Lore

Nádherně, ale opravdu nádherně natočené poválečné drama. Podobná tematika už mě ve filmech spíše obtěžuje (kolikrát už bylo téma Židé + WW2 filmově přežvýkáno?), ale zde se na něj alespoň nahlíží z trochu jiného úhlu (pohledem mladého děvčete vychovaného nacistickými rodiči) ... no a hlavně je to perfektně natočené, jak už jsem řekl. Bezvadná kamera, supr vtahující atmosféra. (24.02.2013)

Pocitovka, která s vámi zůstane i následující dny. Takhle přesně bezeslovně zachytit stavy mysli/emocionální stavy, to se jen tak nevidí. Právě v téhle pocitovosti jsou australští tvůrci výjimeční (Snowtown). Škoda, že kinematografie protinožců pluje hodně pod radarem. Cate Shortland, David Michod a Justin Kurzel jsou pro mě tři zásadní současní vlajkoví režiséři - nemluvě o tom jak letos dobývá Hollywood kameraman Greig Fraser svojí skvělou prací. Na jejich další filmy se budu hodně těšit.. (19.02.2013)

Sledovat tenhle film, to bylo jak pít fernet, vyjímečně hořký, vyjímečně dobrý. To, jakým způsobem film ovlád moje emoce a dělal si s nima co chtěl, to jsem ještě neviděl. V jednu chvíli jsem Lore za ten její zatemnělej nacistickej mozeček nesnášel a hned ve druhý scéně mě jí bylo líto, cítil jsem tu beznadějnost situace ve který se ocitla a chtěl jí nějak pomoc. Tohle je geniálně odvyprávěný, takovýmhle způsobem zpracováný téma, kterého se dotýká válka jsem ještě nikdy neviděl a ani neuvidím. Jde o to, že ač v hlavě pořád funguje nacismus = zlo největší, najednou se zjišťuje, že osvobození ne pro každýho znamenalo začátek štěstí, protože upřimně, za co asi tak může pětiletý dítě a jak má svět vnímat mladistvá holka, která měla plnou hlavu propagandy a najednou se musela rvát se životem nejen sama ze sebe, ale i za svoje mladší sourozence. Pořád mám ten příběh v hlavě, lepší vizitky film už prostě dosáhnout nemůže. (21.06.2014)

,,TOHLE NENÍ VÁŠ DOMOV, NIKDO VÁS TU NECHCE!“...... /// Šťastný nacistický zítřky jsou v řiti, Áda to zabalil a Lore, její máti a 4 sourozenci to s fotřínkovou minulostí nebudou mít lehký. Netrvá dlouho a je na Hannelore, aby ukázala, co ji v Hitlejugend naučili (žádná vyvražďovačka… starat se o rodinu a přežít). Zajímavý, někdy i syrový nahlídnutí do Německa těch let, který občas utápí pomalý tempo. Postupně dramatickejch situací a okamžiků přibejvá, ale furt je to (podle mě… a s trochou nadsázky…) taková poválečná road movie, ve který si to skupinka dětí štráduje pár dní po válce napříč zónami rozděleným Německem. Místo věcí, který známe z dneška, potkávaj smrt, vojáky, obrázky židů a maj hlad. Taková solidní festivalová podívaná…. - ne tak dramatický (a už vůbec ne drastický) jako třeba polská Růža, nebo snad zážitky ženskejch v Berlíně. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Dark Room“, kterou napsal Rachel Seiffert, číst nebudu. 2.) Chcu se projít poválečným Německem. 3.) Thx za titule ,,philop25“ a ,,jvps“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (14.03.2013)

Mám pocit, že Němci se těmi svými filmy z války nebo o minulosti jako takové snaží očistit od všeho negativního, co jejich národ stihl za minulé století způsobit. Lore je možná místy dost rozvláčný film, ale svojí syrovou atmosférou si mě okamžitě získal. Ono si stačí přečíst už jen samotný příběh a bude Vám jasno, že tady se soucitu nedočkáte. Drsný a krutý příběh na konci druhé světové války, která otevírá názory těch, kteří dostali propagandou po čumáku a pak museli rychle přijít na to, kde je vlastně problém a co se to vlastně během války dělo. Příběh z trošku jiného pohledu než je zvykem, ale natočen tak, že nad ním budete ještě hodně hodně dlouho po skončení přemýšlet. (05.10.2014)