All That Jazz

Tvůrčí i životní brainstorming rozlévající se v nekonečný mejdan živelného uměleckého zápalu, pokřtěného slastnými neřestmi, které jsou dopingem, živou vodou tvůrčí obsese, ale i nespoutaným koktejlem balancování na periferii vedoucím k vlastní sebedestrukci. Síla scény taktů umělecké imaginace, erotické jiskření doteků vášnivého temperamentu tanečních kreací, svůdná fascinace muzikálových reflektorů, pokušitelská vábení pozlátka showbyznysu, energický workholismus, dokonaný zlatavý triumf múz jevištních na prknech euforického transu, výživná extáze tvůrčího i životního statutu quo. Show musí pokračovat až na doraz, adrenalinovou, spalující jízdou na perutích kabaretu k zaslouženým vavřínům. (28.08.2013)

Režisér Bob Fosse natočil velmi zajímavý muzikál – nemuzikál, který vypráví o posedlosti svým uměním a performancí, a to i za cenu neustálého přísunu povzbuzovacích chemikálií do těla. Je naprosto zřejmé, že Bob Fosse se zde inspiroval svým životem a že předpověděl i svou smrt. I když jde o mrazivou a depresivní výpověď, je snímek natočen – snad i díky osobní zkušenosti – tak, že vás vtáhne, choreografie je navzdory skoro studiové výpravě na té nejdokonalejší úrovni. (31.03.2012)

„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ (14.12.2018)

(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. (16.07.2019)

Ukázka toho, jak může být muzikál silným dílem, který má netradiční, dramatický příběh. Hudbou a zpěvem se dá vyjádřit v podstatě všechno, třeba i pomalé umírání, které si člověk vlastně zapříčiní sám jen tím, že se nedokáže zastavit. Bob Fosse natočil snímek o sobě a přichystal si tak vlastní pietu, díky čemuž je "All That Jazz" ještě silnější. Výborný Roy Scheider a hlavně nezapomenutelné hudební a taneční momenty. I smrt může být za určitých okolností krásná a umělecky nádherná. A když ne smrt, tak minimálně loučení. (16.12.2013)