Somewhere Tonight
Somewhere Tonight
Režie:
Michael Di JiacomoScénář:
Michael Di JiacomoKamera:
Thomas KistHudba:
Giulio CarmassiObsahy(1)
Stárnoucí Leroy a samotářská Patricia nemají na první pohled mnoho společného – snad jen ve stereotypu usazené neveselé životy. A taky neuspokojené touhy, které jim možná pomůže naplnit jejich vztah, jenž tak trochu nepravděpodobně navážou přes erotickou seznamku. Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup. Film vykresluje fobie obou postav s laskavým pochopením a nijak se nevyžívá v jejich odlišnosti, i když ta zůstává klíčovou charakteristikou. V Leroyově chování lze nacházet moudrost, která ho přibližuje Chancemu z legendárního Byl jsem při tom Hala Ashbyho. Snímek byl inspirován filmem zavražděného nizozemského režiséra Thea van Gogha 06 z roku 1994, podle jehož dalšího filmu natočil podobně komorní snímek i Steve Buscemi. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Nízkorozpočtová komorná štúdia charakterov v podobe telefonickej konverzačky dvoch odlišných, ale blízkych si ľudí. Spočiatku zaujímavé, úprimné a zábavné. Postupne ale uvedajúce. Vždy však sympaticky civilne zahrané. Nepredvídateľný, ale "spravodlivý" záver veľa zachráni, no zapamätaniahodným film nespraví. Pred úsvitom a Pred súmrakom naďalej vedú na plnej čiare. ()
Malé je milé, malé je krásné. Důkaz, že někdy stačí dva lidé, dva příliš obývané byty a dvě telefonní sluchátka k pohlazení po duši. John a Katherine roztomile toporní, staromódní a svoji. Poetické, romantické a svěží. Dokonalý první polibek přes telefon. Kéžby mě někdo taky takhle políbil. [46th MFFKV] ()
Konverzační komedie pro dva herce, která však část svého kouzla zanechala kdesi v telefonním sluchátku. Minimalistická sonda do duší dvou lidí bojících se okolního světa stejně tak, jako svého vlastního života. Nepoetický kaleidoskop, který zprvu vytváří zajímavé obrazce a příjemně hladí po duši, aby v druhé polovině došlel světelný zdroj a z celku se vytratila ona hravost, milost a zbyla tu jen pachuť něčeho, co byli již zpracováno v mnohem lepším balení. Nicméně John Turturro a Katherine Borowitz byli stvořeni jeden pro druhého. ()
Pro mě obrovské překvapení. Obdivuhodně zdařilá sonda do lidské duše. Jestli se mě někdo zeptá, co řikám na film, pravděpodobně odpovím... "Obě postavy mají problémy se sociální interakcí a místy si počínají až abnormálně, ale humanisticky vyznívající dílo ukazuje jejich bláznovství jako krásné, nikoli zasluhující odstup" - kdo byl v Thermalu, ví :)) 90% [MFFKV 2011] ()
Kristova noho, tak strašně depresivní film jsem ještě neviděl. Naprosto všechno se odehrává doma u hlavní postavy, telefonující se ženou z erotické seznamky. Obě dvě postavy jsou, profesionálně řečeno "no-lifeři", bez společenskýho života, jejímž vrcholem je návštěva sourozence. A vůbec největší terno v celým filmu bylo stržení starých novin z oken. Je pravda, že pár vtipných momentů tam bylo, ale vzhledem k té depresivní atmosféře jsem se ani nemohl zasmát. Netradiční závěr mohl už jen přidat, a nakonec přece jen můžu říct, že jsem i celkem rád, že jsem to přetrpěl až do konce. 40% ()
Reklama