Lore

Když matka v Německu těsně po skončení války a v úvodu filmu vtlačí do rukou dospívající dcery půlročního bratříčka, aby se o něj a další tři mladší sourozence postarala, začal jsem tušit, že to bude ještě trochu větší drama, než jsem čekal. Bylo. O rychlém dospívání a o tom, že některé rány se zahojit snad ani nemohou. Velmi intimní. Strach, touha, vůle přežít, zmatek, nevědomost, stesk - to vše v nitru jedné dívky. Nedokončené, nevyslovené, naznačené, skvostné. (22.02.2013)

A pak že téma konce druhé světové války nelze pojmout originálně. Díky skvělé hudbě, strhujícím výkonům, ale zejména vynikající a invenční práci kamery je velmi jednoduché poddat se sugestivním scénám a téměř až fyzicky prožívat scény spolu s hlavními hrdiny. Příběh je navíc prostý klišé, je uvěřitelný, nebylo třeba jej přikrášlovat krkolomnými zvraty a zbytečnými kličkami. Velice příjemné překvapení, velice nízké hodnocení tady na ČSFD. Tohle si zaslouží minimálně 8.5/10 (04.05.2013)

Moc pěkné psychologické drama z konce druhé světové války z jiného pohledu, než jsme běžně zvyklí. Ženská ruka je tady viditelná. Nádherná hudba. Shlédnuto podruhé se silnějším prožitkem. Docela těžký otevřený konec, kterého si cením. DOTAZ: proč zde nejsou uvedena tato ocenění? 2012 MFF Stockholm Bronzový kůň za nejlepší film, 2012 MFF Locarno Cena diváků, 2012 MFF Stockholm nejlepší herečka, nejlepší kamera, nejlepší hudba, 2012 MFF Valladolid nejlepší nová režisérka. Všechna ocenění a nominace: http://www.imdb.com/title/tt1996310/awards?ref_=tt_ql_op_1 (13.09.2017)

Jediné co se mi zde líbilo byl úžasný vizuál a kamera. Vše ostatní mě buď hrozně nudilo nebo nezajímalo. Vztah k postavám jsem si nevypěstoval téměř žádný a vzájemná chemie mezi nimi se též nekoná. Příběh se táhne a moc zajímavého neukáže. A nějaký emoční prožitek nebo soucit s postavami mě také minul úplným obloukem. Slabota. (05.04.2013)

Trochu jsem cítila jako svou povinnost zhlédnout tohle dílo, neb bylo jedno z hlavních, kvůli kterým jsem v Hradišti vítala sekci s nacistickou tematikou. Bohužel, za zvuku hlučné produkce od vedle jsem venkovní promítání vzdala a snímek neviděla, neb jsem tušila, že by to nebylo tak úplně ono. Po dlouhé době jsem si jej sehnala. Dramatická výstavba celého snímku se dá hodnotit na jedničku, vskutku dopracované dialogy, samozřejmost herců a vykreslení poválečných skutečností se tvůrcům zadařilo. Méně už se ovšem zadařil celkový náboj filmu. Pořád vás to žene kupředu, čekáte na nějakou sekvenci, která vás položí, ale nedostanete se k ní. Závěr pak vlastně odkazuje k tomu, že z bláta do louže je to prostě na pytel v jakékoli době. Velice kladně hodnotím opětovnou myšlenku z VFR, kdy dnes můžete být hrdinou a zítra psancem. (05.01.2014)