Vlčie diery

Významný film, ktorý utváral názory a hral veľkú rolu v našej kinematografii. Prvú polovicu chaosu a rozpakov strieda druhá s hlbokými okamihmi, ktoré ako tak vojnu približujú. Strieľanie detí, starcov, masové popravy, obesenia, vraždenie z nenávisti, z pomsty, no hlavne psychológiu ľudí to veľmi približuje dnešnému divákovi. Dnes by sme krútili hlavou nad vecami, ako že všetci idú, tak aj ja idem alebo že nič netušiaceho by som nezabil, pokiaľ by nebol taká sviňa, to sú proste aj z kresťanského, či rozumného hľadiska dosť hlúpe vysvetlenia. No na tú dobu a aj na mnohých dnes to však sedí. Povstanie je kontroverznou udalosťou, keďže skončilo ako skončilo, partizáni neboli vždy tí najmorálnejší, ale vyvstáva otázka, či bolo treba očistiť náš národ a pridať sa tak na správnu stranu, najmä keď tu bol silný vplyv komunistov. Niečo bolo treba robiť, ja som zásadne proti vojnám, ale zároveň je podľa mňa dôležité brániť sa. Je to akýsi rozpor v mojich hodnotách, keďže kresťanský názor je skôr za inú formu odporu, no neviem povedať jasne, čo bolo správne, čo nie, to bude súdiť niekto iný. Obsadením to je náš národný megafilm, keďže sa ho účastnia takmer všetci neskorší významní herci ako Chudík, Dibarbora, Durdík, Bielik, Huba, Zachar, Ťapák, či Záborský. Ukážka ruskej fronty bol priam alegorický zostrih. No alegorické bolo skôr zvolávanie ľudí, ktorí behom chvíle opustili svoju robotu a všetko nechali tak a vrhli sa do boja, to sa vážne brať nedá. Boj s maketami už na túto dobu nemuseli takto spraviť, je to komické. Správanie, triky boli zaujímavo ukázané, tiež aj s tým ako sa deti hrali cez vojnu, herecky je to presvedčivé. Partizáni sú tu ukázaní len v dobrom, lebo vtedy vládlo ešte nadšenie pár rokov po vojne, nebolo treba cenzúru ako neskôr od komunistov. Takže ani tento film nepodáva úplne objektívnu stránku veci, ale zároveň ani neukazuje agresora tak, ako by mal, je to jemné zobrazenie na mňa. Hudba je ozaj akoby inšpirovaná inými významnými autormi, ale nebudem ju haniť, je to presvedčivé ako film celé dosť dobré. (12.01.2013)

Partizánske filmy ja vôbec nemusím, ale tento je mimoriadne zaujímavý, čo je spôsobené predovšetkým obrovskými hereckými osobnosťami. Navyše nie je poznačený komunistickou propagandou, a tak je to dielo hodnoverné, priam živé, keďže od konca vojny prešlo len pár rokov. V závale tých povstaleckých filmov tento vôbec nenudí. (31.08.2017)

Výborný slovenský válečný film odehrávající se za slovenského národního povstání. Film byl evidentně natočený ještě před Únorem, neboť zde dokonce zaznívá i kritika na hlavu Rusa. Samozřejmě je plný nacionalismu, ale v této době bez pardonu pochopitelného. Živoucí důkaz, že Slováci uměli točit skutečně dobré filmy a je škoda, že jejich současná kinematografie prakticky neexistuje. Pokud mi něco vadilo, tak ten závěr, na kterém bylo jasně patrné, že ty tanky jsou jen párcentimetrové makety. (25.05.2011)

Po zestátnění československých filmových atelierů byla zapotřebí ke každému filmu schvalovací komise. Ne každý námět a režisér prošel výběrovým sítem. Na rozdíl od veselých hravých a často naivních prvorepublikových filmů, nastupují po zestátnění povětšinou vážná budovatelská témata. Je stále ještě patrná značná stylizace (to co někdo může vnímat jako agitku nebo překrucování historických faktů) není ještě kladen tak velký důraz na uměleckou stránku. Herecké výkony nesou stále ještě stopy divadelního herectví se silnou potřebou dramatizovat s prvotřídní výslovností. V tak krátkém čase po válce měli všichni zúčtastnění svoje vlastní zážitky v čerstvé paměti, proto je film i se svými nedostatky nabitý emocemi a na rozdíl od pozdějších snímků nepotřebuje hledat vhodné kulisy. O to větší škoda, že bylo často použito modelů a studiových záběrů namísto skutečné přírody. Tak se vedle záběrů zdařilých a novátorských objevují i mírně řečeno neumělé, nad kterými se dnes usmíváme. Lehotův scénář je postavený na příběhu jedné rodiny, na níž se válka podepsala. Je llidský, svěží a uvěřitelný. Vykreslení jednotlivých postav je vypracované, což jistě pozdvihuje celý film výš. Pro Palo Bielika šlo navíc o věc ryze osobní, protože se národního povstání osobně účastnil.                                                                                                   Za velmi vydařenou scénu považuji návrat jednoho ze synů Svačinové, kterou uhrála Beta Poničanová neuvěřitelným způsobem. František Dibarbora v roli esesáka s úlisným úsměvem a nadřazenou zdvořilostí dává podřízenému znamení k likvidaci výmluvným gestem jedné ruky, podřizený přijímá rozkaz přivřením víček. Prvotřídní minimalistické provedení!             Pro dnešního diváka může znamenat film těžké sousto. Technická kvalita i herectví se posunulo někam dál. Pokud se ke snímků dostane uživetel, který je odkojený současnými válečnými filmy, dokážu si živě představit, jak bude vypadat jeho hodnocení a komentář. Snímek bych spíš doporučila nadšencům pro československou kinematografii, kteří znají podtext a nemají ve zvyku porovnávat se současnými filmovými trendy.                                                                                         Vzhledem k tomu, že v mém dětství se promítaly a vysílaly pouze filmy, které byly natočeny do té doby, než jsem usedla před obrazovku, vyrůstala jsem právě na podobných snímcích. Takže mi z dětství utkvěla především scéna s akutní amputací dolní končetiny improvizovaným nástrojem. :o) (10.01.2015)

LFŠ 2009. Tento film je dosti podivný, neboť na můj vkus střídá moc žánrů. Idylické záběry ze slovenských vesniček, obohacené kecy vesničanů, se střídají s drsnými scénami jako je amputace, střílení dětí nebo travičství. Do toho všeho mi přišel v postavách trochu binec, ale největší nálož přišla na konci, když herci útočí na miniaturní modely tančíků co se sotva v modelu krajiny pohybují :-) (29.07.2009)