Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jan KlusákHrají:
Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Josef Koudelka BergsteinObsahy(1)
V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (172)
Absolutně skvělá hra. Seminář s perlami jako kriminální horor Chtěla bych ženicha mladého s kučeravými vlasy, Cimrmanovy povídky pro budoucí recidivisty Chytrý Lojza a Dobrý zvyk kasaře Bouzka nebo snímek Neodbytný detektiv a hlavně famózní hra s policejním inspektorem Trachtou dělají z Vraždy v salonním coupé jednu z nejlepších her DJC vůbec a právem si vysloužila tak vysoké hodnocení. ()
Jedna z těch, nechci úplně říct, slabších, ale pro mě ne až tak zábavných, respektive, svůj potenciál plně využívajících her. V rámci kompletní opětovné projekce DJC bych ji umístil na pomyslném žebříčku níže. I přesto jde pořád o skvělou zábavu, která je svou úrovní jinde, než drtivá většina toho, co dnes kdokoliv v tuzemsku vypotí: -Jindro, jestlipak už se holíš? -Vyšetřující: Holím. (...) -... a tvoje matka? -Matka byla běhna, pane... (Smoljak) ____ 72% (1970) ()
Další legenda od Cimrmanů, podle níž vznikl i film Rozpuštěný a vypuštěný, si v ničem nezadává s ostatními hrami tohoto úctyhodného divadelního souboru. Je sice fakt, že se mi v roli praktikanta Hlaváčka kdysi líbil více Petr Brukner, než nyní Miloň Čepelka, ale Ladislav Smoljak je prostě neodolatelný. Cimrmanovský humor zkrátka působí skvěle a je to dokonalý lék proti trudomyslnosti. ()
Bohužel, ze všech cimrmanovských her je tahle jedna z nejhorších (i přesto ale nemůžu říct, že je špatná :-). Asi nejvíc je tu patrná Svěrákova absence, který jinde tvoří se Smoljakem většinou skvěle doplňující se dvojici. Ale i tady jsou skvělé hlášky i nápady, kvůli kterým stojí za to si ji pustit znovu.. ()
Je pravda, že člověk to má zažité s danou sestavou, ale najdou se tací (jako třeba já), kteří by to rádi poznali s alternačními protějšky. Hlaváčka jsem měl spojeného s Bruknerem a zajímalo mě, jak to podá Miloň Čepelka. (na audiozáznamech bývá často obsazení semináře jiné než ve hře). Takže si zkouším představit Petra Bruknera v kapitole o přívěsku pro arcivévodu anebo třeba Bořivoje Pence v kapitole "Revoluce v němém filmu". Zajímavosti: V roli stevarda bylo kdysi občas možné zažít Ladislava Smoljaka. Stalo se tak například 18.6.1974, kdy účinkovali v brněnském Divadle u Netopýra. Trachtu hrál onehdy Zdeněk Svěrák (pochopitelně), Hlaváčka Miloň Čepelka, Bierhanzela Oldřich Unger a Mayera Pavel Vondruška. V současnosti je někdy možné zažít v roli stevarda Josefa Koudelku, který si tuto roli zahrál i před svou emigrací. Docela by se mi na to hodil i Robert Bárta nebo Andrej Krob. ()
Reklama