Co všechno věděla Maisie

,,CHCEŠ... ZŮSTAT JEŠTĚ NĚJAKOU DOBU S NIMA? ALE VÍŠ, KDO JE TVOJE MAMINKA, VIĎ?.....“ /// Taťkovi s mamkou to doma moc neklape. Mamka křičí Fuck You a taťka – ten se ani nedostane do bytu (mamka vyměnila klíče…). No a mezi tím – sedmiletá Maisie. Půlhodinový handrkování vo ničem, jen abych věděl, že fotr je furt pryč a máma je píča. Ještě že maj střídavou péči, aspoň si holka užije obojího. Film by chtěl ohromit dramatickou atmosférou. Jakože ze života. Což, to jo. Ze života to je, ale filmově? Možná ti, kteří něco podobnýho prožili… Jestli mi (filmově) něco utkví v paměti, tak to děvče, protože žádný (filmový) dramatický drama se nekoná. Jen obyčejně říkaj, že některý lidi jsou hovada a některý zase ne. Ale to si můžete přečíst v každých novinách. Film by měl ukázat něco víc… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1897 Henry James, jsem nečetl. 2.) Zjistím, že se z upíra Skarsgårda stal nekromant. 3.) Thx za titule ,,playboxguest“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.08.2013)

Věřím, že tak náročné téma není vůbec jednoduché převyprávět. Tvůrci to ale zvládli naprosto dokonale. Příběh je hodně silný, dost těžce stravitelný, ale zároveň se dost odráží o realitu dnešní doby. Respektive skutečnost, kdy mladým rodičům se narodí dítě, ale oni na něj nemají čas, na sebe nemají čas a vše si vynahrazují kariérou, která je sice krásná, ale i ta jednou skončí. Onata Aprile je ale zároveň to nejlepší, co film potkalo. Ta holčička byla naprosto úžasná. Bylo mi za ní smutno, ale během filmu jsem s ní byl i šťastný. Smutný z toho, jaký k dětem umí být svět, potažmo jejich rodiče, ale šťastný i z toho, že na světě pořád existují dobří lidé. A přitom stačil jeden její pohled, který pokaždé stihl mluvit za vše. Tenhle film to dokázal. Emočně mě jednoznačně vyždímal. (10.07.2014)

Tenhle film se asi bude líbit podle stavu vašeho domácího (ne)štěstí a rolí, jaké jste si vylosovali a jak je unesli. S konstelací kolem Maisie je režií nakládáno nejcivilněji, jak jen to jde, a proto nemusíme tlak na slzné váčky odhánět jak masařku, naopak je nám dopřáno nechat se vzájemnými vztahy jakoby mimochodem pohltit, spřádat si v duchu kuriózní scénáře budoucnosti rodičů uvláčené Maisie a přát tomu dítěti krapet upřímné pozornosti a stability. Za scénář, režii i perfektní výběr herců v čele s mrazivě přirozenou Onatou Aprile 4* a fous. (02.09.2014)

Teda tohle budu ještě chvíli vydejchávat, protože pořád mám chuť rodiče Maisie nakopat do prdele. Některý scény mě daly nehorázně zabrat, vidět jak ego rodičů vítězí nad láskou k dítěti je fakt vrcholnej humus. Příběh byl odvyprávěn výtečně s citem pro tak křehký téma jako je dětský cit. Tady musím pochválit hlavně malou Onatu, protože stačil jeden její pohled a už mě měla. Takovýhle dětský herecký výkon v emočně velmi náročným snímku není moc často k vidění a troufnu si číct, že Onatin herecký výkon je hlavní důvod mého intezivního prožitku. (09.07.2014)

„Maisie by se s vámi ráda o něco podělila.“ - „Tohle je můj nový otčím.“ - „Ahoj.“ - „Tatínek si vzal chůvu, takže soud donutil maminku, aby se vdala taky.“ Aneb když je dítěti lépe s nevlastními rodiči než těmi biologickými…I když obvykle „přerozkošná“ americká dítka nemusím, v tomto případě byla postava Maisie napsána a zahrána natolik dobře, že jsem jí začal okamžitě fandit. Navíc nebyla otravně přemoudřelá a ukecaná, velkou část pocitů si hravě uhrála očima (bravurní herecký výkon!). A hlavní dětské hrdinky mi také bylo skutečně líto. Spíš než holčičkou, totiž byla hadrovou panenkou, kterou si všichni kolem přehazovali dle potřeby. A původní režim 10 dní u otce a stejný časový úsek strávený s matkou vzal brzy za své, a to až do té míry, že chvíli byla s tím/tou, za 5 minut už musela držet za ruku někoho jiného, aby třeba za hodinu spala u cizinců. A divák se může jen domýšlet, jak se na ní takové dětství mohlo podepsat. Proto je za ten záchvěv na konci skoro až vděčný, i když tuší, co nejspíš následovalo potom. Za mě slušné 4*. (07.02.2021)