George Harrison: Living in the Material World

"If you don't know where you're going, any road'll take you there." ____ Důstojná pocta a velice komplexní (téměř čtyřhodinový) biografický epitaf pod taktovkou Martyho Scorseseho. Přestože jde o veskrze standardní dokumentární portrét s mluvícíma hlavama, George Harrison byl natolik výjimečný člověk a umělec s neskutečně pestrobarevným životem, že neodoláte. Dokument kompletně nereflektuje pouze jeho život, ale taky kariéru u kvarteta liverpoolských Brouků, a zejména pak jeho intuitivní idee o konfrontaci mezi materiálním a idealistickým/spirituálním světem, jejíž balance a rovnováha je riskantně narušena - a tuhle kritiku disharmonie rozvinul již v sedmdesátkách (*varovnej vykřičník!*), a želbohu stále trvá.... Palec hore za komickou vložku s Monty Pythonama - absolutně mě šokovalo, že bez finanční podpory Jiříka by neexistovala kultovní religiózní parodie 'Život Briana' - a především pak kreativní impakt Raviho Shankara, který s Georgem do hudební kultury nesmazatelně vtiskli fundament psychedelického rocku.... Rezoluce? Choďme víc k zubařům, který váš čajíček místo cukříku či slivovice osladí psychotropní laskominou - vůle okusit diethylamid kyseliny lysergové opět nenávratně vzrostla! Tímto vám bonusově doporučuji čtyřhodinovou režisérskou verzi neméně kvalitního a dnes již ikonického dokumentu a generační výpovědi 'Woodstock' od Michaela Wadleigha.... A kdo netrpí obsesí fenoménu jménem Býtlz, je ofiko chodícím potratem a odpadem parazitující na řiti lidský existence. https://youtu.be/HgYq84uXi2Q ____ "Life goes on within you and without you." (24.07.2020)

Z beatlologického hlediska se Scorsesemu povedlo skoro nemožné – neopakovat, co už bylo stokrát řečeno jinde, a když už, tak aspoň volit originální úhel pohledu, nesklouznout na jedné straně do nekritického adorování ani na druhé do bulváru, ale podívat se na život, tvorbu i dynamiku vztahů uvnitř a okolo slavné kapely po svém, hodně intimně a přitom s obyčejně lidským respektem ke všem zúčastněným, a to i u hodně kontroverzních témat – aniž by člověk měl pocit, že se toho ve jménu smířlivosti nějak moc zametlo pod koberec. Co se týká mravenčí práce na postižení všemožných zákrut klikaté životní, osobnostní, tvůrčí i světonázorové cesty samotného George, mám jen tu výhradu, že některé věci (třeba tu o dvou protikladných povahách) jsme možná nemuseli slyšet tolikrát z tolika různých úst, výsledek by asi nebyl o nic míň strhující (zvlášť pro někoho, kdo byl beatlovskou i post-beatlovskou muzikou a celým jejich fenoménem kus života uhranutý) a zároveň by byl o něco málo stravitelnější. (15.02.2018)

HBO nám film rozdělilo na 2 díly, takže hodnotím part 1. Pár docela zajímavých rozhovorů a mnou nikdy neviděné archivní záběry byly fain, ale tak nějak z toho nesálalo nějaké hudební nadšení, jaké by u dokumentu takového významu mělo být._Po zhlédnutí i druhé části jsem spokojenější. Důstojná pocta parádnímu hudebníkovi. 7.5/10 (08.06.2014)

Dostalo se mu slávy a získal pověst nejméně nápadného člena slavné skupiny The Beatles. Dokument se snaží vyzdvihnout výjimečnost George Harrisona. Nicméně hledat odpověď na otázku, jaký vlastně skutečně byl, je de facto, (alespoň pro mne) mnohem výstižnější v knize Za zamčenými dveřmi. Protože ve Scorseseho filmu je poněkud idealizován. Na druhé straně je třeba podotknout, že Harrisonova tvorba si totiž po celou dobu jeho úspěšné rockové kariéry udržovala přinejmenším solidní kvalitu, která se uměla vrýt pod kůži. Možná by to chtělo více archivních záznamů z jeho z koncertů. Zde je třeba podotknout (snad mi krišnovci odpustí), že dokument dává příliš velký prostor filozofii Hare Krišny. A přitom se jen málo zabývá třeba jeho experimentování s psychedelickou drogou LSD, což Harrisonův život určitě dosti poznamenalo. Přes všechny uvedené výhrady je každopádně dokument zajímavý. (15.05.2016)

Harrisonovo složité hledání pevného bodu v sobě samém vcelku hladce zapadá mezi Scorseseho hrané filmy s mužskými protagonisty, kteří pochybují, zda zvolili správnou cestu, a zároveň zčásti odráží životní cestu samotného režiséra. Harrison i Scorsese byli vychovávání dle přísných katolických zásad a vyrůstali mimo okruh svých vrstevníků. Oba dva rovněž našli útočiště ve světě hudby a filmu. Umění se tak pro ně stalo mnohem více než jenom všednodenním zpestřením. Povýšili jej mezi přední důvody své existence. Přes podobnou jejich osudů si Scorsese snaží udržet kritičtější odstup než ve svých cinefilních, dokumentech o filmech a filmařích (Moje cesta po Itálii, Dopis Eliovi). Nepřevažuje adorační tón, zdaleka nejde o pietní stavění pomníku. Scorseseho zajímá více Harrisonova osobnost než jeho dílo, které by bylo snazší nekriticky obdivovat – tím, a také kvantitou sesbíraného archivního materiálu, si vysvětluji, proč je hudba přítomna převážně v podkresu, nikoli formou koncertních záznamů. Scorsese ale nezůstal u vršení méně známých fotek a videí. Mozaika Harrisonova života z nich dává dohromady s péčí archeologa, který z drobných úlomků kostí skládá dinosaura. Každý střípek minulosti je promyšleně začleněn kontextu „vyprávění“. Po videu s aktivně fotícími beatlesáky tak například následují fotografie, které tehdy brouci pořídili. Vypadá to logicky a samozřejmě, ale nepochybně jsou za tím hodiny nesnadné práce. Nejoddanějším fanouškům Beatles budou některé části dokumentu nepochybně připadat zkratkovité a jiné zase neadekvátně dlouhé. Pro mne jakožto posluchače, který Beatles respektuje, ale nezbožňuje, se ovšem v průběhu těch tří a půl hodin George Harrison změnil z tichého, docela nenápadného hudebníka se smutným pohledem, v člověka nesmírně talentovaného, hodného obdivu a svou povahou fascinujícího. 80% (16.10.2012)