skutečně barvitě s objektivitou hodnou historika). Snímek působí celkově neuvěřitelně naivně, a upřímně nevím, pro koho byl natočen. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Nikolaevovi bylo v té době deset let, takže toho zas moc nezažil, ale i tak se jedná o docela povedený retrospektivní pohled, zachycující události krátce po Pražském jaru, násilnému vstupu armád Varšavské smlouvy a posléze tuhé Normalizaci, zde především bigbíťáckou undergroundovou scénu (spolek K.O.S.), která to neměla lehké, ale to asi nikdo v tý době. Rok 68' a dál, filmařsky často vyhledávané téma, no ještě že mají co točit a na co vzpomínat, vyrostl v tom každý, kdo se o tom dnes snaží něco točit, ano taková byla skutečně doba, tvrdé represe, tuhá cenzura, šťáry, vlasy dolů atd. Do roku 68' to byla v tom našem socialistickém státečku, pomalu balada, dle vzpomínek pamětníků a pak se rázem všechno změnilo. Takže žádný zbytečný kecy, jede se dál, konec byl stejně nejlepší. ps ; Palec dolů za nepříliš povedené exteriéry a jednání některých postav, jinak věřím že se tam někteří z nás především ve spojitosti ze spolkem SSM znovu jakoby viděli..:-) ddt ; V rámci tv tvorby, omezenou fin. prostředky, nedal se čekat jistě zázrak, film nebo jak vtipně poznamenal Mariogold, rumíček pro příliš neorientovanou mládež, mohl jen mile překvapit.. ()

Deimos 

všechny recenze uživatele

TV/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 6/10 Prostředí 5/10/// +Roman Říčář a Zuzana Kajnarová, potěší i někteří další herci, texty písní, hudba -tísnivá atmosféra, později film začíná nudit/// Docela dobrá první třetina ve které je film zajímavý se v druhé a třetí zvrhává v celkem omšelou a nezáživnou historku. Najde se tu sice pár světlých bodů v podobě dramatičtějších situací, ale nic extra to taky není. Závěrečný doslov tomu mírně napravuje reputaci, divák má pak pocit, že se nedíval zbytečně./// Celkem 54%/// ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zas tak příšerné to nebylo, jakkoli volba paruk a úvodní dikce postav vážně zavánějí Mimikrami verze 2009 (svoje odvede i cameo Oldy "Mně už je všechno jedno!!!" Vlacha). Pak se to pročistí do takového neurážejícího průměru, kterému ale absolutně chybí jakákoli vyhraněnost a působivost – kulisy se účelně pletou pod nohy a jednotlivé peripetie řeší tak televizně, že to připomíná spíše papundeklové slátaniny typu Vyprávěj. Nikolaev jakoby úplně zapomněl na svůj syrový flák ... a bude hůř. Klub osamělých srdcí zapadá do zinscenované televizní poetiky, která zlou dobu chtě nechtě přibarvuje jakousi nepřirozenou měkkostí a křečovitostí v jednání. Oproti skutečným příběhům bigbítu je tohle hodně ředěný rumíček pro mládež. ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama