Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
Další nemotorný pokus, jak oddalovat televizní diváky od aktuálních zločinů k dávno neaktuálním zločinům "komunismu", tentokrát z prostředí mániček 70. let. Nečekejme však žádný syrový dokumentaristický portrét undergroundové mládeže, jaký představil Nikolaev ve své pozoruhodné adaptaci Pelcova románu A bude hůř. Jak už zde někdo naznačil, způsob zachycení prostředí včetně využívání flagrantně směšných paruk skutečně připomíná Mimikry z Majora Zemana. Dokonce i slavný představitele feťáka s oblibou ve "včeličkách" je tu taky, tentokrát ovšem jako starý papaláš. Podobně směšně nepřirozeně překližkové jsou i ostatní dobové účesy, masky, kostýmy a kulisy. Mám podezření, že aby ČT ušetřila, nechala film natáčet právě v ateliérech postavených pro podobný retro-blábol Vyprávěj. Kdyby se alespoň v hudební dramaturgii snažili tvůrci být historicky přesní - na počátku 70. let by sotva nějaký bigbíťák mohl hrát Mišíkovu a Dědečkovu píseň 21 deka duše z pozdních 80. let. Jakýsi Říčař v hlavní roli je postavou natolik necharismatickou, až člověk musel s nostalgií vzpomínat na Lábuse a spol. v Mimikrech, kteří přes svou nechtěnou komičnost alespoň uměli nějak výrazněji hrát. No a ten Macháček, to nelze brát ani jako nechtěný vtip. ()
Nevěřil bych, jak může být dvaaosmdesát minut dlouhých. No, kluci, moc se to nepovedlo. Celý mi to přišlo děsně naivní. Márdi (San Piego forever!!!!) není sice herec, ale byl to můj důvod k tomu, abych na film koukal (to, že tam "hraje", jsem zjistil pět minut před začátkem filmu z fotek tady na csfd a rychle si překopal plány, abych se mohl dívat). Jinak mi to přišlo všechno nějak normalizačně sladký, takový Vyprávěj. A ten recitál na konci o sviních, co budou svině a tunelujou banky a lidech, co budou trpět pro svobodu a dělničit byl taky dobrej průser. Já teda tu dobu nezažil, ale takhle si jí nepředstavuju. Abych použil vhodná slova - myslim si, že bylo hůř. A Petrovi Nikolaevovi bylo zase líp, když točil o tom, že bude hůř. ()
Byla to neskutečná hovadina, ale dal jsem tomu tři hvězdy kvůli sentimentální vzpomínce: "hrál" jsem v tom coby mánička křoví (když Kainarová před autobusem nadává fízlovi do gestapáků, tak "vyděšený" stojím za nimi). Točilo se to jedné říjnové noci roku 2009, dokonce tehdy i lehce spadl nějaký sníh, několik hodin jsem někde na okraji Prahy seděli v hospodě a čekali na scénu, kdy nás snbáci naháněli, přičemž někteří z nás u toho spali, a v komparzu byl i Jakub Zdeněk (Harry ze Zdivočelé země), jenž v té hospodě po nás somroval pivo. Od té doby o něm nemám valného mínění. ()
Nikolaevovi bylo v té době deset let, takže toho zas moc nezažil, ale i tak se jedná o docela povedený retrospektivní pohled, zachycující události krátce po Pražském jaru, násilnému vstupu armád Varšavské smlouvy a posléze tuhé Normalizaci, zde především bigbíťáckou undergroundovou scénu (spolek K.O.S.), která to neměla lehké, ale to asi nikdo v tý době. Rok 68' a dál, filmařsky často vyhledávané téma, no ještě že mají co točit a na co vzpomínat, vyrostl v tom každý, kdo se o tom dnes snaží něco točit, ano taková byla skutečně doba, tvrdé represe, tuhá cenzura, šťáry, vlasy dolů atd. Do roku 68' to byla v tom našem socialistickém státečku, pomalu balada, dle vzpomínek pamětníků a pak se rázem všechno změnilo. Takže žádný zbytečný kecy, jede se dál, konec byl stejně nejlepší. ps ; Palec dolů za nepříliš povedené exteriéry a jednání některých postav, jinak věřím že se tam někteří z nás především ve spojitosti ze spolkem SSM znovu jakoby viděli..:-) ddt ; V rámci tv tvorby, omezenou fin. prostředky, nedal se čekat jistě zázrak, film nebo jak vtipně poznamenal Mariogold, rumíček pro příliš neorientovanou mládež, mohl jen mile překvapit.. ()
Myslím si, že to tvůrci docela vystihli -- dobu, režim a lidi v nich lapené. Paruky samozřejmě k popukání, ale herectví solidní a retroiluze povedená; to, že hrané písně neodpovídají přesně době, je nepodstatné; vybrány jsou dobře. Škoda, že uvedení do děje bylo podáváno jak uhlí lopatou, pak už to šlo subtilněji. Na nedělní televizní film to nakonec bylo víc než dobré. Kdyby byla televizní dramatika aspoň takováhle. Hodnotím tedy jako nadprůměr, ale naprosto chápu, že některé bývalé či stávající máničky si musely u obrazovky rvát háro... ()
Reklama