Kříž cti

Čert vem, že se letadla nešrotují, hlavní hrdinové se nemasakrují a divoká zvěř nekončí na pekáči. Čert vem, že se takřka celý snímek odehrává v prostoru 20ti metrů čtverečních a do posledních deseti minut neuvidíme víc než pět toporných ksichtů, ale proboha, když chcete konverzačku, tak nad tím štosem papíru musíte strávit víc než půl hodiny na schodech před vstupem do studia. Postavy jsou karikatury jako z toho nejprsatějšího hentaie, střílí po sobě rosolovitě tupé dialogy, v příběhu si to klestí tím šedivým bezkonfliktním středem a jako nejdramatičtější překážku jim pod nohy osud hodí sraní v -20°C a zanícenou ručku mladého přicmrndávače Führera. Divák chce konflikt! Na nějaké mezinárodní lízaní varlat a vršení nejopotřebenějších žánrových klišé se můžu vysrat rovnou a viním z toho CSFD. Tohle je akutní selhání bezpečnosti, měl jsem být varován! Tímto vás tedy varuji, máte možnost zachovat si duševní zdraví a funkční řitní svěrač, takže radši ruce pryč. (29.01.2013)

Už v úvode pri pohľade na zostrelený Heinkel je jasné, že peniaze na bojové scény neboli. A niekedy je to tak lepšie...Tvorcovia sa sústredili na skutočný príbeh a ten ma naozaj chytil. Niekedy priateľské gesto medzi nepriateľmi vydá za desať bojových scén. Príbeh troch Nemcov a dvoch Angličanov, ktorí sú nútení spolupracovať ma nadchol. Miestami naozaj vtipný, občas dojímavý, ale hlavne skutočný. Jeden skutočný a dobre zfilmovaný príbeh v pohode vymením za niekoľko nezmyselných blockbusterov(česť výnimkám). Napríklad scéna amputovania ruky mi prišla poriadne napínavá , pritom krv ani neuvidíme. Porovnaj to napätie s akýmkoľvek hororom, kde sa seká hlava - nehlava... Režisér si vystačil s piatimi postavami a jednou horskou chatou. Dodávam, že k výbornému filmovému zážitku nebudete potrebovať viac. Severania opäť bodujú a tento skvelý protivojnový film o priateľstve je naozaj vydarený kúsok. Keď hlad pritlačí, bude dobrý aj machový vývar...100%. (23.02.2013)

Hezký počasí, fakt ... Jedna z mých vyseknutých poklon směřuje ke všem vojákům posledních dvou světových válek, už za schopnost přežít ty šílené sibérie bez obligátního "nechte mě tady". Další obdiv už patří pětici mužů, která dokázala, že na prvním místě jsou lidé, pak teprve národnosti a nakonec nepřátelé. Bylo zajímavé sledovat vyzdvižené typické národní vlastnosti, zvyky a pohledy na svět, i jak si každý brání to své a přitom se nevědomky navzájem obohacují. Bohužel, snímek neměl tu šťávu, jakou bych od válečného dramatu čekala, což mě dovolovalo (zřejmě i díky inspiraci skutečnem) v klidu a bezpečí dospět až k happyendu, který byl nakonec překvapením, neboť jsem ho čekala ještě happyendovější... (14.02.2013)

Nečekala jsem mnoho, proto jsem ten film měla dlouho v šuplíku, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Jak z malého, ale přitom silného příběhu pár mužů, který se skutečně odehrál, jasně zaznívá myšlenka nesmyslnosti válek jako takových. A i když první polovina byla trochu vleklejší, tak druhá to bohatě vynahradila silnějšími a emotivnějšími momenty. A za ten závan člověčiny (lidskosti, potažmo přátelství) ve válečných podmínkách díky. (24.03.2013)

Ná jásot to není, ale slovní přestřelky v chatě, naschvály a vytahování se, jestli je lepší auto spolehlivé nebo dobře vypadající, něco do sebe mají. Kdo by čekal spíš divadelní nádech, nepochodí, i když výstřelů moc nepadne, krev poteče až moc. Jenom s tou symbolikou to nemusel Petter NspojenéAaEss tolik přehánět. Více v externí recenzi pro kult na začátku května. (18.04.2013)