Výstřely na Broadwayi

Allen opět řeší své oblíbené téma – (bez)moc režiséra nad výslednou podobou (svého) díla. Jeho útisk producenty a postupná ztráta jakékoliv kontroly. Tentokrát děj zasadil do prohibiční Ameriky třicátých let ovládané gangstery a jako jeho alter ego můžeme vnímat Johna Cusacka (což Allen samozřejmě popírá). U Výstřelů na Broadwayi lze snad poprvé vysledovat častý problém nynějších Allenových filmů. Výborné hlavní téma je dosti nenápaditě rozvíjeno a nejsvětlejší body tak dále tvoří pouze konverzační perly, jichž je v každém dalším filmu méně a méně. Díry v logice se podřizují logice autorova přístupu. Postavy se chovají příliš nepravděpodobně, zmatečně. Příběh postrádá uspokojivý, naplňující závěr, negraduje, prostě skončí. Režie je zcela bez ambicí, nudná a jakoby pouze uvolňující prostor scénáři, na čemž lze vysledovat značný úpadek od rovněž komediální a rovněž retro Purpurové růže z Káhiry, která nebavila jenom scénářem a hereckými výkony. Herci jsou kapitolou samou pro sebe. Z množství ne moc zvučných jmen vyčnívá skvělý mafián Chaz Palminteri a nesnesitelně přehrávající Dianne Wiestová jako herecká star Helen Sinclairová. Veškeré její scény byly pro mne hotovým utrpením i přes vědomí, že jí takové pojetí role nařizuje scénář (a režisér). Jiným, roztomilejším způsobem byla nesnesitelná Jennifer Tillyová v roli naivní „umělkyně“ Olive Nealové. Příjemná k poslechu a důležitá pro plné docenění Allenova smyslu pro černý humor je dobová hudba, která je společně s výpravou jednou z mála věrohodných věcí na této komedii. V kontextu Allenovy tvorby patří Výstřely k filmům slabším až průměrným, mají však své kouzlo. 75% (27.01.2007)

Spíš 3 a půl než 4 hvězdičky, ale i tak jde o velice dobrý film. Stále na mne - jako začínajícího fanouška Allenových filmů - působí ten Allenovský humor a dialogy a v tomto případě velice neobvyklá zápletka. Spojení mafie a divadla je geniálním nápadem a Allen jej skvěle ztvárnil (za přispění známých mafiánských herců jako Palmintieriho, Sirica, Viterelliho). Filmu by ale určitě prospěl větší spád. (17.05.2005)

„Mám nějaké potíže s firmou.“ – „Opravdu? Jakou pak máte firmu, Nicku?“ – „Stavební, jmenuje se: Nestrkej nos do cizích věcí, a buď rád, že jsi naživu.“ Pohodová, úsměvná a atmosférická komedie o 1 divadelním tvůrci a jeho peripetiích. Sem tam nějaká ta hláška, super dobová hudba, ale především kvalitní dialogy a výborně napsané i zahrané postavy, nad kterými ční geniální mafiánský bodyguard-spisovatel Cheech, scény s ním (včetně té poslední) byly na filmu vůbec nejlepší. A povedený je i konec odstartovaný diskuzí s otevřeným oknem. Škoda jen toho na krátkou stopáž povážlivě kolísavého tempa a faktu, že co se týče humoru, mohl Woody také trochu víc přitlačit. Za mě to budou solidní 4*. „Perly jsou bílý.“ – „Tyhle jsou černý.“ – „Hele nekecej! Já ještě neslyšela o černejch perlách.“ – „To, že jsi o něčem neslyšela, ještě neznamená, že to neexistuje.“ – „Kdo si myslíš, že sem? Totální husa? Jsou tutově ze zkaženejch ústřic!“ (17.06.2015)

Bullets Over Broadway sú nostalgická, hrejivá oslava divadla a všetkého, čo ho robí tak krásnym a plnohodnotným umením. Woody Allen v životnej forme. Pri odchode z kina som chcel každého rovnako spokojného diváka objať a radovať sa s ním z toho, aký zázrak sme práve videli. Prekrásne! (27.09.2002)

Mezi tvůrčí vizi "umělce" a premiéru na prknech, co znamenají svět, se vždycky nesčetněkrát vklíní neodbytný mizera zvaný Kompromis. A nebo v horším případě amatérský dramatik z Palerma zvaný Cheech.. Living in Oblivion, In the Soup, Barton Fink. Mám rád tyto filmy, kde autorská nezávislost pod tíhou producentských bankovek a hereckých rozmarů odchází do kytek a nastupuje umělcovo tu bolestné, tu krásné, vystřízlivění. Allen u mě zabodoval jemnou (sebe)ironizací kavárenských intelektuálů a tvůrců snobských "vykleštěných" her, filmu prospěšným setrváním jen na té správné straně kamery a taky tradičně skvělou prací s herci. D.Wiest se přehráváním na druhou dostala k Oscarovi, J.Tilly (Olive) hlasem vytrhává parkety, čím dál kulatější "dám si jen horkou vodu s citrónem" J.Broadbent exceluje s kuřecím stehnem v ruce a nad všemi ční C.Palminteri, jakožto autorská múza s nabitým revolverem v kapse a s mozkem Eugena O´Neilla v hlavě. Definitivně můj nejoblíbenější Woody.. (14.08.2010)