Ukrutnost nade vše

Hodně jsem se těšil na další kousek Takešiho, který navazuje na první výborný díl o pletkách uvnitř japonské Yakuzy. Otevřeně musím říci, že na to jaké mistrné kousky Takeši chrlí, nechalo mě toto pokračovaní ledově klidným. Scénář navazuje hned na události prvního dílu, ale sledujeme totožné mocenské boje, bez výrazných momentů a již nenabízí ten předchozí efekt, kdy dokázal strhnout. Od půlky film nabírá větší spád, bohužel to je pořád málo, pod očekávání a měl sem pocit, že prostě došly nápady. Pořád se jedná o dobrou žánrovku, ale u Takešiho jsem zvyklý na ten nejvyšší level a pětková hodnocení.......6/10 (12.04.2017)

V sequeloch sa zvyčajne zakaždým iba neustále preháňa (pravdaže až na zopár ojedinelých prípadov), pričom musím následne podotknúť, že ani prostredný diel → trilógie Pobúrenie s približným prekladom titulu, ako Pobúrenie nadovšetko, tentoraz, bohužiaľ, nie je toho vôbec žiadnou väčšou výnimkou, čo 「natešeného diváka」 z úvodného dielu, bohvieako extra nepoteší... • No, musím rovnako tiež skonštatovať, že sa už v jednotke dosť preháňalo, čo sa teda konkrétne týkalo toho, ako vlastne väčšinou pracuje tento originálny ("klišovitý") scenár s jednotlivými charaktermi yakuzského, vrátane i toho opačného prostredia, a to mimochodom od samotného autora Takešiho "Beata" Kitana, ktorý zároveň stelesnil aj jednu z ústredných postáv. • Predsa by som mal byť trochu viacej zrozumiteľnejším, a tak načrtnem, čo mám tým vlastne teraz konkrétneho na mysli. Podľa mňa týmto počinom, teda zatiaľ v dvoch príkladoch, nadmieru škodila nielen prílišná prekombinovanosť diania, naplnená mnohými spletitými intrigami, snáď ešte oveľa robustnejších rozmerov, ako v mimoriadne prehnitej, skorumpovanej, 『slovenskej politike』 , čo mi vskutku začína čoraz intenzívnejšie prekážať, súčasne kvôli čomu napokon nepôjdem ani do priaznivejšieho, konečného (o)hodnotenia recenzovanej snímky, aj keď som dokonca chvíľu premýšľal práve nad tým, že Kitanovi udelím štvorhviezdičkovú, výslednú známku na druhom stupni vysvedčenia (v škole by to predstavovala pekná dvojka, aby sme sa tým pádom rozumeli), nakoľko ma ďalší zo zvratov, zrovna ten úplne záverečný, značne potešil, keďže som mal tohto 「slizkého hajzlíka」, doposiaľ už naozaj plné zuby, no na základe predchádzajúceho vývoja udalostí, mi to moje svedomie, akosi vôbec nedovoľuje. • Ďalej by som nadviazal na vysoký výskyt postáv, z ktorých sa celkovo zorientovať, nie je vždy celkom jednoduchou vecou, čo zase na druhej strane aspoň častejšie kompenzovali naprosto dynamicky nakrútené a zostrihané pasáže s thrillerovou doménou, čo je v spoločnom zovretí, tak trošku 「rušivým elementom」 , ktorý sa mal trebárs radšej pretaviť do akýchsi, povedzme, seriálových sérií, čo by zrejme nakoniec dávalo trošku väčší význam, však? Veď, posúďte sami. • Čochvíľa sa vari blíži i to『záverečné zúčtovanie』, a pritom na konci dvojky, sa zaujímavým spôsobom vykryštalizovala istá situácia, ktorá sa dala možno dopredu očakávať, ale ako som už predtým niekde spomínal, v jeho prípade sa vždy stane to, čo proste človek/divák najmenej očakáva, a tak podobný prístup bude iste prebiehať i v poslednom dieli, kde sa to, pevne verím, medzi sebou vhodne vyváži, t.j. línia udalostí a (ne)vzťahov. (13.05.2023)

Už jsem si vcelku zvykl na fakt, že pokračování úspěšných filmů se většinou jen vezou ve vyjetých kolejích, přičemž postupně upadají, ale druhá Ukrutnost se Japoncům nepovedla o nic hůř (v některých momentech byla i lepší) než předchozí snímek. Znovu jsem se dobře bavil a vůbec mi nevadilo, že je Takeshi Kitano schopný stejně chabých mimických kreací jako já. (08.01.2020)

Suverénně nejslabší Kitanův film. Nebývale suchá televizní inscenace se slaboučkým scénářem, jehož myšlenka "jednou yakuza, navždy yakuza", by možná byla pro režisérovu kariéru emblematická, ale to by ji už nesměl zpracovat s prvním dílem. Samotná zápletka je neskutečně všední a ztuha by uspěla v podobě seriálové epizody. V nejsmutnějších chvílích Kitano zapírá svůj někdejší jedinečný styl a veškeré sáhodlouhé schůze režíruje jako užvaněnou směsici polodetailů v pohledu / protipohledu. Asi je mu z toho tak studno, že se většiny z nich neúčastní. Ve filmu pobude asi půl hodiny. (23.06.2013)

Nechme neználky ať si brblají co chcou. Nám ostatním je totiž jasné, že Kitano právě tím chladným a neosobním nazíráním na složité mocenské bojůvky a hromadu postav ke kterým divák přilne jen velmi povrchně, vlastně tvoří (a já jsem přesvědčen, že zcela záměrně) jakousi novou moderní variaci na klasickou Yakuza papers sérii. Tentokrát tady pomoci poetických pohledů opravdu nemalujeme obrázek o romanticky idealistické duši mafiána, ale systematicky pozorujeme pohyb jednotlivých ozubených koleček v chladném stroji. (12.01.2015)