Máme papeže!

Myslím, že nejde tak zcela o film o církvi, ale spíš je zaměřen na jedince. Je to film o člověku, který, ač nepochybuje o své víře (a to fakt nemusí být jen křesťanská víra), tak najednou začne pochybovat sám o sobě. Jo, to je asi to, co se mi na filmu - pár minut po jeho skončení - líbilo nejvíc. Ono by to asi bylo na čtyři hvězdičky, ale Michel Piccoli mě úplně rozsekal. Jeho pocity (respektive pocity právě zvoleného papeže) byly zahrány tak dobře, že nemůžu jinak. Atmosféra konkláve, které zkrátka trvá tak dlouho, dokud nevjyde z komína bílý kouř, je zachycena perfektně. Líbila se mi i postava výstředního ateisticky laděného psychoanalytika (který se bavil na účet kardinálů), bláznivého herce, odhodlaného tiskového mluvčí. Celý ten Vatikán, konkláve, dětinští kardinálové, Řím, Morettiho humor, italština a Michel Piccoli - film jako celek mi prostě sedl. (27.03.2012)

Zábavný a pritom tak úprimný príbeh o ľudskej stránke tých, čo žijú s Bohom a pre Boha. Koniec ma celkom rozsekal. (06.11.2011)

V časové kapsli, kde myšlení stále zeje kdesi ve středověku, ne-li hůř, započíná konkláve rozhodovat o nové hlavě přežitku, zvaného církev (katolická, ale není zas tak podstatné). Všech 108 mužů předstírá, jak těžké je vymyslet jméno někoho, kdo povede církev a bude v hlavách věřících udržovat naděje na pokračování pohádkového příběhu. ~ Můj názor na to všechno je z výše napsaného zřejmý, na film jsem se tak podíval hlavně proto, že jsem čekal, že to alespoň o něčem bude, že scénář nebude jen rekonstruovat rozhodnutí konkláve. A že se i režisér pochlapí a dokáže udělat koukatelný film. Ej, nepodařilo se. Dědko ve svém věku a postavení, které do teď zaujímal, chová se jako děcko. Tohle všechno je vidět už během prvních dvaceti minut. Jímala mě tedy hrůza, co všechno mě ještě po dalších 80 minut čeká. Jediný, kdo mě za celý film zaujal, nebyli ovečky, presující se na náměstí a přilehlých ulicích, nebylo to ani zbývajících 107 pánů, kteří museli trčet na jednom místě kvůli psychickým problémům jednoho prďoly, dokonce to nebyl ani reportér, který mě poněkud štval, ani samotný zvolený papež, ale tiskový mluvčí, kterému jsem tu úlohu nezáviděl. Postupem času se z toho stane takové drama staříka v ulicích, co hledá sám sebe, a na druhé straně barikády komedie z prostředí cvokaře a 107 velkých dětí. A pak se to zvrhlo v prostou hloupost. Zajímavý nápad, který mě ale nedokázal nijak zaujmout a nudil. Takhle to mohlo být za **. Konec to ale 100% zabil. (17.11.2011)

Habemus PAPAgay! Tak si nám sektári zvolili ďalšieho mainprzniča miništrantov. Samozrejme, že to v tomto propagačnom filme nemohli povedať na plnú hubu, ale celou projekciou sa nesie slogan "Deti poďte k nám a sadnite si mi do klina". Vieme sa smiať, vieme sa hrať a u nás budete v bezpečí, Váš deduško Večerníček. Tiež nejedna neviestka kristova pri nás prežije opakovaný orgazmus, a vymetená ovca stále verí. Verí, lebo nič iné nevie a s chuťou zbaští každý shit čo mu geriatrická superliga ponúkne. Moja sekta predsa neklame, moja sekta je neomylná! A papagay? Však to je tiež len človek, síce zmagorený neustálou prítomnosťou svojho plebsu, ktorý sa trhá o to, kto mu vytrie prvý zadok. Takže prečo by nemohol zošalieť aj on? Ovce sa mu budú vrhať pod nohy aj tak. Viva la kult osobnosti...ale iného boha nebudeš mať! Tak si poďme všetci poťapkať nad našim novým fundamentálom a prihoďme mu nejaké všimné za jeho inauguračný odpustok. Určite to poslúži na nový lepší filmík a bez podprahovej reklamy...mrk mrk. Ja osobne by to ťal záhradnou hadicou kým by som im neodtrhol sietnicu, ale niekto šponu určite pustí. Mena...či Amen! (29.11.2012)

Nekonformní pohled za kulisy zástupce Boha na zemi....Odvážné a nečekané...Poněkud hloupé střihy a tím pokulhávání v ději a kontinuitě mě lehce zkazily celkový dojem...Herecké obsazení však leccos zachrání. Rozpitvávat co tím filmem chce kdo sdělit je těžké...Rozporuplné vnímání filmu samotného je pochopitelné....Stejně jako u mnohých samotná víra v Boha. Pokud někdo připustí, že Bůh je, proč potřebuji církev a papeže?? Nač je zde nutný prostředník?? Není to jen další instituce -společnost s.r.o. co se halí, tu do svatého hávu ??Jsou to zase jen lidé co si usurpují právo zastupovat samotného Boha a říkat nám co se smí a nesmí..ti samí co v mnoha případech jsou větší hříšnici než ti jenž kážou o víře? A pak rozumím a vykládám si poselství filmu po svém...i mezi lidmi jsou čestní a charakterní jedinci co nevyužijí příležitosti a zůstanou jen lidmi... (19.03.2013)

46. MFFKV - můj první letošní film ve Varech a strašně se mně líbil. Zákulisí Vatikánu je hrozně atraktivní prostředí a všechny aspekty byly zvládnutý bravúrně! (11.07.2011)

Moretti je v první polovině zanícený uspávač hadů, v té druhé pohotový a inteligentní bavič dramatik najednou, který servíruje vzhledem k tématu nekorektní vtípky a dějové zvraty. Celkový dojem z filmu je tedy díky druhé polovině lehce pozitivní, ale vyžaduje úporné přežití poloviny první, což může být pro leckoho opravdu úkolem neřešitelným. Ostatně, stejně jako "papežování" pro nového Morettiho Papeže... (26.08.2012)

Je to velice zajímavá látka. Jak zpracováním, tak námětem. Ale bohužel tomu chybí takříkajíc hlubší ponor. Přestože se film snaží působit velice osobně, tak mi postavy přijdou ploché. A to zejména v případě role papeže, kterému máme být nejblíže a máme mu porozumět. Já mu neporozuměl, nesympatizoval jsem s ním a vlastně jsem ho nepochopil. Přesto všechno je to však velice zajímavý film a můj pohled na něj je čistě zkreslením mého předfilmového očekávání. Je to snímek, který neurazí, ale naopak vás zaujme velice propracovanou režií a zajímavým prostředím. (04.04.2012)

Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

Máme papeže! Ups! Ehm... Myslím, že byl načase zase jednou snímek o tom, kdy namísto někoho nepravděpodobného, který se ovšem svého úkolu přes všechny peripetie zhostí bravurně a všichni nakonec zatleskají, padne volba na někoho nepravděpodobného, který ovšem zaváhá a projeví lidskou ztrátu sebedůvěry. O tom, jestli se se svou slabostí vyrovná a přijme boží volbu a zodpovědnost z toho plynoucí,je právě drama Habemus Papam. Jde o drama, kterým se line náznak humoru a komedie, ovšem jen v té míře, v jaké ji obsahuje prostý život sám. (07.06.2012)

Trochu nudné. 1) Zajímavý námět o pochybujícím papeži pochází odněkud z říše pohádek a tak je třeba snímek brát. 2) Zaujal mě 64letý Jerzy Stuhr (tiskový mluvčí). (15.12.2018)

při hodnocení tohoto filmu jsem hodně rozpačitý. První polovina snímku se mi líbila - s jemným humorem a nadhledem zobrazuje strukturu konklávy, způsob volby papeže a ukazuje kardinály hlavně z lidské stránky. V druhé části, kdy zvolený kardinál hledá sílu k důležitému rozhodnutí, jsem cítil, že film ztrácí dech a mě začíná nudit. Film však není špatný a je zajímavý svým vyprávěním a výstižně ukazuje tíhu zodpovědnosti. Pro mě to bude tentokrát jen za slabé tři hvězdy a doporučuji převážně zvídavým a zkušeným divákům - není to rozhodně film pro běžné publikum. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.11.2015)

I papež je jen člověk. Hořkosladká dramedie o tom jak se nově zvolený papež kousne a zjistí, že si nejprve musí urovnat myšlenky a že je možné, že vlastně papežem ani být nechce. Chvilku je to vtipné, chvilku zase trochu smutné a jako celek Máme papeže! nenudí. Znova bych si to každopádně nepustil...60% (04.05.2023)

O komedii tady není možno ani mluvit, o krásné studii muže, který dostal největší životní roli už ano. Příběh pochybujícího muže je zvládnutý na jedničku a i ten závěr má něco do sebe. (09.04.2012)

Pro mě rozhodně velmi zajímavý snímek. Film skýtá řadu vtipných situací, kterým ale dýchá na záda vážnost daného okamžiku a tak jsou velmi vtipné chvíle často střídány těmi, u kterých člověku do smíchu není. Zajímavá zápletka s kardinálským volejbalem, která smímkem prochází, jako by po skončení filmu do děje ani nepatřila. A závěr jako by vás chtěl definitivně odrovnat. (14.04.2012)

Samotný film, který se pořád tváří jako laskavě úsměvné nespěšné čekání na papeže, nevydá ani na tři hvězdičky. Konec ale převrací navozená hollywoodská očekávání naruby a udává zcela jiný směr – obrat k sžíravé pravdě. Pravda je taková, že doba slávy církve již dávno pominula a svět se otáčí v jiné konstelaci hvězd a potřebuje nové (duchovní) vizionáře i vize. Nejen jednotliví lidé, ale i celé národy, instituce, státy a říše se rodí, zrají a stárnou a jejich čas vyprchává a odnáší je s sebou. A ten, koho čas ještě neodnesl, ocitá se ve vlastním skanzenu. Ve skleníku se ocitá i ten, kdo obelhává sám sebe. Lidé, kteří se dostávají na místa či funkce, které jim dávají moc rozhodovat se o lidských osudech a duších nebo je výrazně ovlivňovat, by se měli ptát sebe sama, zda jsou schopní a ochotní nést tíhu zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Na druhou stranu není poctivé požívat výhod mocných bez plnění odpovídajících povinností. ___ Žalm 23: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů." ___ Otázka zní: můžou ovce věřit pastýři, který nevěří svému vlastnímu pastýři? (18.09.2012)

46. MFFKV Neskutečně originální film tolik humorný a při tom lidský a vážný. Nejlepší volejbalový turnaj, co jsem kdy viděl. =D (08.07.2011)

Jsem unesenej a zaroven vyplesklej. Skoda toho konce, mohl jsem jit spat stastnej jako blecha... (02.04.2012)

V katolické zemi je to asi velmi odvážná fikce, jenže film jako celek je velmi slabý. Moretti přirovnává volbu papeže k divadlu (balkón s červenými závěsy jako jeviště), ale raději moc s touto myšlenkou nepracuje. Putování papeže Římem je velmi rozvleklé a celou dobu jsem si říkal, že by bylo daleko zajímavější celý film věnovat psychoanalytické hodině s papežem, než ho rozmělňovat postavami Morettiho (uvnitř Vatikánu) a Stuhra (který je výborný, ale jako by sem spadl z úplně jiného filmu). Chybí tu emoce, scény těkají chaoticky od nadsázky k melancholii... (20.05.2012)

No vzhľadom na aktuálnosť týchto dní, siahol som aj po tomto filme. Veľmi ma to až tak nelákalo, ale zmienka o ateistickom režisérovi ma nakoniec k tomu primäla. :) Musím povedať, že keby to bol veriaci režisér asi by to ešte viacej zhumornil, takto som mal dojem akoby sa režisér trocha obával ohlasov prísnych užívateľov csfd. :) Ale ten volejbal medzi kardinálmi či "oduševnená" kázeň mladého kňaza v prázdnom kostole pre dvoch veriacich aj tak vyvolali úsmev. Dobrá ( a pravdivá) bola aj záverečná scéna pri prejave ... slová vyvolávajúce široký úsmev spokojnosti na tvárach davu a kardinálov "Pan si dobre zvolil .. nerobí chyby ... " vzápätí sriedajú slová o rezignácii ľudskej bezmocnosti a napriek tomu odvahe povedať (priznať to verejne) . a potom už len stiahnuté vlajky koniec slovám chvály a spevu sklamané a zahanbené tváre skryté v dlaniach a úžasný otáznik v tvárach davu ... čo bude ďalej ????!!!!! ? (dobrý snímok) :) (14.03.2013)