Drak se vrací

Hodně obrazu a minimum slova a tak se mi to líbí, protože takhle si představuji filmy ze 60.let. Byla to velmi demonická depresivní hudba od Ilji Zelenky a film mi hodně připomínal Marketu Lazarovou. Někdy ve smínku stačí obraz a hudba než film plných slov. Závěrečná scéna s kočárem mi připomněl snímek Ať žije republika nebo Kočár do Vídně. Charismatický Radovan Lukavský a hudba Ilja Zelenky v tomhle filmu neměla chybu a určitě by se ta hudba zamlouvala i Zdenkovi Liškovi. (18.10.2023)

Krásny film. Text v obsahu "BALADA O LÁSKE, NENÁVISTI A HĽADANÍ CESTY Z OSAMELOSTI" je presný. Osobne som si najviac užíval tiché chvíle vo filme, bez hudby, chvíle, keď kamera bola statická. Pretože hudba legendárneho Ilju Zeljenku ma, žiaľ, väčšinou rušila, podobne ako rýchle pohyby očí kameramana. Herecky absolútne, istým sposobom by mohol pan Vladimír Michálek urobiť remake s názvom JE TŘEBA ZABÍT DRAKA. Podobnosť čisto náhodná (nemyslené ironicky). Nebyť tých dvoch rušivejších elementov, šlo by o čistý päťhviezdičkový zážitok. (24.05.2009)

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)

Eduard Grečner zde nepochybně lehce šlápl na paty Vláčilovi a Ilja Zelenka na paty Liškovi. Vynikající práce těchto dvou tvůrců, drží film pevně v rukou od začátku až do konce. Tato tvůrčí poctivost, z toho dělá nejen životní film zmíněného režiséra, ale i jeden z vrcholů slovenské kinematografie. Nádherné prolínání dějové linie, mysteriózní hudební doprovod plný šepotu i podivného smíchu, rozhled po kráse tatranské přírody i starodávných zvyků, v některých případech dokonce i rituálů, a celkově silný děj plný napětí z činů zúčastněných, neboť staré křivdy a spory jsou stále zde. Střet morální cti, odvahy i povinnost s počátky byrokratických manýrů místního výboru, který si raději vypije, než by sám zasáhl. Naprostým vrcholem filmu je ovšem Emília...překrásná, herecky zcela dokonalá, přičemž její role skýtá jedno slovo, vyřčené dvakrát...jen pár výjevů, dělající z filmu ojedinělý, silný filmový zážitek... (20.07.2013)

Zvláštní film. Působí spíš jako obrazová báseň, zaostřená na osoby, takže pozadí občas působí až fantomově nereálně. Mluví se tu málo, ale práce se zvukem (či jeho absencí) je velmi originální. Ať už jde o ruchy, hlasy anebo parádní hudbu. Postav je tu více, ale důležité jsou jen tři. Příběh je zase něco jako existenciální horský western. V každém případě unikátní dílo! (26.05.2009)