Laurence Anyways
Laurence Anyways
Laurence
Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
Yves BélangerHudba:
NoiaHrají:
Melvil Poupaud, Suzanne Clément, Nathalie Baye, Monia Chokri, Karine Vanasse, Xavier Dolan, Alexandre Goyette, Yves Jacques, Manuel Tadros, Jacques Lavallée (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1989 a Laurence Alia slaví třicáté narozeniny s přítelkyní Fredou a při tom jí odhalí své nejtajnější přání. Chce se stát ženou. Po nějakém čase nervového vypětí Freda nakonec souhlasí a začne Laurence doprovázet na cestě celé metamorfózy. Jakmile je proces proměny kompletní, Laurence se vrací do života jako žena, ale co se jeví jí jako hladký přechod, začíná být sociální stigma. Odmítavý postoj rodiny a neshody s Fredou se nakonec zdají jen těžce zvládnutelné. (Wences)
(více)Recenze (70)
Tu hodinu navíc Ti neodpustím, Xaviere! To nevíš, kamaráde, že skutečně poctivá romance, ať už se odvíjí mezi mužem a ženou, mezi mužem a mužem, mezi ženou a ženou, mezi ženou a mužem, který se cítí být ženou, mezi mužem a ženou, která se cítí být mužem, nebo mezi mužem a jeho operačním systémem netrvá déle než dvě hodiny?! 60% ()
Xavier Dolan se jako režisér vyvíjí a po zhlédnutí Laurence Anyways jsem přesvědčen, že dobrým směrem. Laurence Anyways není bezchybný film, tím déle trvá, tím více si divák všímá jednotlivých much na kráse, ale výsledný dojem je velmi pozitivní. Film má silný příběh, řekl bych, že se silnější a plnější látkou Dolan zatím ještě nepracoval. Jak jsem zabil matku byla upřímná vztahová výpověd člena queer komunity, Imaginární lásky prozatimní vrchol Dolanových manýristických výlevů a Laurence Anyways je skutečně prvotřídní drama, které nikoliv není pouze o složitých vztazích hlavní postavy, která se rozhodně změnit pohlaví, ale funguje to i jako společenská sonda a určitá forma kritiky (scéna v restauraci je bezkonkurenční highlight filmu). Kamera se často mění ze statické do dynamické a film celkově po řemeslné stránce působí velmi hravě. Soundtrack je samozřejmě výborný, ale to už je u Dolanových filmů podmínkou. Nebýt přepálené stopáže, neváhal bych ani vteřinu s plným hodnocením. Dolan potvrzuje, že se vyplácí nadále sledovat! ()
Xavier Dolan vyspělejší, tematicky i významově obšírnější – a schopný nabídnout tříhodinový, vyvážený celek bez vyloženě zbytečné scény. Laurence Anyways už nelze „degradovat“ slovy jako problematika vztahů/lásky jako v Imaginárních láskách, už to není zachycení epizody ze soužití matky a syna. Jeho poslední film je rozevřenější, epický a de facto analyzující Laurencovo vypořádání nejen sám se sebou, ale i se společností. I v tomto ohledu považuji Laurence Anyways za prozatímní vrchol Dolanovy tvorby, k němuž se jeho dva předcházející počiny ani nepřibližují. // Celé to tkví už v Laurencově osobě: dosud šlo o konflikt v rozbité rodině (Zabil jsem svou matku) či konflikt mezi blízkými přáteli (Imaginární lásky) Konflikt, jehož podstatou je Laurencova revoluce (a nikoliv revolta), je závažnější a lze vysledovat na třech úrovních: a) rodinný (Dolan opět ukazuje nekompaktní rodinu), b) vztahový (soužití plné zvratů s přítelkyní Fred), c) konflikt Laurence vs. svět/společnost. Na těchto třech konfliktech Dolan staví rozsáhlé vyprávění. // U Laurence Anyways je nesmírně přitažlivé a vtahující to, že není komorní, ale nesmírně otevřený. Laurencův desetiletý přerod je komplexní studií rozsáhlé změny, obratu a totálního převrácení veškerých hodnot. Pro účinnost výpovědi se jeví orámování vyprávění samotným Laurencem jako chytrý tah. Subjektivizace tak napomáhá jeho výrazné stylizaci; v hlavní roli vítr, padající listí a slow-motion. Dolan má dar vyždímat ze scény maximum, právě užitím slow-motionů v kombinaci se smyslem pro výborné sladění hudby a obrazu dodává scéně, nezávisle na jejím obsahu, punc osudovosti. Laurence Anyways je uměleckou fikční autobiografií, jejíž porealističtění by sílu výpovědi výrazně oslabilo. ()
A tak ma znovu raz Xavier Dolan vydesil. Ak sa/ma dokáže krátko po dvadsiatke tak hlboko ponoriť do každej z postáv, čo v Laurencovi vymyslel, štýlovo ich zrežírovať a na ploche 159 minút ma/sa neotráviť svojským manierizmom, ktorého základy zadefinoval v Imaginárnych láskach, musím sa báť čohokoľvek, čo bude nasledovať. Alebo ma totálne odrovná, alebo na plnej čiare sklame. Anyways, neviem sa dočkať! ()
To, že mi nejaký takmer trojhodinový pseudo-biografický film o transsexuálovi, ktorý natočil, vtedy ešte, 23 ročný režisér z Kanady ,vyrazí dych by som nepovedal v živote. A nejde o to, že by to bol príbeh ušitý nejakou srdcervúcou či nebodaj melancholickou nitkou (aj keď by sa našli v tých troch hodinách nejaké body) Ani to, že by mal film vážnu tvár alebo podával realistické obrazy takýchto ľudí, ono to bolo iba tak neskutočne dobre nakrútené, že som neveril vlastným očiam. Nič viac. Surrealistické prvky, ktorých bolo málo, tam neboli na silu dané a boli skôr metaforické. Ako napríklad: Keď si bývalá frajerka transsexuála prečítala jeho zbierku básní, jeho poézia ju obliala studenou vodou, a to doslova. Takéto a podobné kúsky obsahuje tento neskutočný film. A keby som mal celý dej zhrnúť do pár viet, znelo by to takto: Šťastný pár tridsiatnikov si žije svoj skvelý vysnívaný život Muž je učiteľom literatúry a spisovateľ, žena zase herečka. Všetko im spolu klape až kým sa muž neprizná, že je vlastne žena uväznená v tele chlapa. Jeho frajerka to nesie veľmi ťažko ale nakoniec sa cez to dostane a dokonca mu pomáha z výberom šiat, make-upu a podobných vecí. Film je zabalený do interview spisovateľa-transsexuála o desať rokov neskôr, ktorý rozpráva o svojom živote. Jednoduchý, možno ničím originálny, obsah však v sebe skrýva toľko filmového umu, že som tomu počas sledovanie nechcel ani veriť. A to mi to nebolo sympatické už od začiatku. Téma a ešte to bolo nakrútené v uhlopriečke 4:3, to sa dneska nerobí. Ale musel som sa podvoliť, pretože to bolo skvelé. Takto sa robí filmové umenie. ()
Už od začiatku som sa tých 168 minút bála, mala som prečo. Xavierovi sa aj cez jeho obvyklé, úžasné scény a vytvorenie neobyčajnej atmosféry, nepodarilo udržať moju pozornosť. Často, naozaj často som kontrolovala čas a film si viem predstaviť pokojne o polhodinu kratší. A neviem, čím to je, ale už po druhý raz točí príbeh okolo jednej osoby - a moju pozornosť si získala tá vedľa nej, v tomto prípade Suzanne Clément, ktorá podáva excelentný výkon, o nej by som si priala počuť a vidieť viac. No niektoré momenty sú naozaj silné a tých Dolanových pop-artových slow-motion proste nikdy nebude dosť. ()
Další film mladého Xaviera Dolana mě nezklamal a stále si drží vyšší standard, především v obrazové stylizaci. Téma bylo zajímavě podané a herecky přesvědčivé, jen by mi byla příjemnější kratší stopáž - klidně i o hodinu, protože to bylo chvilkami hrozně rozvláčné. Kvůli tomu tentokrát nedám přes 4 hvězdičky a zůstavá těsně pod. Přesto můžu doporučit jeho i Almodorovým fanouškům, kteří tyto témata mají docela rádi.[ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Toto že je jeden z TOP kanadských filmov posledných rokov? No ďakujem pekne... Príbeh o mužovi, ktorého najväčším životným snom je stať sa ženou, a v 30ke to začne realizovať. Námet vcelku zaujímavý, ale preboha 3 hodiny? OK, tá dĺžka filmu by nebola až tak zlá, keby mal ten príbeh nejaký normálny spád a zaujímavejší priebeh. Ale toto ma strašne ubíjalo a bol to jeden z tých filmov, kde som sa nevedel dočkať konca - nie preto, že by som bol zvedavý na to ako sa to celé vyvinie, ale preto, aby už proste konečne po tých dlhých nekonečných naťahovačkách skončil. Tak po 3-hodinovom boji som sa dočkal. Čo si z tohto príbehu odnášam? Asi ani nič. V dnešnej dobe sa totiž už toleruje takmer všetko od bi,cez homo až po trans. Takže u mňa strašne ubíjajúci príbeh, ktorý sa vliekol večnosť. Ale dávam 1* za zaujímavý námet a sľubný začiatok (asi tak prvá štvrtina filmu). Nič viac. ()
Perfektní kamera. Místy ruční místy naprosto nehybná. Jen těch pozlátek (občas doslova) okolo bylo už na můj vkus už moc. Tak moc že to působilo kýčovitě. Nic proti zpomaleným záběrům, extravagantním detailům, nebo trošku „over the top“ dramatické hudbě (která byla mimochodem sama o sobě velmi povedená). Jenže když se to dá dohromady všechno a spád děje je hodně pozvolný, tak to na mě působilo prostě jako pěst na oko místy. (Byla ale i místa, kde to fungovalo, takže to nechci házet vše do jednoho pytle.) Jako celek, když se na to člověk dívá zpátky, to všechno velmi dobře funguje a vzniká hodně komplexní obraz/představa/dílo. Samotné sledování už pro mě tak fungující nebylo i když nemůžu říct, že by to byl špatný film to rozhodně ne. Je to moc dlouhé. Nemůžu říct, že by tomu chyběl děj, protože to nechybí, je ale roztáhlý až hanba a obalený tolika filmovými efekty a vychytávkami, že se místy mění jen ve svůj mlhavý náznak. Tematicky mi to nesedlo tak jako některé jiné Dolanovi filmy a upřímně hlavní postavy mi přišly trochu mimo, mimo realitu, hloupé a naivní (čím víc se děj blížil ke konci tím víc mě to iritovalo) neříkám že to bylo nereálné, jen mi to vzhledem k ději hodně vadilo. S hodnocením jsem kdesi mezi dvěma a třemi hvězdičkami. ()
Dolan si asi dela prdel z divakov, ked natrepal do filmu 168 minut ? Sakra, co sa tam dialo? Ja som teda nic prevratne neobjavil, fakt len povrchu liznute, len taky lacny vyplach - Dolan sa hra na filmarskych velikanov a nema na nich, plane, plane a este raz plane, ruky prec od toho. Toto moze oslovit len vystudovane filmove teoretiky - elitary . 25 % ()
Bez ohledu na vek ma Xavier Dolan velmi zajimavy pohled na vec. Vyborne zpracovane, verohodne a zajimave postavy. Tresnickou na dortu je soundtrack a cela choreografie behem pisnicek. Stopaz je sice smrtelna, jsem si jisty, ze si tento film uz nikdy nepustim... Presto je to originalni a svym zpusobem zazitkova podivana. ()
Dolan ve svých 23 letech dokázal to k čemu se jiní tvůrci propracovávají celou svou kariéru. Natočil opojný, tříhodinový masterpiece. Psychologická sonda do duší lidí, kteří jsou drceni pod náporem lásky a svého "já". Laurence trvá bezmála tři hodiny a stejně nenudí. Naopak! Po doběhnutí titulků máte chuť na další porci. Díky tomuhle počinu si Dolan nastálo upevnil svou pozici v mé topce režisérů. Tleskám! ()
V první řadě musím říct, že neskutečně obdivuju režiséra Xaviera Dolana, že ve svém věku dokázal natočit něco takového. Jsem jen o 8 dní mladší než on, ovšem naše schopnosti jsou asi hodně rozdílné, čehož je důkazem i tento film. Queer filmy mě vždycky fascinovaly určitou svou otevřeností. Nejde jen o to, že se nestydí tematizovat záležitosti jako je transsexualita, ale spíš způsob, jak se s tím setkáváme, jak vidíme jejich každodenní situace, problémy, pocity, vztahy...Všechno působí hrozně ryze a upřímně, proto jsem s Laurence během celého snímku tak sympatizovala a proto jsem vůbec vydržela celé tři hodiny. Ano, film je dlouhý, na druhou stranu jeho děj pokrývá mnoho let a je v něm právě díky jeho časovému rozsahu možné zachytit celý ten vztahový vývoj, který by se sice dal nacpat do hodiny a půl, ale člověk by neměl možnost si to současně...odžít. Vnímat ty časové přechody spolu s filmem, vnímat osobní vývoj hlavního páru, ale zároveň i určitou neměnnost, kdykoliv se setkají...To všechno spolu se skvělou hudbou, pomalými záběry, atd. přivádí toto umělecké dílo téměř na hranici dokonalosti. ()
Príbeh muža, ktorý vyše 30 rokov potláča svoje presvedčenie že sa narodil ako žena v mužskom tele. Sledujeme jeho postupnú premenu v priebehu 10 rokov. Ako sa s tým on sám vysporiadava a ako sa s tým vysporiadava aj jeho okolie (rodina, priateľka). Príbeh je silný a herecké výkony tiež. Na záver by som dodal: BE ALWAYS TRUE TO YOURSELF! NO MATTER WHO YOU ARE, NO MATTER WHAT SITUATION YOU ARE IN. ()
Jestli už lidi dokáže okouzlit něco takového, tak už opravdu no comment. Stejná zbytečná patlanina jako díla Andrzeje Żuławského - téměř jak přes kopírák. Žasnu, že se dnes dá děj filmu vytvořit z textu v podobě debilních citoslovců a literárních zvolání v momentě nudy a prázdnoty života nějakého francouzského páru. To bych uměla i já napsat 3h scénář. Ať už jdou ti mladí do hajzlu s proklamací tzv. "filmového umění" - stojí to za hovno stejně jako tři černé "umělecké" pruhy na bílém plátně v galerii. To, co si nes říká "umění" je opravdu k zblití. ()
Veľmi sa mi páčil tento film témou pripomínajúci Dánske dievča. Výborní herci, zaujímavé spracovanie a úžasná hudba. Vražedné takmer 3 hodiny som zvládla bez problémov. Freda, ktorá Laurenca neopustila a sprevádzala ho celých 10 rokov, počas jeho premeny na ženu, bola obdivuhodná. Neviem, čo by som robila na jej mieste však ho milovala... Ale bez ohľadu na príbeh, aj keby to bol iba zlepenec rôznych scénok, bolo to úžasné. Scenár a réžia Xavier Dolan 23 rokov ?!!! A Melvil Poupaud bol namaskovaný presne tak, ako to Xavier chcel. Tu totiž vôbec nešlo o vzhľad. ()
Xavier opět retro voyer a otrok krásna, ale bohužel i zoufale upovídaný, nezřízeně dlouhý a s hromadou naprosto bezobsažných dialogů...Po milovaných Imaginárních láskách rozčarování... ()
Autentický príbeh človeka v zrelom veku, ktorý sa rozhodne pre zmenu pohlavia, hoci riskuje, že tým stratí všetko, čo si dovtedy vybudoval. Výtvarne dokonalé a nesmierne emotívne. ()
Tohle téma potřebovalo jiný scénář!Když už teda měl někdo nutkání.V tomto případku Dolan.Filmů s touto tématikou jsem viděla několik ,ale žádný ve mě nezanechal pachuť zmaru jako tento.Z pěknýho chlapa paskvil ženská.To maskéři fakt přepískli.To se na mě nezlobte! ()
Dolan je velice perspektivní talentovaný režisér, jehož tvorbu - a růst - rád sleduju, jenže s ním mám jeden velký problém - podle mne neumí ve filmu moc pracovat s emocemi - jeho filmy jsou vizuálně a hudebně dokonalé, práce s kamerou a střihem je propracovaná do posledního detailu - ale - je to chladné. Podle mne nedokázal v tomto filmu vůbec využít emoce, které se samy nabízely z příběhu transsexuála a jeho přítelkyně - přijde mi, že transsexuál je celou dobu vlastně tak nějak docela v pohodičce a přítelkyně udělá jednu scénu v restauraci, ale víc nic. Filmu podle mne chybí nějaká vnitřní konzistence - je to prostě sled dokonalých videoklipů. A ty neumí režisér vzájemně propojit, a proto se nedostaví emoce - třeba scéna, kdy dostane hlavní hrdina do huby v baru - má tam na něho blbé kecy nějaký člověk, hlavní hrdina mu dá čelo a pak ho mlátí na zemi - střih - a vidíme hlavního hrdinu se zkrvaveným xichtem --> co to? Následující scény mají být emociální až na půdu - ale - mne se nijak nedotýkají, protože přece on nedostal do držky, protože "si hraje na ženu" - on dal do držky nějakému pobudovi - tak proč je zbitý? ()