Nic nás nerozdělí

Sotva jsem se stačila vytrhnout ze snění, jak moc by se mi taková dovča v příjemném exotickém ráji při současné velké pracovní vytíženosti líbila, už se na mě společně s tsunami valila jedna obrovská vlna emocí za druhou, možná až moc, ale zase to vyvažovala ta katastroficko-dobrodružná stránka filmu, ať už to byl napínavý boj s vodním živlem o život nebo třeba poměrně drsně ztvárněná zranění lidí v nemocnici, to vypadalo skoro i realisticky, naopak zázračné přežití celé pětičlenné rodiny, už byla úlitba Hollywoodu, ale co, jasně, že jsem byla dojatá. Naomi Watson je pak vždy zárukou, že se v hlavní roli neobjeví nějaká povrchní blondýna a co se týče Ewana McGregora, přírodní pohroma, nebo ne, vždycky když se jako vzorný otec a manžel podíval na svou drahou polovičku chlapeckým pohledem zářivých modrých očí...mňam. (06.03.2014)

Snímek, který byl natočen podle skutečné události, vypráví příběh jedné z mnoha rodin, které v ten den přišly často o to nejdražší, o své blízké a milované. Asi těžko si kdokoliv z nás dokáže představit, co taková moc přírody dokáže napáchat za škody, ať už se jedná o tsunami nebo zemětřesení, pokud si to sám nezažije. Když se zaměřím na samotný osud rodiny, ve kterém je skutečnou hrdinkou matka, jež i přes veškerá svá zranění, myslí především na své děti, myslím, že se jedná o skutečně zajímavý příběh. Naomi Watts byla se svou rolí natolik sžitá, že odvaha a silná vůle z její osoby první půl hodinu doslova prýštila. Vlastně celou dobu, kdy se pohybovala na scéně, mě nutila mít zaťaté ruce v pěst a držet usilovně palce u všech končetin, jen aby byla v pořádku. V momentě, kdy se příběh vrátil k postavě otce, kterou dramaticky ztvárnil Ewan McGregor, už emoce mírně vyprchaly. Srdceryvnými okamžiky se ve filmu šetřilo, ale když na ně přišlo, stálo to za to. Scénáristé se tak vyhnuli přehnanému tlaku na city diváka, což je v dnešní době ve filmech s podobnou tématikou velmi populární. Jako celek na mě film hluboce zapůsobil. Trošku mě mrzelo, že ač při leteckých pohledech byl velice dobře patrný celkový rozsah katastrofy a přeplněné nemocnice působily opravdu neutěšeným dojmem, pořád se řešil především osud jedné rodiny a pouze okrajově, v několikasekundových stopážích, si filmaři dovolují ukázat, že jinde už třeba takové štěstí neměli. A jedna zajímavost na konec – filmová rodina pochází z Britských ostrovů a rodiče jsou oba blonďatí; skutečná je původem ze Španělska a samozřejmě mají všichni tmavě hnědé vlasy. (26.02.2013)

Zmatený film. Ale jak jinak natočit něco tak ohromného, děsivého a nevyzpytatelného jako je přírodní katastrofa zároveň se srdceryvným hledáním svých blízkých? Celý film jsem ustrnula v němé agonii a nebyla jsem schopna čehokoliv jiného, než jen tupého pohledu na snímek. Naomi Watts je a vždycky bude jednou z mých opravdu nejoblíbenějších hereček a škoda, že nedostala Oscara(i když teď ho má na poličce kdejaký inteligent)... Ewan McGregor i perfektní dětští herci naprosto špičkově a zdárně sekundovali, takže tomu není naprosto co vytknout. Takhle by se měly točit katastrofické filmy - se špetkou něčeho neokoukaného a nového. Tsunami samo o sobě semklo dohromady i naprosto cizí lidi z jiných států a odlišných kultur a ukázalo jim tak, že je třeba se nestarat jen o sebe, ale také pomoct "bližnímu svému". Troufnu si říct, že ti lidé, co takovou hrůzu zažili, to měli napsané v knize osudu - prostě to tak mělo být. (24.03.2013)

Velice zajímavý film. Natáčení muselo to být neskutečně náročné. Myslím, že jednoho Oscara by si tento film určitě zasloužil. Ale na americkou produkci je asi málo komerční :(. Jinak pro mě na 5 hvězdiček mi tam "něco" chybělo. Byl velmi realistický a emotivní, pobrečela jsem si. Doporučuju. (05.05.2013)

Tak tohle byl opravdu krásný snímek. Dlouho jsem ho odkládala (tuhle větu píšu nějak často), protože jsem myslela, že to bude oscarová slaďárna a ono to bylo opravdu nádherně natočené. Velice poutavý, místy roztomilý, dech beroucí a zároveň drtivý příběh. Jako vždy si říkám, co byla opravdu pravda a co bylo přibarvené pro účely příběhu (viz klišé míjení se v nemocnici), ale na hodnocení to vliv nemá. A budu doporučovat, kudy budu chodit. I když v tuhle chvíli už to stejně všichni na světě viděli... 5* (29.12.2015)

Bayona se vytasil s patetickou peckou, která vám udělá s očima totéž, co papričky trinidad scorpion moruga, ale pak vám místo teploučké deky jako útěchy nakope syrovou a nepěkně názornou demnonstrací zranitelnosti lidského těla. Teda teoreticky. V praxi člověku totiž může být jedno, jak moc na to trio Watts-McGregor-Holland tlačí, jak moc ho dojmou ty detaily (hnusný plavky, sledování hvězd, hláška "po kom to asi tak mám", lísteček se vzkazem, ...), co se ve výsledku vždy tak roztomile zdvojí, ani vědomí, že se tohle fakt kurva někde ne tak dávno stalo skutečným lidem. Proč? Protože jste-li cynik a navrch už jste nějaký ten podobný slzopud za svůj život zhlédli, těžko se přechází ten nános hollywoodských klišé, které dvojfázově vždy nejprve surově vytrhnou z děje, aby následně odeznívaly jen postupně, zanechávajíc za sebou nepěknou bahnitou pachuť. Přesto jsem přesvědčen, že je Nic nás nerozdělí dobrý film, která stojí za to vidět. Jenže dobrý zkrátka znamená za 3. PS: Filmů, v nichž Naomi Watts neukázala aspoň bradavku, by se dal spočítat na prsech jedné ruky. Kupodivu a zároveň vlastně nepřekvapivě tento snímek není výjimkou. (22.02.2016)

Bezesporu velmi silný zážitek, který však zrazuje snaha převést na plátno neuvěřitelný a zaručeně skutečný příběh. Tvůrci si totiž dostatečně neuvědomili, že to co může v životě působit vzrušující silou, nemusí být dostatečně nosné pro plátno. Příběh poté silně stagnuje, točí se kolem několika náhod, ale žádné dějové peripetie a netradiční okamžiky nepřináší. Nabízí ztvárnění spíše věčného tématu silného rodinného pouta (alá nekončené true based televizní cykly "jak jsem přežil..."), než komplexnější pohled na tragédii, která měla nejrůznější dopady, a ten nabízený je jen extrém v kladném slova smyslu. Tím pádem film těžko opouští "soukromý vesmír" pěti protagonistů, kteří jsou na jedinou výjimku až trestuhodně prázdní - scény před katastrofou nepřispívají jejich charakterizaci, jen vytváření milé rodinné atmosféry s malým konfliktem, poté následuje přírodní úder a vše se redukuje na vnější fyzično či nejzákladnější snahu najít své blízké, ale nic víc postavy nenabídnou a tudíž jejich osudy nenabízí takovou rezonanci, jakou by mohly mít. Čestnou výjimkou je postava nejstaršího syna - ten sice prochází průhlednou lekcí, během níž si uvědomí jaká je cena rodinného soužití, jež na počátku zpochybňoval, ale rovněž se vyznačuje zvláštně napjatým vztahem ke své matce (vzpírání se jejím rozhodnutím, pocit odporu a degradace, zoufalství z její ztráty), jenž má daleko ke klišé ideologie rodiny a vrcholí velmi zvláštním snovým propojením, kde fyzický zážitek na straně diváka dosahuje vrcholu. Vlastně nakonec jediné, čím snímek převyšuje průměrné "rodinné drama" je ztvárnění přírodní katastrofy, které je díky ruční kameře tak bezprostřední, až z toho mrazí. Zde skutečně pomohlo očité svěděctví, které se podařilo převést na plátno v děsivě subjektivním prožitku, který je v "noční můře" znovu vyvolán a hrůzně estetizován v nepřekročitelné i spojující trauma. Zde Bayona ukázal silný režijní vklad a plně využil i výstřelků hororové estetiky, které v několika scénách dosahují dost silné exploitation efekty. Výkon Naomi Watts je pak vlastně soustředěnou studií nekončící fyzické degradace a utrpení a maskéři ji opravdu nešetřili - opravdu zvláštní případ oscarové nominace. Ewan McGregor se oproti ní musí spokojit s malým prostorem, který nenabízí nic zajímavého, jen jedinou scénu nervového zhroucení. Hvězdou filmu tak zůstává uhrančivý Tom Holland v roli vzpurného syna, který jediný ztvárňuje plnohodnotnou postavu a maximálně k tomu využívá svého přirozeného talentu. (11.01.2013)

Poctiva slzna zdimacka podle skutecne udalosti. Tym okolo Naomi Watts to zdimal s naprostou preciznosti a oscarova nominace je tak na miste, naopak Ewan McGregor to obcas trosku prihraval. Nemeni to nic na tom, ze je to vyborny tsunami kousek, kteremu to verite, protoze si udrzel pomerne slusnou porci realisticnosti a vyhnul se vetsine klisovitych neduhu podobnych filmu. 7/10 (13.01.2013)

Nalákána vysokým hodnocením na čsfd a pozitivní recenzí na moviezone jsem si pustila Nic nás nerozdělí s poměrně vysokým očekáváním. Bohužel film roku jsem ani tentokrát nepotkala a vlna emocionálního tsunami mě narozdíl od většiny místních hodnotitelů nesmetla. Docela zamrzí, když zručně natočený snímek, v němž vlna tsunami vypadá přesně tak, jak jsem ji ve filmu chtěla vidět, odhodí ve druhé polovině veškeré ambice za hlavu a transformuje se v dojnou krávu emocí, která na diváka používá možná ověřené ale zároveň dosti laciné postupy, jimiž se snaží vyždímat slzu z každého záběru. Nepovažuji se za cynika, kterého na filmovém plátně nedojme nic a naopak jsem u řady filmů už nějakou tu slzu uronila, ale tohle na mě skutečně nefunguje. (04.02.2013)

Film, který nad vodou drží herecké výkony, neuvěřitelně jistá režie a nálepka skutečného příběhu. Totální útok na divákovi city, který ale umí být i civilní a co se týče všech vodních scén i bezchybně natočený a strhující. Bayona míří hodně vysoko a nezbývá než mu to přát a doufat, že si svoji režijní úroveň minimálně zachová. (30.04.2013)

Neamerický obraz katastrofy a funguje velmi dobře! Tsunami do filmu vlétne hned po 15 minutách, divák je v šoku, ještě se ani neseznámil s hlavními postavami a už je tu pohroma. Vlna je navíc natočena velmi autenticky, prakticky bez hudby, naopak s perfektními zvuky, to dodává na realitě, stejně tak jako první obraz na Naomi Watts po zkáze, kdy není schopná dělat nic jiného, než držet se stromu a křičet, v druhém obrazu, kdy zjišťuje, že není sama, se intuitivně vrhá za svým synem Lucasem do nebezpečí a ošklivě se několikrát poraní. Přichází na scénu hluboké smyčce F. Velazquéze a další vlna, Matka i Lucas přežijí, ale jejich boj o život bude pokračovat. Líbí se mi, že s filmu čiší realita - ano můžou se objevit připomínky, že pátrání otce ve tmě v troskách je naprosto nelogické, neboť to těžko může úspěšně dopadnout, ale člověk v takových situacích jedná nelogicky, ale s nejlepšími možnými úmysly. Dále se mi líbí, že žádná scéna ve filmu nebyla zbytečná... Motiv plechovky Coca coly - kdy rodiče nejprve výchovně omezují a v nouzi je právě plechovka Coly tím pitím... Průjezd autem do nemocnice. Lucasovo hledání ztracených příbuzných, kdy i jeden úspěch ze sta pohladí na duši. Mobilní telefon k (ne)půjčení a ukázka povahy člověka, realistické zavolání Bryanovi. Emocionálně podané shledání sourozenců, závěrečná scéna v letadle, kdy je uzavřeno nejprve téma Daniela, poté sledujeme rozlet, postupně střih na každého člena rodiny a pak onen smutný výhled z letadla. Casting se ohromně povedl. Naomi a Ewan hrát umí, ale nejlepší výkon zde předvádí podle mě Tom Holland v roli Lucase. Fernando Velázquez vytvořil pro film nádherné téma, které několikrát zopakuje a tím přispěje k celkovému emocionálnímu prožitku. U filmu jsem brečel, to je velké plus, protože se mi to často nestává. Film je podán velmi syrově, a proto nás nutí zamyslet se, že pokud podobnou katastrofu sami nezažijeme, pořád se máme dobře a nemáme si moc na co stěžovat. Jasných 5 hvězd a doporučuji všem :-) (17.07.2013)

Tento film je skutečně zoufale tragický. Pokud není pronesená věta vrcholně banální, pak je vrcholně směšná. Např. kluk strhnutý vlnou jede na postelové matraci a přitom žadoní: "mamí, já chci jet radši domů!" Případně dialog k matce, která se na chvilku kvůli tsunami oddělila od svého syna: "mamí, už mi to nikdy nedělej, takhle mi vodplout pryč!" Vidím zdejší vysoké hodnocení a tak pokorně přiznávám: možná sem to všechno jenom špatně pochopila. Třeba je to nějaká humanitární akce jak podpořit sebevědomí netalentovaných tvůrců. Kdož ví? (11.09.2015)

Průměrně natočený a průměrně zahraný doják - jediné, co tady stojí za pozornost, jsou scény z příchodu tsunami a několik následných post-apokalyptických momentek. Jakmile však opadne prvotní šok a hrůza, diváky čeká více než hodina nudy a ždímání slziček. Jednou a dost. (29.01.2013)

Předvídatelné dějové zvraty, jednotlivé linie i příběh jako celek, jenže... Bayona vše natočil tak syrově, hmatatelně a citlivě zároveň, že vám v průběhu filmu budou sprintovat nejen zimomriavky po zádech, ale také slzy dojetí po tváři. A absolutorium zaslouží celý štáb a obzvláště dětští herci za finální scénu před nemocnicí! (09.02.2013)

Príbeh, ktorý by sa za normálnych okolností neujal. Jednoduchý a zároveň tak neuveriteľný. Niekto sa konečne chopil látky, na ktorú sme mali mať v roku 2012 už tucty filmov. Bayona sa ujal tejto úlohy veľmi citlivo a aj vďaka nemu nie je z The Impossible obyčajná citová ždímačka. Pravdepodobne najlepšia katastrofická dráma posledných rokov tomu vďačí najmä fenomenálnej kamere, ktorá hlavne v tsunami záberoch vyráža dych. Navyše na Naomi (docení niekto tú ženskú už konečne???), Ewana a malého šikulu Toma Hollanda sa výborne pozerá a najmä oni vytvorili z The Impossible neuveriteľný zážitok. (10.01.2013)

4,5* Trochu me mrzi, ze vic to bylo zamereny na Mariin pobyt v nemocnici a důsledek katastrofy apriori na jednu rodinu, u které to mělo vyjimečně štastný konec. S ohledem na to, ze Tsunami 2004 stala 230 tis. lidskych zivotu (oproti třeba 11.9.01, kdy to bylo 3 tis. lidskych zivotu), tak porad cekam na film, ktery to zfilmuje v širším záběru. Nejlepší scény byly s Naomi a Tomem po tom, co se prehnala prvni vlna a pokracovalo az do jejich vylezu na strom. Brečela jsem, coz u me neni nic neobvykleho, ale psychicky masakr jsem cekala vetsi. Usmevne mi prijde, ze puvodni španělskou rodinu nahradili anglickou v čele se dvěma blondaky :) (03.02.2013)

Strach z hollywoodského dojáku není na místě. I cynika tu zasáhne alespoň trocha empatie. Hlavně proto, že hrdinové trpí jak zvířata, a obzvlášť Naomi Watts dostane větší čočku než James Caviezel v Umučení Krista. S tím rozdílem, že v tomto případě naturalismus slouží příběhu. (19.02.2013)

K filmům podle skutečných událostí přistupiji opatrně. Neženu se do nich bezhlavě, přestože mě velmi přitahují, zvláště, když davájí důraz na ono magické slůvko. Pečlivě si je vybírám. V první řadě musím pochválit zajímavé a působiév záběry. Kameraman věděl jak si pohrát s divákem ,aby mu zobal z ruky. Škoda, že rodinka nejdřívě vypadala jako z nějaké reklamy. Samozřejmě to muselo ostře kontrastovat s tím, co mělo následovat. Při sledování mě opět napadla nebezpečná myšlenka a to, že mám před nimi výhodu, že vím, co nastane v nejbližších minutách. Mrazilo mě z toho v zádech. Bylo to pravdu nepříjemné. Herci si při natáčení museli pořádně užít. Vůbec jim to nezávidím. Co tedy pro mě bylo na chvilku příjemné? Že jsem zase viděla ve filmu Geraldinu Chaplin. Poznala jsem ji hned. (01.03.2013)

Ač film hraje na emoce, tak je sám vlastně postrádá... A tím pádem boří celé své základy, na kterých je řemeslně dost dobře postavený. (09.03.2013)

Juan Antonio Bayona má na svém kontě především skvělý horor "Sirotčinec", který je jedním z nejlepších hororů ze španělské provenience, ale nejen z ní. Tenhle Španěl nám ukázal, že to pořád jde bez krve i bez nalezené pásky. Ve filmu "Nic nás nerozdělí" se však vydal jinou cestou a rozhodl se, že natočí film podle skutečných událostí. Na druhou stranu je nutné říct, že v ohledu napětí a strachu je tenhle film na pořádně vysoké úrovni. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/nic-nas-nerozdeli-2012-70.html (21.03.2013)