Báječný hotel Marigold

Jako lákadlo do Indie to funguje skvěle, ze spousty barev až oči přechází. Navíc bych si zde dokázal představit onen "4. rozměr" vůní a pachů. S přídomkem důchodcovská Láska nebeská bych byl opatrnější, příběh má svá hladivá, veselá i dojemná místa, ale z celku vylézají klišé a předvídatelnost. 7/10 (27.03.2012)

Chvílema vynikající, poté přijde scéna, která to úplně pohřbí. Chtělo to pořádně prostříhat a vyházet pár nepovedených či zbytečných scén, které film hodně táhnou dolů. Pomohlo by to i stopáži, která je delší než by musela být. Většina indických herců bohužel až příliš viditelně pokulhávala za jejich britskými kolegy, a navíc pokud byli na plátně, bylo tam tolik přeslazeného klišé… Škoda, protože do filmu se podařilo obsadit několik špičkových britských herců (Bill Nighy, Maggie Smith, Tom Wilkinson, Judi Dench), kteří mě rozhdně nezklamali. (13.07.2012)

Nesmírně pozitivní film plný hřejivého lidského tepla, krásných barev a báječných herců. Každý z nich má už něco za sebou a odjezdem ze staré dobré Británie kamsi do hotelu nacházejícího se v indickém Jaipuru jehož majitel nabízí seniorům prožití klidného stáří. Úvodní expozice nám představí všechny účastníky zájezdu a tak trochu osvětlí důvody proč se vydávají na tak dalekou cestu. Hezké, vtipné a nonšalantní...prostě podzimem života nic nekončí. (06.07.2012)

Nejsem Angličan ani důchodce a do zhlédnutí tohoto snímku jsem doufal, že nikdy v životě nebudu nucen navštívit Indii. Nyní jsem si však jist, že pokud jednou dostanu šanci povstat ze starého železa a zapojit se do nadšeného budování, tak s rozhodností sobě vlastní odhodím berle, nabalím si pyžamo i bažanta a vyrazím první třídou do země, ve které se budu na jednom metru čtverečním mačkat s pěti rodinami a nějakým tím tuk tukem. Obvykle se sice vyhýbám filmům, ve kterých průměrný věk hrdinů převyšuje mou váhu, ale tentokrát mi odložení senioři tak nějak příjemně vpluli do nálady. (28.10.2012)

Lehkým stylem napsaná příručka, jak komunikovat se starými lidmi a Indy – pro ty, kdo své prarodiče deset let neviděli, v Indii nikdy nebyli a nic na tom nehodlají měnit. Madden bez jakýchkoliv okolků staví celý film na britských hercích první třídy (kteří ovšem věkově patří do univerzity třetího věku). Dává jim dostatek prostoru, aby se vypovídali o svých prvních láskách a posledních přáních. Jelikož dámy a pánové vskutku mají nač vzpomínat, mluví dlouze a často. Aby nás jejich dojímavé, vědomím nedlouhé budoucnosti prostoupené výpovědi náhodou nepřivedly k myšlence, že život je děvka (která ovšem víc bere, než dává), jsou vážná slova prokládána dynamičtější indickou milostnou linií a humornými scénkami na téma sex v pozdním věku. Lechtivý humor pozbývá na nepatřičnosti (a tedy na vtipnosti) ve světle filmů jako Sedmé nebe – to je dnes představa geronto-sexu ještě stále tak výstřední? Bohužel se mi nepodařilo rozluštit, jaký význam, kromě exotických lokací, mělo situování děje právě do Indie. Někteří z účastníků zájezdu mohou pamatovat zlaté časy britského impéria, kolonialistická minulost však ve filmu není nijak rozváděna, nanejvýš implicitně na postavě Maggie Smith, která se z nerudné rasistky jako zázrakem mění v celku vlídnou paní. Producentovi zřejmě přišla Indie jako vhodná lokace. Od Anglie odlišná dost, aby byl nevyhnutelný střet kultur nápadný, současně spojována s filozofií, ze které se západní člověk může hodně naučit. Netuším ale, proč by se něco radikálně nového měli učit lidé, jež již byli životem poučeni dosyta. Žádný z nich přitom nevypadá na dobrodružný „zážitkový“ typ a neboť do hotelu zřejmě (snad s jednou výjimkou) nepřijeli zemřít, nepůsobí jejich touha okusit na stará kolena něco exotického ani trochu věrohodně. Dobrými pocity zahalený a hřejivými barvami prosvětlený film zcela postrádá autentický odér stáří, smrti a indických ulic, zato na sto honů zapáchá scenáristickým kalkulem a tou nejprostší režisérskou rutinou. Je pěkné mít Nighyho, Denchovou a Wilkinsono pohromadě, přesto si raději pustím film, kde hrají sami a který netrvá čtyři hodiny psychického času. 60% (18.04.2012)