Lidská stonožka 2

Nevyhnutelný následek velkého haló, které následovalo po uvedení prvního dílu. Tom Six pustil svou úchylnou fantazii ze řetězu a dal fanouškům nápadu o lidské stonožce to, co si žádali. Vznikla drastická a fekáliemi potřísněná prasárna bez děje, již si mnoho lidí zřejmě užije a další množství jiných lidí ji s neskrytým odporem zcela zatratí. Pro mě je tohle přesně ten druh okrajové filmové zábavy, který opravdu nevyhledávám, a nemám potřebu se k tomu ještě někdy vracet. (16.11.2019)

Moc velké ambice jsem od druhé stonožky neočekával, ale byl jsem velice a mile překvapen, že mě svojí "hororovou" atmosférou druhý díl přímo uchvátil! Nicméně jako celek je to perverzní a nehorázně šílená gore záležitost, ale rozhodně dvakrát tak kvalitnější jak první díl, už jen díky té skvělé atmosféře. (04.11.2013)

První díl byla krásně učesaná, umírněná příručka pro začínající psychopatické proktology. To v díle druhém už nechal Tomík Šestka naprosto volný průchod své psychóze, naprudko a bez obalu vizualizoval své romantické masturbační fantazie a výsledkem je žhavý kandidát na extrémní fekál roku. Citlivého, empatického chirurga vystřídal nádherný, katalogový úchyl, jenž místo skalpelů dává přednost standardnímu kuchyňskému vybavení a jako anestetikum používá klíč na kola. No, prostě dokonalá kulisa k tomu, otevřít si po namáhavém dni archivní láhev ranní moči a s koulí v hubě se přitulit ke svému milovanému protějšku, stopadesátikilovému, zpocenému, pokerovanému skinheadovi v latexové masce, který to strašně něžně umí s análním kolíkem omotaným žiletkovým drátem. Z důvodů zachování zbytků duševní rovnováhy se opět zdržuji hlasování! (30.11.2011)

Drama, které se postupně zvrhne v orgie zvrácenosti a hnusu. Vybavila se mi podobnost se švýcarským černobílým filmem Stalo se za bílého dne z roku 1958 (r.L.Vajda), kde psychopat v podání Gerta Fröbea vraždí děvčátka proto, že doma ho ponižuje a šikanuje žena. Zdejší maniak si prožil trauma ve formě týrání a sexuálního zneužívání otcem a ponižování matkou. V jistých momentech je film až nepříjemně syrově dokumentární, což znásobuje pocity odporu a hnusu. Ve filmu se skutečně zabíjelo! - přesněji sledujeme krmení obří stonožky cvrčky. V některých chvílích je film takřka realistický - vytloukání zubů, při které se oběť dusí vlastní krví, vypadá velmi opravdově. Jakmile míra prezentovaného násilí překročí neviditelnou mez, začne snímek působit spíše komicky ( podřezávání). Příjemné je znovu obsazení herečky z prvního dílu, která až pozdě pochopí, že tentokrát to není jako. U první části jsem poznamenal, že herci se při natáčení nejspíš dobře bavili. Zde musím doplnit, že natáčení dvojky , zejména v závěru, se určitě proměnilo v třeskutou taškařici. Dobrý nápad bylo navázání na první část prostřednictvím úchylného filmového fanouška... (13.01.2012)

Po zajímavé jedničce jsem si dvojku pustit musel. Samozřejmě spojení více článků ve dvojce čekal asi každý. Málokdo ale čekal takové provedení jako to mělo. A tím vůbec nenarážím na brutální scény! Samotná myšlenka natočit dvojku z pohledu diváka, který je až fanatický fanoušek jedničky a chce svou vlastní stonožku mě zaujala. Při puštění filmu jsem po cca půl hodině byl nadšen. Snímek mi totiž svým černobílým provedením, atmosférou a kde se moc nemluví (161 řádek titulků a z toho 152 do 48 minuty) až moc připomínal skvělý film od Davida Lynche, Mazací hlava (Eraserhead). Černobílá tomuto filmu hrozně pomohla, barva by mu jen uškodila, jelikož podle mě tento film opravdu není jen o brutálnu. Když do toho přidám naprosto briliantní herecký výkon R. Harveye v roli Martina, tak se prostě na těch 4 hvezdičky dostanu. A vůbec jsem nijak nezmínil brutální scény, které oproti jedničce jsou daleko sadističtější, jelikož Martin se s tím nepáře a když to nejde jako doktorovi v jedničce, tak použije prostě sešívačku. S anestetikem si hlavu vůbec neláme a celkově je prostě šílenec. Brilantně zahraný šílenec. Pokud někomu připadá tento film brutální, nechutný a kdoví co, tak si ho představte v barevné verzi. Podle mě totiž není člověk, jako já, který dokáže tento film ocenit, zralý na psychiatra. Nicméně Chocholouška bych asi doporučil člověku, který by tento film chtěl vidět v barvě. (29.03.2013)