Jih proti Severu

Hollywoodské melodrama třicátých let v plné parádě - velkolepé scenérie jako od Da Vinciho, působivá orchestrální hudba, rozkošně přehrávající herci a spousta vášnivých romantických gest a dialogů. Ale hlavně, po filmařské stránce obdivuhodně vyzrálé a plnohodnotné dílo, vzhledem k dostupným prostředkům vizuálně dokonalé a vzhledem ke kýčovité dějové linii překvapivě strhující a myšlenkově objemné. V první polovině funguje snímek jako velmi věrohodná (převážně pocitová) rekonstrukce americké občanské války a společně s hlavní ženskou hrdinkou máme možnost nasávat atmosféru tehdejší doby skutečně plnými doušky. Naopak druhá půlka už představuje typický produkt "hard romance" se vší výše zmíněnou parádou, ale co je důležité, i tahle pasáž, zcela zasvěcená psychologické rovině náročného vztahu dvou hlavních postav, nepostrádá nic, co si dnes každý fajnšmekr pod značkou Jih proti Severu představuje. A navíc jsou tu ještě oni dva - překrásná a charismatická potvora Vivien Leigh, která si okamžitě získala mou diváckou přízeň, a šarmantní pohodář Clark Gable - kvůli kterým bych ty čtyři hodiny přežil, i kdyby film sám o sobě nebyl tak půvabný a ve své výpravě nadčasový jako málokterý jeho příbuzný. Musím však zůstat u 4*, neboť je to opravdu neuvěřitelný a hlavně vědomý kýč.. :-) Ve své době ale jasných 100%. (15.07.2014)

Děj knihy Margaret Mitchell je do filmu převeden velice věrně. Působivá atmosféra starého Jihu, uhlazení gentlemani a krásné dámy, bezstarostné plesy, bavlníkové plantáže a otroci. Následující občanská válka zastihne nepřipravené a naivní Jižany, kteří si vůbec nepřipouštějí, že by třeba mohli prohrát. Uprostřed toho všeho se odehrává jeden z nejkrásnějších milostných příběhů. Vivien Leigh je románové Scarlett nejen neuvěřitelně podobná, ona jí zároveň fantasticky hraje. Naprosto zasloužený Oscar za její roli, kdy vedle ní všichni ostatní, včetně Clarka Gable, prostě JEN hrají dobře. V Jihu proti Severu jsou překrásné kostýmy, výprava, kamera a to vše je podbarveno výbornou hudbou Maxe Steinera. Ten příběh velmi dobře znám a přesto jsem ke konci měla slzy v očích. (28.05.2005)

Přátelé, tohle je Film. Film, kde se jeho hlavní hrdinka za celý film vůbec nezmění a až do úplného závěru zůstává tou stejnou sobeckou mrchou. Dnešní Hollywood, produkující jednu sračku vedle druhé, by už do nás pral moralitky a pokoušel se hlavní hrdinku napravit. A postava Scarlett O'Hara je jednou z nejkrásnějších ženských hrdinek filmového plátna. Osudová žena. "Svět kolem se rozpadá, ale já vás miluju. Jste jako já. Jsme zkažení a sobečtí, ale nazýváme věci pravými jmény." (04.08.2013)

Nesouhlasím, že to bylo vizuálně kýčovité, barvičky byly krásné, záběry při západu slunce se mi moc líbíly, monstrózní scény jako například ta na tisíce zraněných na nádraží byly taky super. Chůva a vůbec všichni černoši i poslední manžel byli maximální sympaťácí, akorát nevím, co si mám myslet o výkonu hlavní hrdinky. Buď to hrála naprosto dokonale nebo možná až malinko přehrávala, nevím na kterou stranu se přiklonit. Hudba má u mě za plný počet, ale je pravda, že prokousat se přes celé 4 hodiny byl výkon a navíc se po čtyřeh hodinách člověk ani pořádně nedoví, jak to doopravdy skončilo. Souhlasím s ostatními, že první půlka byla mnohem lepší. 80% (15.03.2009)

Tak tomuto já říkám postelový film, protože kdybych vyrazil (samozřejmě jen hypoteticky) na snímek s takovou stopáží do kina, má prdel by poznala středověk, jak by řekl Marsellus Wallace. Stopáž byla vskutku opulentní, a to tvůrci předlohu notně (a nutně) okleštili, aby se z příběhu nestal osmihodinový maraton. Knižní předlohu jsem četl a řekl bych, že se filmařům podařilo vystihnout autorčin hlavní záměr, čímž museli notně vytočit dnešní BLMáče, kteří jistě kakají kolmo vzhůru z toho, že zde byla prakticky ignorována palčivá otrokářská otázka. Mě to nikterak netrápilo, protože má rodina, kam až paměť sahá, nevlastnila jediného otroka, tím méně prosperující plantáž. Proto necítím ani nepatrnou část kolektivní viny za to, že si Anglosasové i mnozí další kmenové zajišťovali dovoz levné pracovní síly z afrického kontinentu. A tak jsem si mohl snímek v klidu užívat, protože mě bavilo, jak si Vivian Leigh parádně dávala tu zprvu jen zhýčkanou, sebestřednou fiflenu, která se postupně měnila v sebestřednou, pragmatickou machiavelistku. Na filmu bylo jasně patrné, že už něco pamatuje, ale třiaosmdesát bych mu fakt nehádal. Za mě dobrý. / Poučení: Na místě jižanského civilisty bych na příchod Shermana nečekal. (18.03.2022)