Ďáblův dvojník

Ten Saddámův synek musel být těžký pohodář! Prostě mazlík, co vyrůstal v nuzných podmínkách paláce Tisíce a jedné noci se stříbrnou lžičkou v hubě, který, když od papínka nedostal na narozky fungl nové Porsche, mohl si alespoň utýrat nějakého roztomilého, politického vězně. V suterénu, hned vedle discontu s děvkama, měl sámošku s kokainem, který nepochybně přispíval ke zdravému vývinu jeho nenarušené osobnosti. No, když kreslíme čerta, nenačmáráme mu přeci nad rohy aureolu, že ano. Zůstává tudíž otázkou, do jaké míry si ten Debilův dvojník hrál na Andersena a o kolik scénárista povolil uzdičku své fantazii. Nicméně v zahnívajících vodách tupé komerce je to každopádně neotřelé! (16.11.2011)

Z původem maorského režiséra Lee Tamahori (jehož zdaleka nejlepším filmem je právě strhující sondáž do upadajícího světa dnešních potomků Maorů Kdysi byli bojovníky) se stal nejen vlivem jeho umělecké cesty vedoucí přes Hollywood naprostý kosmopolita, není tedy tak úplně divu, že hledaje nějakou hlubší vrstvu umělecké výpovědi zakotvil v Evropě. A aby nevynechal Asii, natočil velmi sugestivní thriller o iráckém totalitním režimu Saddama Husseina, konkrétně pak o jeho nechvalně proslulém synovi Uday Husseinovi. Tamahoriho film je skutečně nemile naturalistický a chvílemi se nelze ubránit pocitu, že je natáčen účelově, jako svého druhu propagandistické obhájení spojenecké invaze, té trpké pachuti jsme se ale nakonec zbavil, neboť ji překryla ta neskutečná jízda. Uday Hussein byl totiž nanejvýš skutečný, stejně jako motiv dvojnictví a celá ta plejáda zvrhlostí vyplývajících z pocitu absolutní moci. I přes některé faktické nepřesnosti (Saddam třeba nechal svého syna arestovat za vraždu svého soukmenovce, což se ve filmu nezmíní, jeho působení ve funkci předsedy iráckého olympijského výboru a osobně prováděné mučení neúspěšných iráckých olympioniků je zase odbito jen VHS kazetou přehrávanou Latifovi...) je popis vládnutí Saddama a jeho rodiny sugestivně mrazivý. Mozaika vztahů členů diktátorova rodinného kruhu a jeho nejbližšího okolí (zvláště osobních strážců, tajné policie a lehkých žen) se soustřeďuje především na zvláštní (až osudovou) bipolaritu mezi Udayem a jeho dvojníkem, což je ústřední a (alespoň ve filmu) fatální vztah celého tak bizarního příběhu. Udayův pocit naprosto absolutní moci podpořený bezčasím nekonečné epochy (Saddam ovládal Írák více než 20 let) je i pro evropského diváka (zvláště toho východního) hořce známou zkušeností (podobný film by se dal natočit třeba v reáliích Sovětského Ruska 30. let, Rumunska 70. let a většiny východního bloku 50. let...) a má silně univerzální platnost (co třeba takový Muammar Kaddáfí, Kim Ir-sen a ostatní tyrani, že?), proto je celý snímek vlastně silné politikum (a jistě ne náhodou vznikl právě v koprodukci Holandska a Belgie). Co se týče formy, vyzdvihnout lze kameru, podařenou hudební složku a především mizanscénu, neboť ta byla skutečně grandiózní. Zcela mimořádný herecký výkon pak podal Angličan Dominic Cooper v dvojroli (!) Udaye Husseina i jeho dvojníka Latifa, jeho herecké rozštěpení do Jekylla a Hydea bylo elektrizující... (05.12.2011)

║Rozpočet $19,1milióna║Tržby USA $1,361,512║Tržby Celosvetovo $5,723,000▐ v tomto prípade nie je dosiahnutá patričná drsnosť akú by si film s patričným názvom zaslúžil, je to len povrchne lízle, skôr smiešne než vážne, Dominic Cooper je ako dvojník fajn ale to je asi tak všetko ohľadne kladov, Tamahori a jeho klasická rutinná réžia nič viac /40%/ (23.01.2013)

Nekompromisní příběh, kterému vládne, pro mě v té době neznámý, Dominic Cooper, mě sejmul hnedka v prvních minutách. Takový příběh se totiž jen tak nevidí. Příběh odehrávající se v Bagdádu, vyprávějící o odporném životě jednoho ze synů Sadáma Husajna. Ten film vlastně zaujme prakticky vším. Prostředím, námětem, hereckými výkony...Všechno je tak absolutně atraktivní a neobvyklý, že atraktivnější a neobvyklejší film se v té záplavě dnešních filmů snad ani najít nedá. (13.02.2012)

Zní to skoro neuvěřitelně, ale je to tak, jsou filmy které mě donutí říct "zaplať pán bůh, že žiju v tom našem kocourkově, protože proti tomu co předváděl Udaj Husajn svýmu národu jsou nějaké lži a korupce našich mocipánků hotové skautské sušenky. Trošku mě mrzí, že film nevyzněl víc syrovějc, že z něj nebyla cítit beznaděj absolutní, ale jen beznaděj povrchní. Tohle téma se mohlo natočit takovým způsobem, že by jeden měl problémy jít po filmu s čistou hlavou spát, takhle to bylo v duchu lehce nabyl, lehce pozbyl, škoda. (26.12.2013)