Lid dosud prosí

Co to zase bylo za socialistickou sračku? (V poslední době na ně mám nějak štěstí) Je to čistá politická agitka rafinovaně zabalená do rádoby uměleckého filmu, bez jakéhokoli přesahu, zato s tunou zbytečného poskakování, které mi nejvíc připomínalo tuto scénu od Pythonů http://www.youtube.com/watch?v=PPN3KTtrnZM Moje hodnocení ovšem nijak neodráží moje politické přesvědčení, koneckonců například labouristické How Green Was My Valley se mi líbil. Co mi nejvíc vadilo je ta "artovost", která byla z tohoto filmu cítit na sto honů, takové to typické "umění pro umění", viditelné nejvíc v táhlých záběrech na nesympatické skotačící vidláky. Navíc je film prošpikován naprosto debilními frázemi a popěvky, které snad ani za nejtvrdšího totáče nemohl nikdo myslet vážně (a jestli ano, tak je mi ho hluboce líto), patří sem například: "Pod korouhví rudé vlajky pracujících", "Tak, aby síla organizovaných mas stála proti autokracii stávajícího systému", "Socialista je otevřený ke každé myšlence", a moje oblíbené "Pojď, bodej a řež, postav se do čela útoku rolnictva!". Aby toho nebylo málo, dobrých 90% děje je pouhá symbolika, která je někdy tak okatá až mi bylo trapně (například dívka s prostřelenou dlaní, která se změní v revoluční kokardu), a někdy je jenom WTF (viz. Jánoš Feket Nagy a jeho pohanský obřad). Sečteno, podtrženo: Socialisticko-symbolický paskvil s pokřivenou ideologií i (a to hlavně) provedením. (30.09.2013)

Další z řady filmů od Miklóse Jancsóa, který nesměl být v Československu uveden. Naopak ve světě měl velký ohlas na téma revoluce. Celý film je založen podle skutečných událostí v Maďarsku na základě rolnického lidového hnutí okolo roku 1890. Také v tomto snímku Jancsó využívá tance a zpěvu, jednotlivé choreografie se zvýrazňují v dlouhých záběrech, jízdách na koních a v dalších sekvencích. Mnohé ze scén jsou pouhým symbolickým znázorněním, tak jako např. smrt, resp. sebevražda předáka, kterou můžeme považovat jako za ústup staré ideologie a nástup k novým radikálnějším směrům. Film, v němž Jancsó znovu ukazuje dav lidí, bez nějakých hlavních postav, který zprostředkovává revoluční hnutí a tak i dějiny Maďarska. (10.01.2017)

Toto byl první Jancsóův film, který jsem viděla. Ještě dlouho po jeho zhlédnutí jsem se v mysli vracela k několika scénám. Především k finální choreograficky zajímavé masové scéně: tančící dělníky obstoupí vojáci, chvíli se přidávají k tanci, ale pak je náhle znovu obstoupí a postřílí. Dále scéna, ve které je zpěvák zastřelen, ale nepadne dřív k zemi, než dozpívá svou píseň. Nahé dívky svírající ve svých dlaních holubice, rudé skvrny měnící se v rudé kokardy a další – to jsou symboly a prvky, které skládají výjevy jednotlivých scén. Vše má své místo, stejně jako hudební motivy – trubky, sborové zpěvy. Stejně tak nápěvy nejsou voleny čistě náhodně – marseillaisa nebo skotská revoluční píseň Charlie is my darling. Velmi se mi líbila také práce s krajinou a přírodním světlem. Film balancuje na hranici mezi muzikálem a historickým dramatem. (17.05.2012)

Jancsó je skvělý režisér a tohle je velmi dobře udělaný film. Po technické stránce nemám co vytknout a jen se rozplývám nad jeho prací s kompozicí, kamerou, hudbou… Jenom přes ty komunistické slogany se prostě nemůžu přenést, takže těžko můžu hlavním hrdinům fandit. Navíc, když tam v jeden moment volají: Máme holé ruce. (07.01.2022)