Hrozny hněvu

Hrozny hněvu jistě mají své neporné kvality, ale to zřejmě nestačí... Že se jedná o adaptaci takhle slavného románu dle mého názoru spíš filmu ubližuje. O čem vlastně je? Musím koukat dvě hodiny na film, abych pochopil, jak bylo všechno špatně? Ty základní myšlenky člověk pochopí velmi rychle a pak už jen sleduje, jak se jezdí z místa na místo a to je vlastně nuda, která nepřináší nic, co by mě srazilo do kolen. Román měl zřejmě zůstat románem. (13.07.2010)

Steinbeckov veľmi dobrý scenár dal predpoklad aj na vznik výborného filmu. Drsná predstava o tom, ako to kedysi pred vojnou v Amerike vyzeralo a ako v kolíske demokracie vtedy vyzerali sociálne istoty - len bieda, hladomor, bezprávie a tyrania mocných. Veru aj s takýmito hrozným vecami sa kedysi potýkal kapitalizmus, ktorý ešte nemal stanovené žiadne aspoň aké-také mantinely. Niektoré scény boli z tohto pohľadu riadne drsné. Na druhú stranu snímok dýcha miernou naivitou a obsahuje pár hluchých miest kde tá nepríjemná tieseň trocha poľavila. Tieto nedostatky však vo veľkej miere vyvažujú H. Fonda spolu s jeho filmovou matkou J. Darwell. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (19.10.2017)

Jedna z nejlepších filmových adaptací světové kinematografie. Silný sociální apel. Dovolil bych si tady připomenout jeden geopolitický dobový kontext - práva k promítání snímku koupil v roce 1948 ze Spojených států i Sovětský svaz. Film pojednávající o chudých rodinách v Americe během velké hospodářské krize ve 30. letech, které jedou přes půlku spojených států, jen aby si vydělaly dolar denně. Film vybral a schválil sám Stalin se šlechetnou myšlenkou - chtěl pokrokovým sovětským občanům ukázat, jak se žije ve zlé, kapitalistické Americe. Ovšem účinek to mělo přesně opačný - byť je film skvěle natočen a zachycuje mizérii chudých Američanů, obyčejné sovětské návštěvníky kina zaujaly hlavně dvě věci. Jak je možné, že i ta nejchudší rodina si dokázala ušetřit na vlastní automobil? A jak je možné, že i ten nejotrhanější chudák ve filmu vypadá lépe, než kdejaký sovětský předseda kolchozu? Lidé se po promítání srocovali a diskutovali, jak jsou tyto věci vůbec možné. Takové řeči byly samozřejmě v pokrokové, vyspělé a moderní komunistické společnosti nepřípustné, protože nikdo se přece nemá lépe, než soudruzi žijící v SSSR! Promítání filmu Hrozny hněvu trvalo tak jen tři týdny, poté byl snímek ze všech biografů stažen, jelikož se zvěsti o výjevech ve filmu začaly rychle šířit a to, že v Americe může každý, i ten nejchudší člověk vlastnit automobil, podkopávalo správnou komunistickou morálku a povinný dějinný optimismus... (09.12.2007)

„A koho máme zastřelit?“ Tendle biják mi už ňákej pátek nedal dospat. Neumím napsat proč, dyť jsem ani neměl šajnu, vo čem je, kdo ho režíroval a že vůbec vznikl podle ňáký jakože prý slavný knížky. Když sem před pár tejdny číhnul, kdo byl ten Steinbeck, že teda jako hroznej tencto… kabrňák, a jaký farky napsal, celý natěšený sem číhal až budou Hrozny v telině. Tož byly. A byly dobrý. Až na ňáký to dramatický zaškobrtnutí, jak říkaj ti inteligenti. Když třebas jeden chlapík majzne jinýho po palici dřevěnou palicí, tak sem sebou neškub a asi sem škubnout měl, ale páč to bylo takový ospalý, neškub sem. Co ještě nejni dobrý na tomdle filmu, co mi nešlo přes nos, ač si jinač – prauda – moc nevymejšlím, byl ten scénář, kerej furt opakoval to samý: rodinka si sebere svých pět švestek a kamsi se odkodrcá na starý zrezivělý šunce a pak musej pro nepřízeň vosudu znovu sbalit fidlátka a alou jinam a tahkle porád a porád až do konce. No já se stejně nenudil, byly tam pěkně napsaný postavy, takoví milí, vobyčejní lidi, šak víte. Žádný složitosti nevykládali, žádný fajnový řečičky, mluvili jak jim zobák narost. Každej jeden jako druhej. A pak ten dojemnej konec, jak ta stará paní říká „..řeka plyne porád dál“, to bylo takový pěkný, skoro až dojemný. Prostě vobyčejnej příběh vobyčejnejch lidí a každej ho pochopí, v tom se snad nemejlím, když to píšu. 80% Zajímavý komentář: sportovec (24.10.2008)

Adaptace klasického románu Johna Steinbecka (který si konečně budu muset přečíst, mám teď o důvod navíc). Jejím jádrem jsou osudy vysídlenců (farmářské rodiny Joadeových) z Oklahomy, jejich entuziastická, avšak vynucená cesta napříč státy za slibovaným výdělkem se brzy změní v noční můru. Ústrky a přezíravost místních (kteří kvůli panující krizi taky třou bídu s nouzí), policejní dohled, hladovění, vykořisťování velkofarmáři, toť jen zlomek nepříjemnosti, s nimiž se naši "cestovatelé" budou muset popasovat. Díky bohu (lol) se však za každým mrakem - ač sebevětším - schovává slunce, a to má v tomto konkrétním případě podobu solidarity, kolektivního vyjednávaní pracovních podmínek a společné péče o statky a o sebe navzájem. Pouhé uvědomění tohoto zde vykřesává jiskřičku naděje na důstojnější život. 80 % (08.04.2023)