Tady to musí být

"Jane, can I ask you something? Why did you let that architect write "cuisine" on the kitchen wall? It's silly. I know what the kitchen is." Naprosto všechno geniální. Hudba, herci, střihy, scénář, výprava.. všechno. Ale co je naprosto brilantní je kamera!! Záběr, trvající třeba 45 sekund, a nezačne nudit :) Kamera je opravdu špičková :) A všechno prostě super. Za mě 5* :) (17.09.2012)

"There are many ways of dying, the worst of them is to continue living.." Fenomenální Penn v nejbizarnější roli za poslední dobu. Znamenitá, s citem podávaná zvuková složka, se prolíná s ironickým humorem a sem tam i nějakým tím "životním moudrem". This Must Be the Place je zkrátka výborná roadmovie, která by Vám určitě neměla uniknout - 90%. (04.04.2012)

Skvělý film, který se v mém okolí těší velké popularitě, skoro až kultovnímu statusu - samozřejmě asi hlavně zásluhou hereckého výkonu Seana Penna, který je zde skutečně nezapomenutelný. Další silnou stránkou filmu je jeho decentní, možná i lehce "divný" humor, který mi osobně velmi sednul. Motiv s holocaustem mi zde naopak přišel poněkud otravný a klidně bych ho ve filmu oželel (to je ale čistě problém mojí averze na filmy s touto tematikou, nikoli objektivní výtka k filmu jako takovému). Jinak bych mohl k tomuto filmu napsat v podstatě to samé, co jsem už loni psal k filmu MLÁDÍ - osobně mám raději Sorrentinovy italské snímky VELKÁ NÁDHERA a NÁSLEDKY LÁSKY, a to nejenom kvůli tomu, že mi je italština bližší než angličtina, ale i proto, že Sean Penn v mých očích ve vší úctě nemá na herecký výraz Toniho Servilla, mého velkého oblíbence. Ještě bych rád zmínil, že jsem z tohoto filmu měl velmi podobný pocit rozporuplnosti jako u ostatní Sorrentinovy filmografie - některé repliky mi zde přišly neobyčejně duchaplné, jiné naopak neuvěřitelně banální, a totéž v případě obrazové stránky filmu - některé záběry a scény jsou výtečné, jiné mi ve filmu přišly naprosto redundantní (skoro jako vyprázdněný art vystavěný jen na efekt - ve Velké nádheře je to třeba ta žirafa, tady je to pro změnu ta obří pistácie či reklamní billboard ve tvaru obří lahve). Osobně mi proto přijde Sorrentino trochu jako přeceňovaný režisér, ale přesto mám jeho filmy rád a baví mě, byť ne bezvýhradně. Tenhle za vidění určitě stojí. (31.03.2016)

Paolo Sorrentino natočil svůj další ,,božský" film, ryzí postmoderní spletenec ,,příběhu Roberta Smitha", tedy sluší se říci fiktivního Roberta Smitha, i když jeho okopírovaná image a frekvence výskytu příjmení Smith ve filmu (byť je obdobou českého Nováka) odkazuje ke kultovnímu frontmanovi The Cure až podezřele přímočaře. Nedá se ale říci, že jde o mystifikaci, jen o příznačně postmoderní synkretismus vlivů. Melancholický film o dospívání přestárlého rockera, zprvu tak trochu jako Odnikud někam Sofie Coppoly, fikční světy Sorrentinova filmu jsou vystavěny natolik originálně, že drama o vnitřní vyprázdněnosti života rockové hvězdy/celebrity je záhy vystřídáno road movie o cestě za smířením se s vlastním otcem, což se posléze změní v nefalšovaný lov na válečného zločince. Některé scény a obrazy pak dokonce mají až surrealistický nádech. S hudební tématickou provázaností je pak logická přítomnost klipové estetiky a jeden hudební videoklip (David Byrne) je pak ve filmu přímo obsažen. Zmatení žánrů je však vystavěno na starém dobrém postmoderním principu hry, hry s divákem. Sorrentino na nás snad z každé scény pomrkává a usmívá se (byť možná trochu posmutněle). Rafinovaná je skrytá dualita způsobu a kvality života dvojice otec - syn, neboť něco je opravdu špatně, když někdejší oběť holocaustu žila vnitřně ,,kvalitnější" život (byť by byla jeho motorem pouhá pomsta) než rocková hvězda... Hlavním kladem a důvodem, proč film vidět, je jednoznačně Sean Penn, jehož herecká kreace je skutečně fascinující. Cheyenne alias Robert Smith je opravdu neobyčejně bizarní rolí a dobře zapadá do kontextu rolí, které Penn preferuje... Brilantní kamera a nádherná hudební stránka, Tady to musí být je oslavou zašlé slávy ikon rockové hudby a zároveň vysoce uměleckou výpovědí o vyprázdněnosti našich životů. Velmi osobité a originální spojení... (10.07.2012)

Ze scénáře někdo prostě vygumoval všechny pasáže, které by mohly vysvětlovat vztahy mezi postavami, a tím přesměroval pozornost čistě na to, co se mezi nimi právě děje, a to je někdy hodně neprůhledné. Když se k tomu připojila ta suverénní kamera a hudba, zapomínala jsem dýchat. No, a Penn má takovou tu typickou rádobyoscarovou roli divného člověka, kterou bych zahrála i já, ale přeju mu to. (18.04.2012)