Lore

Na poválečný film má Lore dost pomalé tempo, dlouhé záběry a místy minimum dialogů mi vůbec nevadí, ale děj této road-movie se tak posouval jen velmi pomalu. Absenci napětí se tak Cate Shortland rozhodla nahradit krásnými až artovými záběry, za sebe bych se ovšem přimlouval u těchto filmů artu ubrat a napětí přidat. Asi není dobré, že já jako divák, jsem si nedokázal za celý film, s takhle závažným tématem, vypěstovat sympatie kromě Lořiny postavy k nikomu. Postava židovského mladíka Thomase v okamžiku, kdy začínala hýbat dějem, totiž záhadně a bez vysvětlení zmizela. On vůbec celý film skončil tak nějak nejasně, zřejmě at' si ho přemýšlivější divák přebere sám. Závěrem bych sebe pochválil za trpělivost s filmem a slabší čtyři hvězdičky dávám hlavně za vynikající kameru. (08.02.2014)

"Lore se svojí titulní německou hrdinkou zaplňuje dosud málo prozkoumanou oblast komorního artu, který vojenský konflikt pojednává zdola a pohledem poražené strany. „Velké dějiny“ snímek zcela neopomíjí, ale nechává je v podobě symbolů a ikon prosakovat do poetizovaného, výrazně omezeného vyprávění. Na jednom z plakátů k filmu ostatně hrdinčin vzhůru hledící obličej s dokonale árijskými rysy a hákovým křížem v pozadí odkazuje na dobové propagandistické letáky. Ikonické prvky jako Hitlerovy obrazy visící na zdech pak v samotném snímku fungují jako stále přežívající modly, ke kterým se lze v nastupujícím zoufalství upnout. Lore proto není jen vysoce osobním příběhem s pečlivě uhlídaným restriktivním vyprávěním, ale také zpodobením společenské noční můry, v níž se symboly nacistické estetiky zvolna rozpadají pod tlakem těžko přijímané prohry." Kritika pro Cinepur. (09.05.2013)

Mám pocit, že Němci se těmi svými filmy z války nebo o minulosti jako takové snaží očistit od všeho negativního, co jejich národ stihl za minulé století způsobit. Lore je možná místy dost rozvláčný film, ale svojí syrovou atmosférou si mě okamžitě získal. Ono si stačí přečíst už jen samotný příběh a bude Vám jasno, že tady se soucitu nedočkáte. Drsný a krutý příběh na konci druhé světové války, která otevírá názory těch, kteří dostali propagandou po čumáku a pak museli rychle přijít na to, kde je vlastně problém a co se to vlastně během války dělo. Příběh z trošku jiného pohledu než je zvykem, ale natočen tak, že nad ním budete ještě hodně hodně dlouho po skončení přemýšlet. (05.10.2014)

Nádherně, ale opravdu nádherně natočené poválečné drama. Podobná tematika už mě ve filmech spíše obtěžuje (kolikrát už bylo téma Židé + WW2 filmově přežvýkáno?), ale zde se na něj alespoň nahlíží z trochu jiného úhlu (pohledem mladého děvčete vychovaného nacistickými rodiči) ... no a hlavně je to perfektně natočené, jak už jsem řekl. Bezvadná kamera, supr vtahující atmosféra. (24.02.2013)

Trauma druhé světové války optikou australské filmařky, která si z mnoha jejích důsledků vybrala k zamyšlení ten z nejzásadnějších – jak děsivý dopad měla, byť jen krátce ale za to důsledněji, vštěpovaná nacistická ideologie na smýšlení národa. Zatímco mladší sourozenci ještě nepřestali přemýšlet jako lidé, hlavní postava, podle které celý film dostal název, již absorbovala všechny předsudky svých nacistických rodičů. kult pro Cinema Mundi, 2013. Téma konce WWII z pozice obětí uvnitř Říše, samotných Němců, není tak častým úhlem pohledu filmařů. 16 mm formát vypadá skvěle na plátně největšího sálu Špalíčku, Škoda zmršené distribuční kopie, v jejíž titulcích se ztratila polovina písmen obsahujících českou diakritiku, zážitek mohl být ještě silnější. (04.03.2013)