Svatba mezi citróny

Tři hvězdy v tomto případě určitě neznamenají průměr jako spíše asi nejméně vyvážený film, který jsem kdy viděla. Film byl zasazen do velmi krásných slunných kulis, které nějakým zázrakem nepůsobily kýčovitě. Herci sami zas občas kýčovitě působili, to ano, zatímco jindy se s tím poprali celkem bravurně, onde zas působily (ženy) jako figuríny na šaty. Místy to bylo vtipné a k zasmání a místy trapné až běda. Scénář byl rozhodně napsaný dobře a veden dobrým nápadem, často však opouštěl hranici příjemné romantiky, aby se vydal do země absurdna. Udivil zpackaný střih, pak co víc říct. Někdo ještě musí uzrát (nebo už přezrál?) a citrony to nejsou. (18.08.2015)

Trošičku severské opravdovosti a typického tragi-humoru v prostém romantickém příběhu o ztrátách, nových začátcích a především o tom, jak důležité je být sám k sobě upřímný. Prostředí "rustikálního" italského sídla obklopeného ovocnými sady na jedné straně a azurovým mořem na druhé je pro kvalitní slaďák jako stvořené a silně připomíná neodolatelnou atmosféru Bertolucciho Stealing Beauty. Jenže svatba, byť v seberomantičtější lokalitě, je vždy zárukou střetu všech možných rodinných patálií, komických i tragických situací, odhalených tajemství a nečekaných rozjůzlení. Na závěr malé varování .. soundtrack převážně čerpá z písně Deana Martina "That's amore", kterou je téměř nemožné vytřepat z hlavy minimálně po celý zbytek dne. (26.11.2012)

Ač nejsem velkým příznivcem sladkobolných romatických komedií, musím v tomto případě uznat, že natočeno to bylo vskutku hezky. Samotný příběh, jenž se divákovi odehrává před očima, není ničím originální, nicméně díky lidskému přesahu, velmi dobré práci s emocemi a dobrým hereckým výkonům rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem v tomto žánru měla možnost vidět. Hlavní hrdinka svým klidným, ale ne odevzdaným přístupem k životu, který si zachovala i přes všechny peripetie, které ji postihly, si získala moje sympatie, Brosman tradičně šaramantní, ale i ostatní postavy měly hezky prokreslené charajtery (paradoxně až na mladé snoubence, ti byli zoufale nudní), připočtemel li k tomu úchvatné scenérie, hodíci se hudbu, tak dostaneme velmi slušný filmový zážitek, jenž hodnotím 70%. (12.04.2020)

Čekal bych od Susanne Bier lepší vztahovku, než to, co nabídla. I vzhledem k tomu, že třem předešlým filmům, které jsem od ní viděl, jsem napálil pěti hvězdičkové výpalné. Tady to ale prostě a jednoduše nešlo. Středomořsky adekvátní prostředí sice zvedne náladu komukoliv klidně i v severosibiřském gulagu, ale na druhou stranu ty vztahové uzly se tady prolínaly až zbytečně dlouze. Pierce tady váhá a váhá, než vlastně i skoro tu Papriku prováhá. Každopádně určitý komediální šarm se filmu upřít rozhodně nedá. Dvě hodiny utekly poměrně příjemně. Od Susanne Bier a Anders Thomase Jensena ale přeci jen člověk očekává něco jiného. Ono ale možná ne vždy se dá žít v hlavě s tou neustálou depresí a černo humornou náladou. Jako takový osobní detox to pro tentokrát beru. (12.02.2015)

Radši si vrazím citron s pomerančem do oka, než vidět tento zrůdně předvídatelný a plochý a subjektivně tříhodinový film znova, jehož název v originále ("Plešatá kadeřnice") je na celém projektu to nejzajímavější. Pokud vás samozřejmě nevzrušuje Brosnanovo povadlé chlupaté panděro nebo holohlavá Dyrholm./// Scenárista Jensen, který za sebou má kvalitní filmy jako Adamova jablka nebo Vévodkyně, snad ani nemůže být autorem textu k této vyvařené verzi snímku Mamma Mia!/// Slunná Itálie už dávno není atraktivní filmovou lokací a tematizace rakoviny neznámým tabu, což by se ještě dalo snést, kdyby většina dialogů nebyla tvořena z nejtrapnějších klišé a rádoby romantická atmosféra ze záběrů na vycházející měsíček nebo zapadající sluníčko. Blink. 25 %. [Kino] (29.10.2012)