Máme papeže!

Skutočne veľmi originálny nápad. Hovoril som si však, že dej sa bude uberať po predom uprataných chodníčkoch a bude iba sledom viac menej úsmevných epizód. On ním aj je, ale tie epizódy sú taktiež nápadité ako námet a nový pápež postupne začne byť psychologicky prekreslený. Zároveň si uchováva tajomstvá minulosti a my veľa z jeho vnútra vyčítame iba z mimiky. Picolli bol hercom mnohých záporných postáv a je umením herca nás presvedčiť, že jeho ďalšia postava je sympatická a pozerá jej "dobro z očí". Film nie je prvoplánovou oslavou cirkvi, ale skôr ukážkou, že aj tí tajomní za múrmi sú normálni ľudia s množstvom pochybností. Psychoanalytici s ním ale môžu mať problém.... (16.08.2015)

Zvláštny film. Navonok veľmi sympatický a plný ľudskosti - až neprimerane veľkej. Rafinovanej. Jasný rukopis ateistického režiséra, ktorý dáva ranu pod pás, naivne sa tváriac, že ide vlasne iba o milé a ľudské pohladkanie.... (16.06.2012)

Po více než osmi letech po první projekci musím své hodnocení revidovat a jít přeci jen níže. V hlavě mi utkvěl hlavě neodolatelný volejbalový turnaj kardinálů, ale ono to Habemus Papam přeci jen není zdaleka tak vtipné, jak jsem si pamatoval. Neříkám, že se z toho hned musela udělat třeskutá komedie, ale potenciál tam byl rozhodně větší... 60% (02.11.2020)

Italové natočili nenáboženský film o papežovi. Překvapení je ještě slabé slovo. Film má úžasnou atmoasféru, která nikdy nespadne do úplné komedie nebo depresivního dramatu. Piccoli hraje papeže skvěle a jeho rozjímání nad smyslem života dokáže několikrát dojmout. Přesto mě nejvíc bavily scény s psychiatrem a znuděnými kardinály. A dojde i na volejbalový turnaj! (04.05.2012)

Vysloveně ošklivý film, v němž vidíme samotného režiséra Morettiho v roli agnostického psychoanalytika, který pomáhá nově zvolenému papeži. Zdánlivě jde jen o zdůraznění lidské slabosti, která je v každém člověku, bez ohledu na jeho postavení - ve skutečnosti však relativizace apoštolské víry, papežství a Církve svaté. Z tohoto díla bude Moretti jistě skládat účty. Tento film napáchá mnoho škody, ale v naší době zdaleka není výjimkou. Zdá se, že italská (a evropská) tvorba už není jen primitivně komunistická jako dříve, ale je poněkud rafinovanější... A ke kvalitě scénáře: zpomalené scény z volejbalu kardinálů jsou zvláště pitomé! (18.06.2012)

Nekonec zklamání. Čekal jsem vtipnější příběh, inteligentnější humor. Námět je výborný, ale to co slibuje OTD, ve filmu splněno není a pasáž s nejlepším potenciálem, kdy svatý otec vezme kramle, je doslova promarněnou příležitostí. Volejbal na dvoře připomíná klip Monkey Business Piece of my life (čili mu vizálně chybí originalita) a autoři se z téhle do absurdna dovedené odbočky snažili vytřískat příliš (tleskající jeptišky vyloudí úsměv jen jednou, pak už všeho moc škodí). Skvělý a ze všech nejlepší je vatikánský mluvčí v podání Jerzy Stuhra, nám známého Šuplenďáka a Sexmisisty. (20.02.2013)

46th KVIFF 2011 - HORIZONS - Horizonty (Habemus papam / WE HAVE A POPE / Habemus papam) - Je až neuvěřitelné jak může být sledování pár dní uzavřených důchodců tak strašně zábavné a hlavně tak úžasně milé a po duši a srdci pohlazující... - 6. 6. 2012 - 90% (14.06.2012)

Fikcia o mužovi, ktorý sa nechcel stať pápežom a svoj údel zavrhol, hoc pre neho žil desiatky rokov. Prehnaný pokus poukázať na to, že aj pápež je len človek pochybujúci. Podarilo sa trochu predvídať budúcnosť, keďže čoskoro odstúpil Benedikt XVI., ale zobrazenie zvoleného kardinála ako nejakého ufňukánka, čo nikdy nestál o takú pozornosť, asi na väčšinu kardinálov nesedí. Film má byť zároveň satirou, no na zasmiatie nedáva žiadny priestor. Film sa zároveň nedokázal v tejto téme dostať na nejakú radikálnu pozíciu a tým osloviť nejaké spektrum divákov - nie je ani silne protikatolícky, hoci chce ukázať miernu kritiku. Robí to však vlažne, aby sa nedotkol nikoho a neprinesie nakoniec nič len poznanie, že všetci v sutanách sú len ľuďmi, to sme však už dávno vedeli. (02.05.2023)

Po nedávné abdikaci Benedikta XVI jsem usoudil, že nastal nejvyšší čas seznámit se s průběhem konkláve a jako ideální volba se přímo nabízelo zkouknutí filmu, který dle zdejší galerie sliboval divákovo zasvěcení spíše odlehčenou formou. Jak jsem se mýlil... Habemus Papam je excelentně zahrané drama o křehkém člověku, kterého semelou dějiny a v panické hrůze v sobě nedokáže najít duševní sílu, aby zodpovědně vedl stamiliony souvěrců. Michel Piccoli ve své roli doslova exceluje, troufnu si tvrdit, že jednoznačně předvedl oscarový výkon. Nečekaným sparingpartnerem mu byl (aspoň pro mě) dokonalý Jerzy Stuhr. Polský komik, kterého mám z dětství zafixovaného jako přehrávajícího klauna z kultovní socialistické scifi Sexmise, nenápadně vyrostl ve velkého charakterního herce a v Morettiho filmu své schopnosti náležitě prodal. Snad jen pan režisér byl na plátně déle než by se slušelo, měl jsem pocit, že příběh by se bez jeho postavy poměrně dobře obešel, ale to je jen taková drobná vada na kráse, kterou rád odpustím. 9/10 (08.03.2013)

Rafinovaný film, který to hraje na obě strany, tedy přesněji řečeno - doufá v to ... Moretti své názory schovává za hravost kardinálských sukní a laskavým humorem mlží kritiku církve, aby si však zároveň rýpnul do světských odborníků, kteří nedokáží pomoct ani sami sobě. Neokoukaný pohled do zapovězených míst je přinejmenším zajímavý, papežova cesta za přijmutím odpovědnosti už mnohem méně, humor je místy infantilní - z většiny zúčastněných dělá pitomce, konec překvapivý a z hereckých výkonů je nejlepší ten Jerzy Stuhra, takže - cholera jasna, dvě hvězdy, víc nedám. (21.03.2013)

Tohle je velmi vzácný úkaz: film vtipný a chytrý zároveň. A přitom není těžkopádný - a to přestože se zabývá tím nejdůležitějším: životem, vesmírem a vůbec. Je to film o krizi víry. Nikoliv ale o krizi víry v Boha - ten zoufale rozkolísaný papež v Boha věří bez pochyb, čemu ale nevěří, je on sám. On ví, že Bůh existuje, ale nedostává se mu sil, aby mu na té nejvyšší pozemské pozici dokázal sloužit. Stejně jako ateistický psychoanalytik - nejlepší v celé Itálií - nejspíš bez výhrad věří ve Freuda, ale přesto v sobě nenachází dost sil, aby zachránil vlastní manželství. A jeho milovaná žena? Vytvořila si vlastní víru v cosi, čemu říká "rodičovský deficit", ale její vlastní děcka se mlátí úplně stejně, jako děti absolutně nepoučených dělníků odněkud z Horní Dolní. ____ Ani herci, kteří absolutně věří Čechovovi - a komu taky jinému, že? - ve svém orákulu nezískávají stoprocentní jistotu a ten nejlepší z nich, ten, který dokáže odcitovat celé hry, končí v blázinci. ___Paralela mezi divadlem a postavením papeže není, podle mě, tak přímočará, aby se dala vykládat jakože: musíme se naučit roli, ať už jí věříme nebo ne, ale hlavní je kumšt. To je blbost. Herec i papež věří, že je něco nad nimi - ať už je to Bůh nebo opravdu vcelku nedostižný dramatik. Jen si myslí, že toho nedokážou dosáhnout, což je kastruje. ___ A Francesco Piccolo hraje svého tíhou úřadu překvapeného papeže tak lidsky pochopitelně, že mám chuť ho obejmout a začít k němu chodit na mše. (15.03.2013)

Velice předvídatelný a průhledný film, další z řady těch které mají potřebu si kopnout do katolické církve a katolíků obecně. Není to navíc ani komedie (o což se film snaží jak různými detaily třeba klepajících propisek, tak scénami s odbíjenou), ani psychologické drama (kdy si to navíc dělá z psychoanalytiků legraci). Jestli chtěl film říct, že papež je jako každý člověk zranitelný a psychicky třeba ne zrovna vyrovnaný, tak to myslím všichni vědí. Navíc pan Moretti ignoruje fakt, že biskupové, kardinálové a nakonec ani papež nejsou v reálu nějaké máčky, protože mají za sebou vysoké školy, pastoraci, zkušenosti se sekretariátem i vedením svých farností, diecézí a státních církví, takže fakt nemůže jít o tak nerozhodná individua a podivíny mimo svět, jak se nám film snaží podsouvat. (A k tomu nám podsouvá skoro mafiánské praktiky Vatikánu, jen tak bokem, aby se neřeklo.) Kurnik, kandidát na papeže musel vést minimálně národní církev! Hvězdičku dávám za skvělého Piccoliho, který svůj podivný part uhrál se ctí, ačkoliv bych ho raději viděl v něčem, řekněme, duchovnějším nebo smysluplnějším, a že jsem po čase viděl Jerzy Stuhra, i když byl tlustý jak prase. Jinak film není ale vůbec o duchovnu, už vůbec není o víře (papež na útěku zajde až po třech dnech jen jednu do kostela!), není dokonce ani o humanismu, jak jsem doufal (že papež pozná reálný život skutečných lidí, a to ho nějak pozitivně nabije), ne, nic z toho v tomhle zbytečném paskvilu není. (19.10.2021)

Příběh o tom, že vatikánští kardinálové jsou taky jenom lidé, a ten, kdo přijme obrovskou zodpovědnost bez toho, aby o ní přemýšlel, je blázen. A závěr boří veškerá klišé filmů o hledání vlastní identity. A pro hluboce věřící působí jako facka. Proto pátá hvězda na čtyřhvězdičkovém filmu. (10.04.2012)

Kongeniálne spojenie autorskej odvahy, inteligencie, individuálnej múdrosti a pokory. Jednoduchý nápad, univerzálna myšlienka - VIERA, viera v seba samého, zmysel existovania, miesto pod slnkom vs. všeobecné i konkrétne očakávania spoločnosti (a normy). Silne polarizujúci film, v ktorom sa pochybnosti dajú vnímať i ako hrozba, ale zároveň poľudštenie hlavy cirkvi. Je len na každom z nás, čo hľadá (a čo nájde). Plný počet za zimomriavkový záver. (07.07.2011)

Veľmi zaujímavý námet, ktorý ale akosi zostal na pol cesty. Film, ktorý rozpráva o strachu, ktorý poznáme asi všetci. Všetky tie veci, ktoré musíme dennodenne robiť a ktoré sa od nás očakávajú, nás postupne začnú oslabovať a v niektorých prípadoch je celá situácia tak neznesiteľná, že musíme spraviť radikálny krok. Kdesi hlboko totiž každý máme svoju Psyché - ktorá sa formuje všetkým a všetkými, ktorý nás obklopujú. A vďaka nim je pre nás niektoré bremená, ktoré nám život položí na ramená ťažké niesť. Habemus papam je príbehom o tom ako sa toto stane novo zvolenému pápežovi. Moretti je veľmi zručný režisér, ktorý celú dramatickú situáciu odľahčuje inteligentným humorom - výborná scéna volejbalového turnaja medzi kardinálmi sa mi hlboko vryla do pamäti. Film, ale bohužiaľ nič nerieši, len poukazuje a aj to bez zúčastnenosti. Nechápte ma zle. Vo svojej podstate mi to zase až tak nevadí, len prítomnosť psychoanalytika minimálne poukazuje, že sa niečo podobného rázu bude riešiť. Koniec je tým pádom očakávateľný a neprekvapí. Len potvrdzuje to, že dakedy je aj nie možnosť ako sa zachrániť pred svetom. Rozhodne sa jedná o nezvyčajný počin, ktorý ma ale zanechal chladným v miestach, kedy som podľa môjho názoru mal niečo cítiť. Čo je v rámci originality príbehu veľká škoda. (04.03.2012)

70%.. Nanni Moretti opět potvrdil, že dokáže natočit inteligentní a v tomto případě i překvapivě zábavné drama. Sám sebe obsadil do herecky nejvděčnější role psychiatra, který je konfrontován s pravidly Vatikánu a nově zvolenou hlavou církve v podání herecké legendy Michela Piccoliho. // Febiofest 2012 (31.03.2012)

mdlému tempu první třetiny se po půl hodině zdárně povedlo mě uspat, tudíž jsem následující půlhodinu vyplnil vytlačováním struktury dřevěné lavice v Modré posluchárně Filozofické fakulty UK do svého čela, abych se pak následně pronudil i závěrečnou třetinou filmu.. takže ne zcela "oprávněné" hodnocení, ale tohle mě prostě minulo.. (03.04.2012)

Originální a vtipný pohled do Vatikánu, Konkláve a všeho kolem. Film o církvi, který neskandalizuje, neuráží, na diváka emačně ani jinak netlačí nebo ho nepřesvědčuje o své pravdě = malý zázrak. (24.03.2012)

Co začalo s zajímavou zápletkou, pokračovalo předvídatelně a skončilo tak nějak nedotaženě. I tak dávám 4 hvězdičky za námět, dialogy a příběh. Rozuzlení je tak na 3-.... [KVIFF 11] (04.07.2011)

Zajímavě natočený snímek, který zcela postrádá jakýkoliv obsah a jeho poselství je při nejmenších nejasné. Druhá hvězdička za kardinálský volejbal. (20.04.2012)