Máme papeže!

Tenhle film je totální blbost, nemám se čeho chytit není to ani drama ani komedie ani tragédie je to nesmysl a nemůžu jinak než odpad. (23.04.2012)

Nejhorší film, co jsem kdy viděl. Je to plný nesmyslných scén, totálně nesmyslných dialogů, dialogů plných absurdit a infaltilních gerontů, co przní chlapečky do análisek, ale vesměs jsou to fajn dědové, co hrajou karty a hazard jako svině, protože proti tomu klerofašistická církev přece NENI. Hrozně rád bych ten film pochcal, co to jde, ale já absolutně nenacházim slov. Nanni Moretti nejen, že je neschopnej režisér, tak je i mizernej herec, protože jeho psycholog je ta nejhorší postava v dějinách nejen filmu ale i lidstva, galaxie, mikrobů, octomilek a Mikuláše Cage. Mimochodem jestli to mělo fungovat jako film, kterej nám řká, že věřící jsou jen pomatenci a dementi, tak to účel splnilo. A propos bych nerad zapomněl na tu nejidiotštější scénu ever - uprostřed Papežského paláce si dáme VOLEjbal a budem ho hrát v pod oknem wannabepapeže, kterej je mezitim ale někde v píči a zastupuje ho tlustej člen švýcarské gardy (jak se tam kurva dostal?), kterej se dívá na geronty, jak hrajou rukejbal. Močka, močka, močka.. Pokud uvidim ještě někdy něco horšího, vrátim se a tutomu filmu dam pět hvězd na féra. (20.12.2012)

Papež zvolen, však stihnut nervovým zhroucením.Pak následuje série málo uvěřitelných kombinací, že kdyby to mohla být teoreticky pravda, církev by neovlivňovala život země 2000 let ale pouhých 70. Nanni Moretti chtěl udělat něco italsky revolučního, no tak to vykonal, mě přišlo spíš blbé. Jediný Jerzy Stuhr si tu střihnul dobrou roli vatikánského tiskového mluvčího. Po celý čas lže jako když tiskne. Oprava: lže jako tiskový mluvčí. (16.12.2011)

Nedokonaý film pro všechny nedokonalé katolíky i bezvěrce, chvílemi hořský a chvílemi úsměvný, jako život sám. A dovolím si nepřesně ocitovat z komentáře přede mnou - "Jestli je Bůh i Freud mrtev, pomoz si, jak umíš" (14.11.2017)

Ako slušne napísať, že banda skurvysynov sa baví za naše peňáze v prepichovom paláci, zatial čo jeden obstarožný skurvysyn si behá po meste a hľadá samého seba? Super ODPAD (04.05.2023)

Pokrytecká vyprávěnka o katolickém kléru jako neskutečně laskavých a roztomilých páprdech oddaných svému duchovnímu poslání. Papežovy pochybnosti o schopnosti dostát svému poslání nemají nic společné s opravdovým lidským pochybováním, je to jen teatrální póza. Cesta papeže mezi "obyčejné" lidi připomíná lidové vyprávění o laskavém monarchovi sestupujícím mezi plebs. Uctivě podlézavý snímek. (09.07.2011)

Králova řeč ft. Prázdniny v Římě. Přirovnání sice stojí na hodně tenkém ledě, ale pro hrubou představu o filmu postačí. Habemus Papam je cokoliv jen ne jasně zařaditelné a předvídatelné. Moretti neustále klame tělem a během celého příběhu vystřídá několik nálad a poloh, vyprávění obsahuje prvky laskavé komedie, absurdního dramatu, psychologické zpovědi i téměř thrillerové sekvence. Vždy když už to vypadá že se vyznění nadobro ustálilo, přijde moment ve kterém se vše zlomí a pokračuje se jiným směrem. Ve výsledku je dojem o to silnější. A konec, to není ani třešnička na dortu, to je celý nový dort. Tak jako mi projev Jiřího VI. dal možnost pocítit velikost morální síly krále, tak mi dal projev nového papeže možnost pocítit jeho důležitost jakožto zástupce Ježíše Krista na Zemi pro miliardu katolíků. Výborný film, originální a silný. (20.03.2012)

Z Máme papeže! mohla být výborná situační komedie, protože úvodních 20 minut uběhne ve velkém stylu. Ale v kolonce režie je současná italská hvězda Nanni Moretti, a proto je putování a rozjímání jednoho utíkajícího papeže velmi pomalým filmem a spíše psychologickou sondou do, vlastně tragické, postavy, namísto klasické řachandy. Čest komedii zachraňuje alespoň vtipný volejbalový turnaj (jak italské) bandy postarších, velmi nesportovních kardinálů. 60 % (20.11.2013)

Pro mne velmi příjemné překvapení dnešního festivalového rána. Psychologický exkurz do myšlení nešťastně zvoleného papeže. Zajímavá vize, která nepostrádá vtip, nadsázku i náměty k zamyšlení. Závěrečná pointa mi trochu proklouzla mezi prsty, ale asi to k tomuto filmu patří..;) (03.07.2011)

WTF? (15.04.2012)

Už první záběr z konkláve, kde vypadne proud a kardinálové potmě sedí v úvahách, zda venku vědí, že jim nejde proud, naznačí kurz jemného humoru, který provází celý film, který je mimochodem zajímavým dramatem ztráty sebedůvěry a odvahy přijmout zodpovědnost, která potkala hlavního hrdinu v nejnevhodnějším okamžiku jeho života. (20.04.2012)

Celkom milá dramédia o tom, aké je ťažké zžiť sa s titulom Svätého otca. (25.12.2013)

Dávám 5 hvězdiček, z toho 4 za jedinečnou formu, kterou je příběh podán, za téma z prostředí zákulisí konkláve, za jedinečný mix silného tragického příběhu, ironie, komedie a genialitu režiséra Morettiho, který si ve filmu sám zahrál a přesto mu vtiskl tolik jako režisér a hlavní zdroj nápadů. Obzvlášť mně potěšilo, že nám režisér představil historicky první pohled na konkláve, jak dost dobře může občas vypadat - nezájem o post nejvyšší, všeobecný strach ze zodpovědnosti... Pátou hvězdičku pak uděluji za Morettiho propagaci volejbalu mezi širokým publikem, které si tento snímek najde. Bravo! (30.10.2011)

Originální filmeček s dobrými nápady (např. volejbalový turnaj kardinalů). Závěr mi moc nesedl. 68%. (26.02.2012)

Nanni Moretti je levicový bojovník proti tradičnímu řádu, přesto natočil film, který není pouhou schematickou kritikou katolické církve, jak by bylo možné očekávat (i když jeho názory z filmu jasně patrné jsou). Film je myšlenkově na úrovni, přesto jde o lehčí přístupný film, kde se sem tam dostane i na povedené vtipy. Hlavní motiv celého filmu se točí kolem vyrovnávání se se střetem uzavřené tradiční katolické církve s moderním světem... střetem institucionálním i psychologickým v hlavě nového papeže. Problém papeže s přijetím nového úřadu není pouze v problému přijmout novou roli, ale především v problému s náplní života v církvi odloučené od reálného světa. Ten se sice může zdát na rozdíl od úctyhodného světa církve směšný (reportér italské televize), ale je živější, rozmanitější a i mile bláznivější (divadlo a bláznivý herec). Modernizace odlidštěné církve, na kterou všichni čekají s nadějí, však končí s neúspěchem, kdy se nechtěné, ale dodržované tradice zdají být silnější, než jakákoli snaha o reformu (také volejbalový turnaj a jeho konec). Zároveň režisér kritizuje stádovité chování, a to nejen v církvi (kde je papež v moderní době velkou mediální hvězdou), ale také ve světském světě, který je kontrolován mnohdy neschopnými médii. Režisérova kritika církve však není vedena tradičně povrchním způsobem (rodičovský deficit), jeho kritika je chytřejší a zajímavější. (09.04.2012)

Velmi jemný a smutný film. Škoda příliš dlouhých pasáží z volejbalového turnaje. Piccoli výborný. Tři silné hvězdy. (24.06.2012)

Velice zvláštní film, který se mi velice líbil - možná právě proto, že jsem katolík. Zatímco jedni v něm spatřují skorofrašku "i papež má své dny" a druzí pro změnu hledají hlubokou krizi nejen církve, ale víry jako takové, nabízím třetí pohled. Lidé, kteří nevěří, si myslí, že my, katolíci, jsme vždy na 110% přesvědčení o tom, že všechno, co je v Bibli a co se děje okolo nás je správné, že tak to má být a že jsme jenom ovečky. Ale my o tom přesvědčeni nejsme. Každý pochybujeme, protože pochybovat je lidské - a my nejsme Bůh, my jsme lidi. Můžete se smát, můžete i nadávat, můžete si ťukat na čelo, ale podle mě tento film skvěle ztvárnil právě tyto pochyby, a ačkoli zde nově zvolený papež ani chvíli nepochyboval o své víře, pochyboval jedině o svých schopnostech. To je ten diametrální rozdíl - je tu zachyceno jedině těžké rozhodnutí, kdy cítíme, že zklameme očekávání všech okolo a bojujeme s tím, jestli máme dát přednost jim, nebo sami sobě. A rozhodnutí je nakonec stejně naše. 90% P.S. O vynikajících hereckých výkonech se snad obšírněji zmiňovat nemusím :) (04.05.2013)

Veľmi zaujímavá záležitosť, ktorá balancuje medzi serióznym mapovaním toho, ako prebieha voľba pápeža a miestami až absurdnou komédiou. Habemus Papan prináša množstvo otázok s ktorými bojuje či už cirkev, alebo bežný veriaci. Škoda občasných hluchých miest. 70% Film Europe (03.01.2021)

Tady už dochází k nárazu. Film, který se opět snaží přiblížit církev a okolí papeže nějak nově. I poitalsku. S určitou poetikou, ale i divnou nesrozumitelností. Film totiž mnohokrát představí těžké a duté fráze, které nikam neposouvají děj a jenom prodlužují děj. To co vypadá roztomile a kouzelně se postupně stává spíše prázdnou cestou za sebepoznáním, které není ani nijak extra zajímavé. Asi největší výhodou filmu je pasáž s mistrovstvím, která vypadala nejvíce bláznivě, za to nejvíce autenticky, opravdově a příjemně. Pak už je to další těžká prázdnota za kterou je velká škoda. (09.02.2021)

Trochu pomalejší rozjezd, kdy jsem si říkal jestli to vůbec dokoukám vystřídali následně sledy neskutečně vtipných scén. Celý film je opravdu originální a jedinečný. Pro mě velké překvapení. A dočkáte se asi nejzábavnějšího volejbalového utkání, které jste kdy mohli vidět. (09.07.2011)