Elle s'appelait Sarah
Sarah's Key
Režie:
Gilles Paquet-BrennerKamera:
Pascal RidaoHudba:
Max RichterHrají:
Kristin Scott Thomas, Mélusine Mayance, Niels Arestrup, Frédéric Pierrot, Michel Duchaussoy, Dominique Frot, Natasha Mashkevich, Gisèle Casadesus (více)Obsahy(2)
Paříž, červenec 1942: desetiletá Sarah je spolu se svými rodiči o půlnoci zadržena francouzskou policií, která obchází dům od domu a zatýká židovské rodiny. V zoufalé touze zachránit svého bratra jej zamyká do šatní skříně - jejich tajné skrýše - a slibuje mu, že se pro něj vrátí, jakmile budou osvobozeni. O 67 let později se příběh Sarah proplétá s příběhem Julie Jarmond, americké novinářky vyšetřující dávný zátah s názvem Vel´d´Hiv. Novinářka objevuje sebe samu a odhaluje strašné tajemství srdcervoucího příběhu o židovské rodině, jež byla vytlačena ze svého domova – místa, které je i jí nyní domovem. Jakmile začne vnímat, žít a dýchat stejně jako Sarah - nejstarší dcera židovské rodiny, její svět se otočí vzhůru nohama. Dokáže někdo odstranit stín minulosti? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (127)
Je to přesně tak, jak tady mnozí psali. První polovina je nemilosrdná a ostře realistická, geniální... Ta druhá už je tak trochu zbytečná a plná otravných klišé, film se snaží drtit naše city a za každou cenu z nás dostat nějakou tu slzičku. I přes tuhle křečovitost je to ale vcelku slušný počin. Jenom jeden detail - doporučuji vidět ve francouzštině. Dabing je příšerný! 80% ()
Memento slz. K minulosti s obezřetností překročit práh, vyslyšet „němou historii" v pravý čas. Nelze zapomínat. Po letech zabořit se do rodinných šlépějí, kam směřují životní generace, jež orámovány jsou dějinnými katakombami. Uvědomit si i nalézt snad oproštění. Slovům zátaras, emocí ozval se hlas. Střep v duši hluboko zaklesnut, postihnout ten zbytek sil, co život vykoupil. Ve smrti útěchu, kdo protrpěl. Dej požehnání svobodě, ať chrání nás bez přestání, ať nikdy není churav tento dar. ()
"Pravda leccos odhalí, ať chceš nebo ne." K filmům (ale i knihám) o holocaustu mám silný vztah, neboť jsou v něčem očistné... Zde je to celé pojato ve více časových rovinách, což mi přišlo zajímavé a nikterak me to netušilo. Zajímavé mi přišlo i téma vypořádání se s vlastní (i cizí) minulosti.Je logické, že kdyz se rozhodnete otevřit něčí 13. komnatu, můžete se setkat s temnými stíny minulosti, které ve Vás mohou vyvolat pochybnost, co "nám ta pravda vlastně přinesla". Závěr filmu však ukazuje, že tento proces je vskutku očistný. I proto jsem moc rad, že jsem tento film objevil a mohl shlédnout ()
Příběhy, kde se prolíná dnešek s minulostí poznamenanou válkou, vždycky slibují dobrou podívanou. A tohle bylo víc než dobré. Kristin Scott Thomas je mou velkou oblíbenkyní a opět mě nezklamala. Krutý příběh z Francie, který poznamenal spoustu lidí, jak v minulosti, tak současnosti. Ostudné na tom je, že se na tom podíleli sami Francouzi. Někdy si říkám, že snad ani není možně, jaká zvěrstva jsme schopni na sobě páchat .Občas člověk narazí i v TV na výborný film a tohle bylo úplnou náhodou. ()
Bolo to silné v tom o čom to pojednávalo, film ako taký silný nebol. ()
Velmi naléhavý apel, dávám 4 za vynikající herecký výkon KST. Námět vážný a děj vcelku neobvyklý, bohužel zpracování ala melodrama z manufaktury Hollywood. Kdyby to uchopil někdo schopnější, Ital, Polák (teď mě napadnul Polanski) dopadlo by to o mnoho lépe. I tak je to ale slušný snímek na který netřeba plivat. Francouzi, slavní budovatelé první demokracie si ponižování a vraždění židů celkem užívali. Otřásla mnou scéna ze stadionu, kdy lidi společně serou na beton, protože se pařížským přisluhovačům něco nepovedlo, nebo se jim ani nechtělo budovat latríny. Utrpení dětí je tu vykresleno nesmírně věrně a Děsivě. Na takové filmy by měly budoucí generace čumět stále, protože ze světa finančních a politických krizí je k fašismu či komunismu zatraceně blízko! ()
Na mé poměry dost drsný film... viděla jsem ho skoro před týdnem a pořád mi nedá spát a tak trochu mě děsí... Když nic, tak nutí k zamyšlení... ()
Film, ktorý spracováva vážnu tému do istej miery veľmi solídne, ale čím ideme hlbšie do príbehu, tým viac "Sárin kľúč" spadá do fádneho a zdĺhavého pátrania, ktoré vo mne nezanechalo vôbec žiadne emócie. ()
Příběh vypráví o dvou dějových liniích - současné a minulé.. Oba dva příběhy jsou samy o sobě zajímavé, ale jako provázaný mix mi to nějak nesedlo.. Chtěla jsem vědět více o Sarah a současnost mě tolik nezajímala.. Pátrání bylo sice působivé, ale v tragickém příběhu mě spíše rušilo.. Bohužel nuda a šeď utopila děsivou událost.. ()
Líbilo se mi časové prolínání přítomnosti a období v roce 1942 a výš. Zpracování je tedy moc zdařilé. Strašně se mi líbí příběh Sarah, o které víme jak tohle všechno prožila nebo spíše přežila. Jediné co bych do filmu ještě přidala je víc záběrů z přechodného tábora, protože rozdělení od rodičů a pak už jen následný útěk mi přišel trochu málo. A druhá polovina filmu by šla možná taky udělat trochu lépe. Jinak jsem ale naprosto spokojená. ()
Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. ()
Určite lepšie ako tematicky podobný La Rafle. 3.5* ()
Borec na koncu strasne rychle prestal brecet! ()
Dvě roviny příběhů. Zajímavý koncept a emocionálně silný příběh. Jak už u podobných příběhů bývá zvykem, normální člověk ( myšleno všichni, kromě hololebkových kreatur s IQ shnilého banánu ) pocítí nechuť, zlost, mražení, prostě emoce. Jde o téma, které je ve své podstatě nevyčerpatelné a tak máme každý rok další a další příběh o tom či onom. Zatím to působí, a ani tady není víceméně co vytýkat. ()
Akonáhle sa dej nezaoberal udalosťami počas druhej svetovej vojny a samotného odsunu, prestal byť pre mňa zaujímavý. A keď sa asi v polovici filmu táto aspoň ako tak zaujímavá dejová linka stratila úplne, už som film dopozeral v podstate len z povinnosti. Aj to natrikrát. V porovnaní s podobným francúzskym snímkom Záťah je Klúč k minulosti len veľmi nevyrovnaný a pre mňa takmer ničím nezaujímavý snímok. A aj keď sa nájde veľa vecí, ktoré májú tieto dva francúzske filmy z roku 2010 spoločné, je ešte viac vecí v ktorých sú si odlišné. Hlavne emočne má Záťah zasiahol oveľa viac. Investigatívne vyšetrovanie žurnalistky s nie vždy vyrovnaným osobným životom a do toho zasahujúce, a pre francúzsky film veľmi typické, udalosti okolo jej vzťahu k manželovi, dcére, svokrovi, babičke,... No nič pre mňa. Na rodinnú drámu a dáme v stredných rokoch, ktorá sa rozhoduje či má ísť na potrat alebo nie skutočne nemusím vidieť. Okolo témy holocaust, či židovský odsun vo vojnovom Francúzsku sa tento film v podste len tak šmrhol. A ani to nebola pointa, či hlavná dejová línia filmu. Čo sa týka historico-výpovednej hodnoty, tak oproti Záťahu teda absolútne nulové. Keby som tento film nevidel nič sa nedstane. Jediné čo je tu podobné bol velodrom, ale aj tu sa dej neohreje viac ako dve, tri scény. Vyobrazenie situácie v samotnom tábore, bolo ešte slabšie ako v Záťahu a nedošlo tu ani k jednej dramatickejšej scéne. Naopak samotní francúzsky vojaci, ktorý židov strážili boli milí ako baránkovia. Dokonca väzňom ešte aj pomáhajú prizdvihnúť ostnatý drôt, aby mohli utiecť. Úsmevné a nereálne. Takže zhrnutie: vojnový príbeh o Sáre - 4*, ostatné - 2*, spolu - 3*. A 60 %! ()
Klíč k minulosti je zbytečně nenápadný film, kdy přítomnost a dění kolem jednoho bytu přinášejí příběh a vzpomínky z minulosti, kdy v tomto domě bydlel někdo úplně jiný. I když se jedná o film s válečnou tématikou a přímým bojem nemá nic společného, je ještě drsnější a zároveň dojemnější, než by člověk čekal. Ke konci bylo trošku vaty, ale jako celek je ten příběh hodně silný a navíc potěšili i herci. ()
09. 02. 2014 (54.); mít židovský původ není dobré ()
Celkom slušnú prvú polovicu filmu brzdí psychologicko-detektívna druhá polovica. Začiatok mal výborný nábeh a striedanie minulosti s prítomnosťou malo svoje opodstatnenie + citlivé "pošteklenie" rany holokaust a Francúzsko, na ktorú Francúzi radi zabúdajú. Film však postupne chladol a s ním aj moje pocity. Z nápaditého celovečerného exkurzu do temnej minulosti zostal len nič netušiaci priemerný pokus o depresívny "citový holokaust". ()
Před spaním dost slušná depka tenhle Sářin klíč. Francouzská omluva do minulosti a další historická událost, kdy mi rozhodně bylo líp, když jsem o ní nevěděl. Obě časové roviny dost dobré, samozřejmě ale mnohem vtahující je ta válečná. Uff. ()
Četla jsem knihu a film se mi líbil. Kristin snad nikdy nezklame. Jen 111 minut je v tomto případě možná trochu moc. Příběh Sáry mě hodně zasáhl a trvalo mi dlouho, než jsem se s tím smířila. ()