Rodina je základ státu

,,Každej jsme tak trochu svině". Na naše poměry jistě zajímavá road-movie. Chmela hraje příjemně a jsem rád že dostal po všech těch přiblblejch partičkách s fekálním duem Genzer-Suchánek samostatný prostor. Z Vrbkové jsem mírně cítil divadelní prkna a jistou nesmělost před kamerou. Myšlenku filmu jsem pochopil i tu jakousi nasranost nad dnešní dobou, kdy každej si něco snaží urvat, tak proč bych i já nemohl... Chmela zde ač tunelář reprezentuje jakéhosi dobráka, drobnou rybu, které to prostě nevyšlo. O výčitkách mluví jaksi mimochodem, prostě byla příležitost a on to zkusil. Zkrátka ruleta. Když to dělaj všichni, není to přeci nic špatnýho...A všichni to přeci děláme hlavně pro rodinu... Tu morální destrukci krásně vystihla debata Chmely s Vyorálkem ve sklepě nad kanystrem slivky. Vyorálek coby jeden z té velké masy lidí co to nakonec všechno zacálujou ze svejch malejech vejplat na daních se podivuje nad ztrátou 5 miliard z peněžního ústavu. Chmela coby bývalý manažer mu vysvětluje, že stát se s tím nějak popasuje a že to vlastně převedeno v celkových číslech není vůbec moc... Problém je ten, že k této filozofii filmu se mi těžko slučovala akční zápletka s útěkem. A to i za předpokladu snahy hlavního hrdiny užít si rodiny. Vznikl trochu nesourodý mix, ve kterém zaujmou hlavně určité pasáže. Celkově je to takový o trošku lepší průměr. Snad tenhle film jednou v budoucnu v časech lepších zapadne stějně jako filmy z osmdesátých let o vekslácích a bonech... Jinak je s námi ámen. * * * (29.02.2012)

V úvaze nad tím, že je naše současná kinematografie kritizována mimo jiné za neschopnost vyjádřit se k současným problémům společnosti, působí Sedláčkova Rodina je základ státu jako osvěžující snímek na naší současné filmové scéně. Na druhou stranu se Robert Sedláček nevyvaroval takových klasických českých klišé, které se objevují takřka v každém druhém současném filmu. Scéna s nablblými policajty je téměř jako vystřižená z mnoha českých komedií, které jsou v dnešní době právě tak kritizované za neschopnost bližšího pojmenování problému. 7/10 (28.01.2013)

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne či voda dojde. Tímto lidovým rčením lze vyjádřit osud jistého manažera v roli možná poněkud naivního, ale také i chtivého a přiživujícího se bílého koníka šéfů nejmenovaného finančního ústavu, jakých je v té naší, tunelářům přívětivé, zemičce mnoho. Rozhodněte sami, zda na první pohled docela sympatický, svou rodinu milující a vzdělaný Libor bude vaší kladnou či zápornou hereckou postavou. Udělejte si sami názor, zda věta "dělal jsem to všechno především pro vás, aby jste se měli dobře" obstojí v pozadí činů, které doprovází. Udělejte si sami názor, zda role "mrtvého brouka" - tedy role Liborovy manželky, která pohodlí a bohatství ráda přijímá a "pro jistotu se raději na nic neptá" není také spoluvinná. Vlastně oba, Libor i manželka ví, že něco není v pořádku, ale z pohodlnosti a strachu o své dobré bidlo proti tomu nic nedělají, ... a PAK, pak se ucho utrhne. Dobré, pane Sedláčku, to bylo fakt moc dobré, i když poněkud chladné a odtažité. Jó, a policajti pane Sedláčku nejsou vždy takové gumy, jak je zde prezentujete. Mějte prosím k lidem, kteří nám pomáhají a chrání nás více respektu. Ti řadoví si nezaslouží despekt. Natočte film o korupci těch vysoce postavených policajtů a o jejich závratných odměnách na úkor právě těch řadových, kteří to všechno za ty nahoře odmakají!!! To bych Vám vřele doporučil. Mohl by se jmenovat např. : Pomáhat a chránit všechny zkorumpované" či" Korupce je základ státu". (05.06.2013)

Na tento film jsem v době uvedení do kin vůbec nechtěla jít, přestože jsem na něj slyšela dobré reference. Jeho název mi přišel jako jedno velké klišé a hlavně mi připomněl komunistické heslo. O to víc jsem pak byla překvapena a musela uznat, jak jsem se zmýlila! Konečně realistický film ze současnosti. Ulevilo se mi, že nepitvá minulost, jak se stalo u českých filmařů zvykem, ale zabývá se SOUČASNOSTÍ. Tento příběh se může stát (bohužel) prakticky v každé české rodině. (07.02.2013)

Na Sedláčkovi mě baví, že si nehraje na žádného hollywoodského profesionála, naopak, točí filmy tak, jak on vše cítí a jak to umí. Klidně přizná své nedostatky, ale právě ty přidávají snímku i příběhu na reálnosti. Film Rodina je základ státu přináší současný příběh věnující se jak minimalistickému problému konkrétní rodiny, tak kauzám, s nimiž se Česká republika potýká už dost let. Nesnaží se ovšem přinést řešení, spíše přiznává, že něco takového je nemožné a pouze nechává diváka samotného se rozhodnout, jak se k problému i jednání hrdinů postaví. Jasný nekomplikovaný scénář doplňují výborné herecké výkony Martina Fingera, známého spíše jako vynikající herec divadla Komedie, v roli slizkého vyšetřovatele a Evy Vrbkové jako manželky podezřelého Libora Pokorného. Po výborném filmu Největší z Čechů přichází Robert Sedláček s dalším milým překvapením. (01.08.2011)