poster

Perfect Days

  • Česko

    Perfect Days - I ženy mají své dny

  • slovenský

    Perfect Days

  • anglický

    Perfect Days

Komedie / Romantický

Česko, 2011, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Gilmour93
    ***

    Když biologické hodiny přehlušují ty silvestrovské na Times Square aneb Vejdělek s buchtičkou.. Vyplňování mustrů hořkých komedií je už asi národní filmařský sport. Tady možná trochu ozvláštněn svérázným smyslem pro humor, ale pořád až zakomplexovaně stereotypní a pak i snaha hrát si na něco VÍC, může ve finále znamenat uměle působící NIC. Pevně doufám, že při milostných scénách držel Kotek svůj jazyk na uzdě - jestli ne, tak až bude na návštěvě v jisté talkshow, to červené sofa bude pod proudem..(2.5.2013)

  • Dannysek4U
    ***

    Par naznaku komedialni geniality v replikach a sympaticka hlavni figura se po celou dobu stretavaj s podbzivou estetikou Sexu ve meste, s katastrofalne nezakomponovanym product placementem a s poulicne klisovitym vnimanim a zobrazovanim stereotypu. A protoze vysledkem plichta, nemuze bejt ani hodnoceni vic nez prumerny. Rozhodne ale kloboucek pro Ivanu Chylkovou, sledovat ji bylo prijemny.(6.11.2011)

  • kingik
    **

    Nellisovsky stylově stylizovaný obraz čtyřicátnice, která má (možná) to nejlepší teprve před sebou. Erice, mediálně uznávané vlasové stylistce, neúprosně tikají její biologické hodiny. S nemožnými dárky (od své matky) sice už nic nenadělá, je s nimi taktně smířena, její probuzené mateřské pudy se však nechtějí smířit s tím, že by je nevyslyšela. Vlastně jí do role matky nic nechybí. Ale ano, chybí jí chlap. Potenciálních dárců spermatu je relativně dost, jen nesáhnout vedle. Pyj, kterému povolí kohoutek s nektarem, nesmí klesnout pod úroveň Ko(ko)tka, dlouho to utajovaného syna její švagrové. A švagrová se zase nesmí domáknout, že se její syn valí v posteli se svojí tetou. Samozřejmě se jedná o nezávislý, těžce femine film, v němž sice hned neodhalíte jeho divadelní původ, ovšem bezpečně identifikujete, že takových filmů, byla v minulosti kina za našimi hranicemi plná. Alice Nellis zaspala dobu, respektive pokusila se zaplnit to, po čem naši režiséři moc často nesahají. Irena Pavlásková jí přeposlala zkušenou Ivanu Chýlkovou, která zastupovala vzorek úspěšných, perspektivních a vitálních čtyřicátnic, které se v rizikovém věku necítí na dítě vůbec staré, v zájmu věci si troufnou i na mladé zajíčky, rozvod s manželem až tak moc neřeší, hlavní je, že když selže všechno, je zde její homo kamarád, který ochotně nastaví rameno, když ne řiť. Ano, v takovém nezávislém filmu, kde product placement představuje debilní rádio Frekvence 1, nesmí chybět hodný gay, následován protivnou matkou a dalšími, velmi příznačnými postavami. Vše rozdělené do kapitol, jež jsou označené významnými daty. A divákovi to nepřináší moc velký zážitek. Vlastně ani nebylo moc scén, které by působily věrohodně. Přece jen touha po mateřství se určitě neřeší touhou vycákat z každého chlapa v okruhu pěti set metrů nektar. Takhle to fakt nefunguje. Podle Nellis je úplně normální takhle k tomu přistupovat. Ještě že měla k dispozici herce, kteří to uhráli. Neměla k dispozici dobrého zvukaře. Hudební podkres vždy přehlušil mluvené slovo, nemíním odezírat ze rtů. Přímo hrozný byl hudební soundtrack. Příště raději bez hudby. Těžko říct, jakým směrem měl film fungovat. Nefungoval v komické rovině, nevedl si dobře ani ve vztahové linii. V podstatě se jen tak plácal, až nebyl ničím zajímavý a výrazný. Ani výkon Chýlkové nebyl nijak extra. 40%(2.5.2016)

  • Matty
    **

    Alici Nellis, zdá se, opustily ambice točit „velké umění“ a jala se parfémovat mrtvá zvířata. Perfect Days jsou navoněnou zdechlinou vcelku vážně míněným využitím reklamní (potažmo televizní) estetiky, předstíranou světovostí a neochotou ukázat alespoň kousek hnusu, který ona vůně překrývá. Neštěstí se dějí zásadně vedlejším, sociálně viditelně slabším postavám, hlavní hrdinka jen neví, kým chce být. Jakákoliv (zá)vážnější scéna je okamžitě vytěsněná infantilním humorem a popíkovým songem. Žije se pro hmotné statky a tělesnou slast. Divadelní členění na akty upozorňuje na původ předlohy a podtrhuje myšlenku života coby nonstop párty (narozeniny, Vánoce, Nový rok, Valentýn, narozeniny, Den matek, narozeniny). Hlavně si to užít. O „unheimlich“ věcech se zde, stejně jako v mnoha jiných romantických komediích, raději ani nemluví (dispozitiv sexuality tyto filmy přejímají v lepším případě z doby před padesáti lety). Nesmyslná tabuizace jistých témat, neschopnost mluvit na rovinu postavám komplikuje život a natahuje zápletku nosnou nanejvýš pro jednu epizodu televizního seriálu. Dospěle, bez hysterčení a pitvoření, nejedná nikdo a pokud už má v režisérčině světě někdo nárok být brán vážně, tak ne muži. Jeden z nich je za necitlivého burana, druhého si hrdinka během ponižující procedury přetvoří k obrazu svému (z alternativce v metrosexuála) a třetí je gay, plnící roli kamarádky na klábosení (s tou nadstandardní funkcí, že může posloužit rovněž coby dárce spermatu). Větší zájem Nellis v zásadě věnuje jen Erice, která jí je, předpokládám, nejbližší. Ostatní postavy redukuje na komediální figurky nebo zosobněná varování před tím, kam by se protagonistka svým poslušným plněním očekávané role matky/ženy v domácnosti mohla dostat. Jsou filmy, které nám dávají možnost na dvě hodiny uniknout do růžovějšího světa a jsou filmy jako Perfect Days, které nás do onoho světa zavlečou a dvě hodiny nás přesvědčují, že takhle a jedině takhle je to OK. Není. 35%(9.11.2011)

  • mcb
    ****

    Perfektní romantická žánrovka pochvalné řemeslné kvality srovnatelné s leckterou americkou produkcí. Infantilní, jednoduché, vtipné a s parádními hereckými výkony. Divácky hit jak vyšitý, na který se, na rozdíl od nechutného spotřebního zboží Vejdělka nebo Poledňákové, nelze zlobit, i když omílá mnohokrát viděné.(3.7.2012)

  • - Byt Eriky Oskarové (Ivana Chýlková) byl postaven pouze pro potřeby natáčení v nejvyšším patře jedné pražské továrny kvůli výhledu. (=woody=)

  • - Výraznou rekvizitou filmu je kniha o Leni Riefenstahl a díky ní se mluví i o jejím filmu Triumf vůle (1935). (NinadeL)

  • - Alice Nellis je podepsána i pod scénářem, jenž je adaptací stejnojmenné divadelní hry Lizy Lochheadové. Ta se hrála úspěšně sedm divadelních sezón v divadle Na zábradlí pod režisérskou taktovkou samotné Nellis. (=woody=)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace