All That Jazz

Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. (21.11.2020)

(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. (16.07.2019)

Notorický workoholik a sukničkár pomaly dopláca na svoju vyťaženosť. Postupne ho zabíja fajčenie, tabletky a jeho posadnutosť prácou. Dráma z umeleckého prostredia zaujme svojou réžiou, ktorá zahŕňa aj štýlové tanečné scény, strihom, ktorý pripomína zaneprázdnený život hlavného hrdinu častým striedaním scén z rôznych miest odohrávajúcich sa v rovnakom čase, reflektovaním života hlavnej postavy. Najviac sa mi vryli do pamäti niekoľkokrát opakovaná scéna Joeových životabudičov a samozrejme tanečná scéna Joeovej šou. Umelecký film o umelcoch pre všetkých inteligentne rozmýšlajúcich divákov, hlavne milovníkov sebadeštruktívnych charakterov. (26.08.2013)

Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 % (17.02.2013)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)