Dvě ďábelské oči

Prvy film bol celkom tajomny.Podarilo sa im nabudit desivu atmosferu.Vo vysledku TV film.Ten druhy pribeh radšej nekomentujem (09.10.2008)

Dva filmy, oba vypadají jako televizní povídky ze záhrobí. Všechno je na nich podprůměrné, herecké výkony, příběhy, ale odfláknutá je i režie. Ta Romerova obzvlášť. Nudná rutina. Argento je na tom o trochu líp, ale ten musel stavět na podivném scénáristickém základě, tak je mu to houby platné. Co nadělat, přidávat nějakou hvězdičku k dobru jen proto, že to jsou Argento s Romerem, hoši kulťáci (což tady někteří asi dělají, protože na 74 % to rozhodně není), nebudem a zůstanem u podprůměrných dvou. (20.10.2007)

Argento ani Romero nejsou zrovna spolehliví režiséři. Romero umí zombíky, ale cokoliv jiného je většinou slabé. A Argentovy psychedelie beze smyslu a příběhu mě nebaví. Obě povídky podle Poea mě v názoru utvrdili. Romerův Facts in the Case of Mr. Valdemar je taková klasika. Umírající stařec, mladá manželka a její milenec. Ten pomocí hypnózy zajišťuje dědictví, ale muž umře stále v hypnóze a nemůže odejít. Celou dobu se nic moc neděje, ale dost to zachraňuje zombie/duchařské finále a vynikající pointa. Nicméně tenhle příběh už jsem dvakrát viděl - od Cormana a v Příbězích ze záhrobí, takže jen 3/5. Argentova Black Cat je klasický Poe - chlápek zabije manželku, ale prozradí ho kočka. Argento to zabalil do podivné psychedelie (středověký soud), naprosto jsem nepochopil proč to jeho hrdina udělal a proč ho nesnášely kočky. Nicméně konec byl působivý a překvapivý, takže taky 3/5. (15.02.2017)

Hodnocení pouze povídky Černá kočka, která mě nezaujala tak, jak bych čekal od slibného námětu...Jinak pěkný výkon Harveyho Keitela kazili někdy toporné dialogy! (02.03.2008)

Příběh pana Valdemara ***, Černá kočka *** (19.06.2010)

Romerova část o umírajícím manželovi je opravdu špatná, nudná, jako by vypadla z nějakého Věřte nevěřte. Druhá část, Argentova, mě velmi mile překvapila - solidně drsná a přesvědčivému Keitelovi role pěkně sedla. (27.04.2013)

Romerův příběh je hodně jednoduchej a moc se v něm nestane až do posledních několika minut kdy atmosféra konečně zhoustne a objeví se pár frajírků z druhý strany. Argentova část je pak tradičně opředená mystičnem jako to umí jen on, bohužel stejně jako první epizoda se to táááááhne jak svině. Zaujala mě jen ta středověkká snová sekvence. Velice průměrný dílko. (04.09.2016)

2 povídky inspirované E.A. Poem, převedené do současné doby. Bohužel jejich kvalita je značně rozdílná. Zatímco ta první, režírovaná Romerem je děsně nudná a s příšernými herci, ta druhá od Argenta je vynikající. (31.01.2021)

Romerův příběh je slabší, i tak na mě příjemně dýchla atmosféra starých hororů. Místy trochu laciné, místy již dnes úsměvné, ale dávám 70%. Z nostalgie. (01.01.2009)

Mé sympatie mají oba režiséři. První povídka postupně buduje napětí až k závěrečnému masakru. Ve druhé se Argento už na začátku ukazuje v dobré formě (kyvadlo je skvělé), trochu mi vadil Keitel v hlavní roli a ten závěr, ale jinak nadprůměrné dílo. (15.10.2007)

Jeden z nejsilnějších kořenů "temných" autorů a žánrů Edgar Alan Poe pohledem dvou ďábelských filmařských očí - Romera a Argenta. Romerův pohled mne nějak míjí a prošumí. Ale Argento! Atmosférická estetika - vrchovatá míra hry s barvou (večerní rozhovor skvělého Harvey Keitela se svojí partnerkou, kdy v černém pokoji září fotografova modrá košile; noční průchod městem; "koupelnová" scéna a řada dalších, kdy se dočkáme čisté hry s černou, červenou, modrou a žlutou...), využívání detailů na potlačeném pozadí (kapky, korále...), bledá až bílá tvář fotografovy partnerky, charismatický obličej HK snímaný s citem pro stíny podtrhující Kietelovy rysy a ve "správnou chvíli" pohyb (nájezd) kamery korespondující s pohybem očí či chůzí. A k tomu svižný děj, reálně působící triky, opět hlavní postava z uměleckých kruhů... A hlavní klad. Samotný Poe. V jeho díle je kromě tajemna, poetiky a osudových žen obsažena i velká dávka černého humoru, což se podařilo i v tomto snímku dokonale propojit. Především skvělé narážky na tvorbu E.A.P. - jméno ústřední postavy (Usher), jeho přítelkyně Annabel (báseň Annabel Lee), barmanka Elizabeth (opět stejnojmenná báseň), dokumentování na prvním místě činu (Poeovské kyvadlo), oběť snažící se dostat ze svého uvěznění-hrobu (tentokrát sama kočka prodírající se ven po vzoru Madeline Usherové) a v neposlední řadě samotný portrét E.A.P. na mezipodestě schodiště. Ale určitě najdete ještě řadu dalších. A pak je tu Poeova obliba v řešení zločinů (někdy mám pocit, že právě tohle je ten pravý otec gialla - takové Vraždy v ulici Morgue obsahují snad všechny prvky žánru). Shrnuto, podtrženo, tohle se Argentovi opravdu povedlo a pro mne vůbec jeden z jeho nejvydařenějších počinů. Těch 5* je zkrátka za povídku Černá kočka. (23.06.2010)

Dva hororoví rejžové, jeden hororovej spisovatel a dvě hororový povídky. Tak jak to může dopadnout? 1. Případ pana Valdemara (Romero) – já tuhle povídku bohužel neznám (se mi zdá, že tohle píšu poslední dobou nějak často :-)), takže nemůžu říct, jak si s tím George poradil. Můžu teda jenom říct, že ta povídka je docela nudná. Klasická situace: „mladá“ ženská si vzala zazobanýho starce a teď z něho chce vytáhnout prachy, ještě než zaklepe bačkorama. Využije k tomu svýho milence-doktora a hypnózu. Jenže dědek najednou zkape. Prekérka. Jak to vyřešit? Šup s ním do mrazáku. Ale copak se to ze sklepa ozývá za zvuky? Že by nebyl tak úplně mrvej a zmrzlej? Nojo, hypnóza je fakt nebezpečná věc a není tak úplně jistý, že následující děj má nějaké logické vysvětlení. Sem nevěděla, že když umře zhypnotizovanej člověk, může se stát bránou do jinýho světa, když ho někdo z té hypnózy zase nevzbudí. Ale když je mrtvej, jak ho chce vzbudit? Jůůů, to je zašmodrchaný. Nebo ne? Jde o Romera, takže zase zombíci? :-) 2. Černá kočka (Argento) - Já tu povídku znám jako Černý kocour. Tady se v podstatě naráží na více povídek od Poea (Jáma a kyvadlo, hlavní hrdina se asi jen čistě náhodou jmenuje Usher,…) „Každej má v sobě něco zvráceného.“ Ano, s tím se naprosto ztotožňuji. ;-) Já teda zvířátka nemučím, akorát našeho kocoura občas tahám za ocas a učím ho chodit po dvou (kupodivu mu to moc nejde :-D), ale to sem nepatří. :-) Tahle povídka byla zbytečně zamotaná několikrát sama do sebe (nevím, jak to líp charakterizovat). Poe to napsal mnohem jednodušeji. Taky sem nechápala, proč se vlastně z kocoura musela stát kočka, ale ono se to nakonec vysvětlilo (zase ta zamotanost). Keitel hrál výborně (jak jinak), ale ta jeho pošahaná manželka mě pěkně srala. Ten její výraz byl otřesnej – potřebovala by pár facek, aby se vzpamatovala :-). Taky se tam vůbec nehodila snová pasáž. Zbytečné. Pozitivní na té to povídce jsou některé drsnější záběry (lidí), ale Argento se (nevím, jestli schválně) vyhnul drsnějším záběrům mučení miciny (Kam se třeba podělo Edgarovo vydloubnutý očičko? :-)). No, ale nakonec to vydalo na slušný průměr. (23.08.2010)

Velké zklamání. Případ pana Valdemara chybí pravé zbarvení a celé je to o ničem. A Argentova Černá Kočka je na tom o něco líp, ale taky hodně špatné. Usmrtit kočku a to hned dvakrát mě jenom rozzuřilo. (24.10.2007)

Náhody sa naozaj dejú.Známu zbierku poviedok E.A.Poea mám rozčítanú už veľmi dlho popri iných knihách. Nieže by bola nudná ,práve naopak.Len niektoré jeho poviedky sú pre mňa ťažšie strávitelné( Záhada Marie Rogetovej).A teraz v dobe keď ju konečne dokončujem sa v stánku za ľudový groš objaví dvojfilm Dve diabolské oči.Obidve poviedky sú natočené celkom so cťou ale popravde sa mi viac páčila Čierna mačka najmä kôli perfektnej atmosfére a vynikajúcej kamere ( zvlášť FPS pohľad z mačacích očí ).Tak či tak zaujímavá spolupráca dvoch "undead" režisérov. (26.02.2008)

Skvěle zfilmované dvě povídky od Edgarda Allana Poa. Jasně, že to nemohlo dopadnout jinak než dobře když je zfilmovali takový mistři hororu jako je Romero a Argento. První povídka je sice trošku slabší, ale druhá to vynahrazuje vrchovatě, takže spokojenost je na místě. Dobrá atmosféra,přijemné gore efekty a slušné herecké výkony. Žádnému hororovému fandovy by tenhle kousek rozhodně neměl chybět ve sbírce. (07.01.2010)

Moc mě to nebavilo ale scéna s koťátky mi utkvěla v paměti :-))) (08.04.2014)

100% souhlas s Ruutem - až na jednu maličkost. Podle mě jsou obě povídky na zhruba stejné dobré úrovni. (10.10.2007)

Musím přiznat, že jsem čekal daleko víc. Romero si drží svůj styl a ještě pořád vás jakž takž zajímá, co bude dál, bohužel Argento mě přestal po chvilce bavit. Sice jsem ho dokoukal, ale spíš ze slušnosti... no, i to se stává.... (20.11.2007)

První povídka slabší, druhá silnější, Keitel výborný. (06.02.2022)

První povídka je na dvě hvězdy a druhá na tři. Tak dám 5. (23.05.2021)