Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Pochybení na druhou – špatná adaptace nedobré (resp. příliš snaživé) knihy. Knižnost se projevuje od prvních minut použitím voice-overu, který ale protentokrát nachází ospravedlnění v povaze Oskara, komunikujícího zejména se sebou samým. Vyjadřovací bohatost knihy již Daldry napodobit nedokázal. Zohledníme-li předlohu, film je vyprávěný nepochopitelně konvenčně, jako převrácené oidipovské (melo)drama s velmi jasným, pro jistotu do materiální podoby přetaveným cílem (zvýznamnění motivu pátrání/expedice). Převrácené jenom navenek, neboť Oskar sice v afektu prohlásí, že by si přál raději smrt matky než otce, svého pomyslného arcinepřítele, ale pořád je to „father-son-issue“, co se po celý film řeší. Zatímco kniha dokázala strhnout alespoň pasážemi přejímajícími hledisko Oskarových prarodičů, film události filtruje výhradně naivním pohledem malého kluka. Tedy, Oskar rozhodně ví víc než jeho vrstevníci, ale stejně jako v předloze není zřejmé, jde-li jen o namemorovaná fakta, nebo před sebou máme malého génia. Protagonista je nečitelný, divný pouze tak, jak se to hodí tvůrcům. Neurčitost charakterizuje i atmosféru snímku, v němž na jednu stranu nechybí odlehčené momenty (mnohdy nezáměrně – třeba když Sandra Bullock odhalí svou paralelně probíhající misi, za jejíž realizaci by se nemusela stydět ani elitní agentka CIA), na stranu druhou nedokáže na téma smrti nahlédnout z odstupu, bez zátěže vypjatých emocí. „Nevím nic, co bych nevěděl už od začátku“, nakonec platí pro Oskara stejně jako pro nás, neboť film, infikovaný strachem připomenout, k čemu skutečně došlo. Národní tragédii pouze rekonstruuje, nikoli dekonstruuje. O to úmornější je oddalované odtajňování informací posunujících děj dopředu známým směrem. Domníval jsem se, že podobná jemnocitnost a falešný soucit je ve vztahu k 11. září již pasé. Očividně ještě ne. 45% Zajímavé komentáře: Cervenak, novoten (10.08.2012)

Musím přiznat, že se rád u filmů dojímám a působení na emoce se výrazně promítá do mého hodnocení ... Shodou okolností jsem si teto týden vybral dva filmy s tématy přímo vybízejícími k rozplakání citlivých diváků. Těmy tématy je vyhlazení Lidic a 11.září v NY. ... Obě témata (aniž bych je jakkoli srovnával) jsou natolik známá a "propraná", že představují pro filmaře výzvu - vzít je z jiného úhlu pohledu a vlastně je nějak zahrnout do jiného příběhu. Nic proti tomu. Příběh postavený na pozadí velké tragédie nabízí velké možnosti. Oba filmy ale u mě dopadly bohužel v podstatě stejně. Řemeslně kvalitní, herecky bezchybné, hlavní téma netlačilo přehnaně na pilu, ale to proč jsem se na oba snímky chtěl podívat nepřišlo. Emoce se nedostavily (skoro se to stydím přiznat - zvlášť u Lidic). Obě události by si zasloužily lepší filmové zpracování. V Česku se toho už asi nedočkáme, ale 11.září ... na to se určitě ještě nějaký ten dolar najde. Tak se těším .... snad příště. (19.09.2012)

Neuvěřitelně sračkovitě a nesmírně pateticky aneb Oscarové nominace jsou vždycky sázka na jistotu! Nesympatický devítiletý spratek, jemuž by jeden nejraději z fleku vytrhal nehty, se vydává na příšerně "dobrodružnou" cestu New Yorkem, aby se seznámil s podivnými lidmi - jmenovitě pošahaným dědkem, tlustým vrátným a posedlou kudlankou, se kterými nutí slaboduché hospodyňky přes dvě hodiny napařovat žehličku. Je docela škoda, že si do WTC na pedikůru neskákla i maminka, to by se to teprv žehlilo! Prostě prázdná, močopudná, kýčovitá nuda k posrání, možná i daleko horší, než kdyby měl Válečný kůň Sedm životů. To vše na pozadí onoho strašlivého dne, který se stává snad ještě úspěšnějším trademarkem než holocaust pro židy a počítám, že ještě za sto let z toho budou dojit slané kapky z otylých vemen! Už jen čekám, kdy zakotví v ústavě zákaz popírání jedenáctého září. A to při tsunami zařvalo tisíckrát více lidí a spláchlo se to dvěma televizními sračkami a jedním unylým dokumentem. Asi zrovna bylo na dovolené málo obřezaných Američanů. Až mě teď mrzí, že neexistuje stupnice odpadů. Strašně jsem totiž Štefanovi ublížil, tenhle odpad rozhodně zahnívá víc!! (13.02.2012)

Celkom slušný doplnok k fantastickej Desplatovej hudbe. Oslovilo ma to. Iste, chlapec je otravný. Ale ako postava, nie ako herec, čo je vzhľadom na jeho duševnú poruchu zámerné. Ešte zhruba v polovici som mal veľmi vlažné dojmy, ale s príchodom von Sydowa film začína vťahovať a pekne graduje. Vytkol by som nedostatok sentimentu. Ja viem, ja viem :). Daldry sa snažil natočiť hollywoodsky doják nehollywoodskym spôsobom (viaceré sentimentálne scény sú zámerne narušované). Myslím, že sa na to mal vykašľať a normálne tlačiť na slzavú pílu. Napriek tomu pozitívne pocity. (27.02.2012)

Líbila se mi první půlhodina a několik momentů v závěru (například sblížení se s matkou), zbytek mi střídavě nevadil a lezl na nervy. Patosu a laciného dojímání je přítomno v obrovské míře, ale ty ždímané emoce mi tu přišly o něco upřímnější než třeba v nesnesitelné Spielbergově válečné kobyle. Řemeslně je to samozřejmě typicky bezchybný Daldry, ale z těchto plačtivých uhlazených dramat prostě radostí do stropu neskáču, ať jsou natočeny sebelíp. Citlivky si ale asi budou rochnit... :-) (11.02.2012)