Vlčie diery

Tieto percentá snáď nemyslíte vážne. Nuda, nuda, nuda (a na podporu svojich slov uvádzam fakt, že pri premietaní na LFŠ 2009 nebolo kino zaplnené ani zďaleka, ľudia sa nevedeli dočkať konca a po vytúženom závere bol asi najslabší potlesk, aký som po filme v kine zažila). Inak k tomuto filmu by sa zišli aj titulky, zrozumiteľnosť je totiž na nízkej úrovni (uznávam, že možno za to mohla i hlasitosť). Čo potom museli na Vlčie diery vravieť Češi! :) P.S. to Endlessly: Ale hej, ja som dvakrát zo zdvorilosti poťapkala. (02.08.2009)

Že Vlčie diery trpí všemi myslitelnými neduhy snímků z konce 40. let, schématismem počínaje, přes černobílé postavy, patetickou hudbu a melodramatickými momenty konče, s tím jsem byl už dopředu srozuměný, že film má blboučký scénář, kdy příběh silně pokulhává a děj skáče kupředu mílovými kroky, to už je horší, a že bude titul, který měl bezpochyby prioritu, mít tak malý rozpočet, a že se bojové scény zvrhnou v naprostou frašku díky tančíkům, které si vypůjčili z dětského pokoje nějakého dítěte z prominentní rodiny, to už se nedá omluvit ničím. Vlčie diery mají nezpochybnitelně propagandistický rozměr, který můžu tolerovat (a je otázka, jestli můžu) u takového kousku, jako je Kachyňův Král Šumavy, pak tady formální kvality filmu k ničemu takovému nevybízejí. To přepálené hodnocení je jednoduše dané nostalgií a vědomím, že jde o film s protifašistickou a národněosvobozeneckou tématikou. Celkový dojem: 25 %. (11.01.2015)

Silný film, který ale konstrukčně nedrží úplně dobře pohromadě, což je myslím způsobeno i tím, že jsou zde skutečné historické záběry. Dějově je to takové roztahané a rozkouskované, ale když přijde na některé scény, tak vás skutečně bude pořádně mrazit. Dobrý způsob, jak se vyrovnat s druhou světovou válkou na Slovensku. (18.05.2015)

Partizánske filmy ja vôbec nemusím, ale tento je mimoriadne zaujímavý, čo je spôsobené predovšetkým obrovskými hereckými osobnosťami. Navyše nie je poznačený komunistickou propagandou, a tak je to dielo hodnoverné, priam živé, keďže od konca vojny prešlo len pár rokov. V závale tých povstaleckých filmov tento vôbec nenudí. (31.08.2017)

Paľo Bielik bol priekopníkom. Na to, že natáčal a spoluvytváral slovenské prvotiny, tak rozhodne nejde o komorné veselohry alebo divadelné adaptácie v šetrnejších interiéroch. Jeho Vlčie diery sú výpravným veľkofilmom. Akurát miešajú patetizmus, s detskou nevinnosťou cez surový dokumentárny pohľad bombardovania - čo je nesplniteľná misia a vražedná kombinácia. A taktiež otázne jednoznačným stanoviskom domáceho obyvateľstva k udalostiam o povstaniu. Tam sú zavádzania dobové, ideové aj politické. Nemožno mu ale odoprieť epický náboj, ktorý v sebe zoskupuje neviditeľnú a relatívne silnú vnútornú integritu a nečudujem sa ani terajším divákom, že mu ňou podľahnú. (08.12.2018)