• raroh
    *

    Neuvěřitelná pitomina, která dělá z trochu zasvěcenějších diváků blbce, pokud se týká už používané hudební složky. Píseň 20 deka duše hráli Mišíkovi Etc... na konci 80. let, rozhodně ne na začátku 70. let, kdy se má děj filmu odehrávat. To byl ostatně Mišík zpěvákem Flamenga, tehdy nejvýznamněnější české rockové skupiny (vedle Modrého Effektu a Luboše Andršta), od níž paradoxně ve filmu neslyšíme ani notu. V obskurním klubu (ten mi opravdu přijde mimo realitu) zato slyšíme nahrávku Plastiků Magické noci z 1. jejich alba natočeného na Housce cirrka o dva až tři roky později, navíc kapely, která měla kolem roku 1971 a 1972 zcela jiný repertoár (nota bene se zvukem z let 90,, že?). Normalizace je tu pak zobrazována jako totální fraška. Pokud se tvůrci chtěli někde dozvědět fakta o tehdejším rockovém (ale i jazzovém a folkovém) životě, měli by si přečíst vzpomínky Mikoláše Chadimy nebo texty Martina Jirouse o PPU (Chadima ovšem líčí situaci skutečně barvitě s objektivitou hodnou historika). Snímek působí celkově neuvěřitelně naivně, a upřímně nevím, pro koho byl natočen.(26.4.2010)

  • Ramirez85
    ***

    Radši si přečtěte nějakej tématickej článek v nějakým hudebním časáku (Rock "to blbý áčko" Pop psal dobrý články o kapelách, co je v tom minulým režimu zakazovali), teda ne, že by byl tenhle Lonely Heart Club vyložená srajda, jestli vás berou, tak jako mě, bigbítový kapely, tak vás to možná aspoň trochu zaujme, o to spíš, když je to tam samej odkaz na samotný Brouky (viz. samotnej název filmu), ale je to takový... já nevím, jako kdyby hrála rocková kapela bez elektrickejch kytar... Takže jsem se na film podíval, asi jako několik dalších tady, hlavně kvůli Márdimu, no ten výkon byl na Lva, hele ;-) Takže na českou televizní tvorbu jako dobrý, ale jinak je ten filmek zmatečnej, zmatečnej asi jako ten můj koment k němu :-)(13.12.2014)

  • topi80
    ***

    No, nějaká hluboká sonda to není, ale rozhodně nemůžu tomuto dílu upřít atmosféru. Ostatně, retrofilm o máničkách, to by musel být hodně velký průšvih, abych to při hodnocení tlačil nějak dolů. Přišel jsem sem s odhodláním dát čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem musel dávat čím dál víc za pravdu všem těm další příspěvkům a jejich výtkám. Zůstaneme tedy u tří. Jako romance docela pěkné. Právě díky té vyčítané nedokonalosti a ledabylosti vynikl onen duch, kdy bolševik rozhodoval i o tom, jak a kde se budou mladí bavit a všemožnými způsoby otravoval život všem okolo. Právě tahle plíživá šedivost a deprese z tohoto filmu sálala, což jej ctí. Na druhou stranu, topornost herců představujících máničky byla skutečně poněkud úsměvná. Zůstaneme tedy na třech hvězdičkách, snahu já cením a pár podobně laděných snímků bych určitě v budoucnu uvítal.(27.2.2012)

  • Horác
    ****

    Dokoukal jsem, a dokoukal jsem se zájmem. Plus taky za účast Márdího. Víc než tady hojně zmiňované paruky mě zaujaly slipy hlavního hrdiny. Vážně. Netušil jsem, že se u nás nosily už kolem roku 1970. Sám jsem je zaznamenal až tak někdy kolem roku 1980 a to rozhodně ne masově.V podstatě jen u progresivního souseda, co v nich rád myl auto. Ale to jsem odběhl. Budu to muset ještě nastudovat. No nic, víc hvězd víc ví, tak lehce přifouknuté čtyři.(25.4.2010)

  • Vladajsoucna
    *

    Další nemotorný pokus, jak oddalovat televizní diváky od aktuálních zločinů k dávno neaktuálním zločinům "komunismu", tentokrát z prostředí mániček 70. let. Nečekejme však žádný syrový dokumentaristický portrét undergroundové mládeže, jaký představil Nikolaev ve své pozoruhodné adaptaci Pelcova románu A bude hůř. Jak už zde někdo naznačil, způsob zachycení prostředí včetně využívání flagrantně směšných paruk skutečně připomíná Mimikry z Majora Zemana. Dokonce i slavný představitele feťáka s oblibou ve "včeličkách" je tu taky, tentokrát ovšem jako starý papaláš. Podobně směšně nepřirozeně překližkové jsou i ostatní dobové účesy, masky, kostýmy a kulisy. Mám podezření, že aby ČT ušetřila, nechala film natáčet právě v ateliérech postavených pro podobný retro-blábol Vyprávěj. Kdyby se alespoň v hudební dramaturgii snažili tvůrci být historicky přesní - na počátku 70. let by sotva nějaký bigbíťák mohl hrát Mišíkovu a Dědečkovu píseň 21 deka duše z pozdních 80. let. Jakýsi Říčař v hlavní roli je postavou natolik necharismatickou, až člověk musel s nostalgií vzpomínat na Lábuse a spol. v Mimikrech, kteří přes svou nechtěnou komičnost alespoň uměli nějak výrazněji hrát. No a ten Macháček, to nelze brát ani jako nechtěný vtip.(20.9.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace