Přežijí jen milenci

Velmi stylové a temně atmosférické drámo! Tom Hiddleston a Tilda Swinton je velmi výstřední a exotická dvojce. Jejich vzhled a chování bylo ztvárněno perfektně. S hororem to příliš společné nemá, ale kupodivu jsem se nenudil ani sekundu, takže slušné trojhvězdí. Akce 0/10, Napětí 2/10, Gore 3/10, Story 8/10, Atmosféra 7/10. (01.03.2014)

Jarmuschovo upírské blues stojí na náladě, hereckých výkonech ústředního páru a opět výborné hudbě (ostatně White Hills mu ve filmu i hrají sami sebe naživo). Tempo je konstantně pomalé, což spolu s hypnotizující hudbou vede diváka k tomu, aby se buď naladil na stejnou vlnu, nebo to radši rovnou vzdal. Tilda Swinton i Tom Hiddleston byli pro hlavní role perfektní volbou, Mia Wasikowska tu je od toho, aby veškerou idylu velmi rychle zničila, a John Hurt ve vedlejší roli potěšil. (01.09.2016)

Uhrančivě tajemný film s magickou hudbou. Příběh plyne zvolna, temně jako když vytéká hustá krev z přeťaté žíly. Zvláštně krásná androgynní Tilda Swintonová se přesně hodí pro roli prastaré upírky s mnohoznačným jménem Eva. Zdárně jí sekunduje Adam (ona blondýna, on černovlasý) v podání Toma Hiddlestona. Hvězdný trojlístek doplňuje životem znavený John Hurt - staletí jsou na něm doslova vidět. Krásný romantický film (neplést se sentimentálním tj. červenou knihovnou) vyprávějící obrazem. Nemalou roli hraje hudba - nejenže se okolo ní příběh točí, ale ona vytváří neopakovatelnou atmosféru celého snímku. Smysl pro detail, skvělou kompozici, barvy...symboly, odkazy a Detroit představující rozpad lidské civilizace (vybydlené město je více místem duchů, než živých lidí). Neúprosná alegorie našeho světa. ,,Nejsme v 15.století." ,,Tak je alespoň proměníme." ,,Ty jsi tak romantická...dobře...beru si tu holku." V jistých momentech jsem si vzpomněl na Scottův Hlad, a tak mne trochu zamrzelo, že nezazněla kultovní skladba od Bauhaus (jenže to by možná Jarmuschovi vytkli jako vykrádačku, škoda). Artová záležitost, kterou bych nedoporučoval příznivcům čistokrevných horrorů - budou zbytečně zklamáni. (04.12.2014)

schválně začnu nenáviděným facebookovým klišé: ten pocit... když sedíte skoro osamoceni v maloměstském kině, kde jste před deseti lety objevovali své první Jarmuschovy filmy, kde nyní sledujete jeho nejnovější snímek a rozpoznáváte v něm námět, o jakém jste sami už odnepaměti snili! pokračovat budu neméně nenáviděnou dojmologií: není to ten případ, kdy mě film zcela pohltí a přestanu věřit v existenci čehokoliv mimo plátno, ani ten případ, kdy mě prostoupí emoce a doprovázejí mé myšlenky ještě několik dní po projekci. bylo to tlumenější, méně intenzívní, ale nehledě na intenzitu, to podstatné bylo, že v každém okamžiku bez výjimky jsem měl potěchu ze sledování těch vjemů, kam v neposlední řadě spadá u Jarmusche obzvlášť důležitá hudba. že ten málo intenzívní pocit byl do té doby zcela nevídaný a surreálný zážitek, jako kdybych sledoval film natočený jedním z největších géniů kinematografie podle mého scénáře, nebo snad výsledek telepatického propojení mezi ním a mnou. a tak míra zaujetí s každým okamžikem narůstala nehledě na sotva znatelný rytmus obrazu téměř se ztrácející v typicky mátožném tempu vyprávění až přerostla v naprostou fascinaci. po odchodu z kinosálu fascinaci vystřídala má typická skepse. tohle přeci nemůže být náhoda. ten film přeci nemůže být skutečný. (30.04.2014)

Po dlouhé době indies výplach hlavy. Jarmusch si pořád udržuje zvláštní status filmového podivína se svojí antivizí všeho standardního, tentokrát se podíval na zoubek upírům. Ukázal nám, že milují, cítí, ale taky že jsou současně zralí navštívit psychiatra a poté dlabat spoustu jím předepsaných pilulí proti depresi. Tenhle podivně krásný až zpomalený film skousne pozitivně jen málokterý divák .. (25.03.2014)