All That Jazz

Jsem ohromen, tohle je geniální film. Je to natolik komplexní a mnohovrstevnatá podívaná, že nejsem schopen docenit všechny její kvality po jediném zhlédnutí. All That Jazz skýtá rozhodně výjimečný divácký zážitek, byť to zřejmě nebude film pro každého. O sedm let mladší mistrův Kabaret se mi ale líbil přece jen o chlup víc. (09.03.2012)

Filmografie Boba Fosse není bohatá na tituly, ale přesto je tenhle tvůrce považován za hlavního architekta moderního amerického muzikálového umění 2. poloviny 20. století. All That Jazz je jeho tvůrčí vrchol, dokázal v něm zužitkovat desítky let práce na divadelních jevištích, osobní zkušenosti s uměleckým prostředím od útlého věku až po vyčerpávající turné a náročné premiéry zralého věku, kdy se už od něj čekala jen další přelomové vystoupení. Je tam všechno - láska, nevěry, manželské ztroskotání, umělecké kompromisy ve věčném sváru s producenty, stres, deprese, alkohol a prášky na povzbuzení, nekonečné zkoušky, umělecké hledání a neustálé pochybnosti o své vlastní práci i práci druhých. Kdo se podívá na All That Jazz, má před sebou všechna lákadla, která může americký muzikál divákovi poskytnout - krásné ženy, chytlavé melodie, úžasné choreografie, ale taky šmíru, kýč a muzikáková klišé. Tenhle snímek poskytl životní roli Royi Scheiderovi, který se stal převtělením skutečného Boba Fosse a podal ohromující výkon. All That Jazz je narozdíl od svých starších sourozenců ze 30.-50. let mnohem víc hledačský a originální. Myslím, že je schopný upoutat i diváka, kterému jinak tenhle žánr nic neříká. Celkový dojem: 95 %. (03.09.2012)

Tvůrčí i životní brainstorming rozlévající se v nekonečný mejdan živelného uměleckého zápalu, pokřtěného slastnými neřestmi, které jsou dopingem, živou vodou tvůrčí obsese, ale i nespoutaným koktejlem balancování na periferii vedoucím k vlastní sebedestrukci. Síla scény taktů umělecké imaginace, erotické jiskření doteků vášnivého temperamentu tanečních kreací, svůdná fascinace muzikálových reflektorů, pokušitelská vábení pozlátka showbyznysu, energický workholismus, dokonaný zlatavý triumf múz jevištních na prknech euforického transu, výživná extáze tvůrčího i životního statutu quo. Show musí pokračovat až na doraz, adrenalinovou, spalující jízdou na perutích kabaretu k zaslouženým vavřínům. (28.08.2013)

V roce 1979 přišly dva velké muzikály - jeden z nich u nás má masivní popularitu, druhý naopak u nás jen málokdo viděl, ale zato mnohem víc bodoval u zahraničních kritiků. Prvním jsou Vlasy Miloše Formana, druhým All That Jazz Boba Fosse, ve kterém si Roy Scheider střihl svou životní roli. Ten Roy Scheider, kterého jsem měl zafixovaného jako věčného béčkaře, a tady hraje a tančí jako o život, doslova, a je dechberoucí ho sledovat. Vlasy a All That Jazz přitom mají hodně společného - oba jsou "seventies" filmy jak ze žurnálu, dokonalé zachycení tepu doby, a oba jsou navzdory vší té rozjuchanosti trefnou reflexí stinných stránek tehdejší konvencemi svázané společnosti, a s (ne)pěkně depresivním finále. Jen Vlasy směřují od komorního příběhu k větší epičnosti, zato All That Jazz od epické fresky společnosti graduje v avantgadním zachycení podvědomí jediného komplikovaného člověka. Let the Sunshine In ve mě rezonovalo silněji než Bye Bye Life... ale ne o mnoho. 8/10 (02.07.2021)

Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. (09.05.2016)