Futurologický kongres

Sláva, konečně zas jednou sci-fi, které je trošku na úrovni. Mám docela chuť si přečíst Lemovu předlohu, abych viděl, kolik kamenů vlastně zůstalo na kameni. Je to ale dá se říct jedno, nápad zfilmovat v podstatě nezfilmovatelné pasáže animovaně, neuvěřitelné množství různých popkulturních narážek, které ale nijak nevyčnívají a jen pomáhají dokreslit hlavní podstatu filmu, nádherná animace a výborná hudba -- pro to všechno Kongresu prominu i několik zbytečně kýčovitých scén a pár nelogičností - ale o to vůbec nejde, snímek je gejzírem imaginace, hlavu hoďte při sledování někam za sebe. Bavil jsem se a někdy to dám i podruhé, abych se mohl zaměřit na všechny ty roztomilé detaily v pozadí... 8.5/10 (09.08.2013)

Úvodná herecká 45 minútovka je skvelá. Úžasný námet, zakomponovaná skutočná Robin Wright, množstvo skvelých nápadov. Potom však príde animovaná časť, ktorá je síce tiež plná nápadov a vizuálne je pôsobivá, no už to stráca tú silu a začína nuda a je to už aj mierne neprehľadné. Ale za originalitu si to 4 hviezdy zaslúži. (15.09.2015)

Dostalo mě to spíš intelektuálně než emocionálně. Velice originální a originálně formálně pojatá dystopická sci-fi a ve výsledku mnohem depresivnější, vážnější a ambicióznější film, než jsem si troufl očekávat. Hlavně to přepnutí z hrané části do části animované není jen prázdnou, bezvýznamnou efektní manýrou. Futurologický kongres nabízí obrovské množství podnětů k zamyšlení. Možná dokonce tolik, že při své dvouhodinové délce ani nestihne sám všechny dostatečně zpracovat. K absolutnímu nadšení mi ale schází právě ty fungující emoce - v tomto ohledu šel film bohužel úplně mimo mě. Vina imho leží v tom, že ona poměrně dlouhá animovaná sekvence je absolutně monotónně dabovaná a postavičky mají monotónní výraz. V hlasech a obličejích těch postaviček (a především v hlase animované Robin Wright) jsem vůbec nic neslyšel, neviděl a necítil. (KVIFF 48) (10.07.2013)

Tak toto je naozaj niečo. Občas si počas sledovania poviete, že by to mohlo byť rýchlejšie, ale súčasne chápete, že rýchlejšie tempo by film zabilo. Groteskná vizualizácia pomohla tvorcom navodiť existenciálnosť a ozajstnú, logicky ťažko uchopiteľnú "futurologickosť". Kým v Mijazakiho CESTE DO FANTÁZIE videl všelikto všeličo, ja som japonskú klasiku nepobral, zato Kongres ma ohúril. Nemá to takú emočnú silu ako FONTÁNA či 2001: VESMÍRNA ODYSEA, ale určite sa zaradí madzi najoriginálnejšie scifíčka. Ak na Philipa K. Dicka vravia že fičal na LSD, fakt neviem, čo bral Lem... (17.06.2016)

Sunset Boulevard 21. storočia. Alebo Matrix, Inception, Ghost in the Shell, Paprika. Vlastne aj Metropolis. Le Congrès je koniec koncov ničím viac, než povrchne "komplexnou" aktualizovanou variáciou vyššie spomínaného, ktorá sa oddáva bujarým "one-of-a-hell-trip" hrátkam na poli čisto účelnej odosobnenej dystopickej vízie sveta veku X. Splývanie dvoch rovín reality, Langovská utópia života "tam hore" a vytrvalá ignorancia toho "sveta dole", veľké posolstvo ako pozadie pre čisto intímny príbeh jednej ženy. A metamorfózy herca prestupujúceho dekádami nezastaviteľného pokroku (motív, ktorý snáď nemôže byť klišovitejší). Revolúcia sa nekoná, Folman neprináša nič nové - okrem jednej jedinej veci. Keď sa pozornejšie zahľadíte na hore spomínané tituly, udrie vám do očí jedna vec - a to, že sú jasne rozdelené na filmy čisto hrané a čisto animované. Folmanov najväčší, skrytý úspech spočíva v úspešnom vymazaní tohoto rozdelenia v prospech funkčnosti zamotávajúceho sa koherentného systému realít univerza a vnútornej logiky filmu. Rovnosť týchto zložiek audiovizuálneho poňatia, zámerne hraničiaceho s grotesknou karikatúrou a miešajúceho originalitu s odpisovaním a výstrelmi naprázdno, neponúka nič viac a nič menej. Len jeden zvláštny trip, ktorý má istý, tu viac, tu menej funkčný presah. Ale vďaka jeho šialenosti v určitých momentoch a Robin Wrightovej, ktorá je rovnako uhrančivá v oboch podobách, je to miestami napriek všetkému takmer dokonalé. 90% (15.08.2014)