Radostná událost

Ak by som dopredu vedel, o čom to je, nepustil by som si to. Ak by som mal bližšie ovládač, tak by som to možno behom prvej polovice vypol. Lenže poznáte to, najskôr brblete a potom sa nejako vplíživo dostanete do príbehu a začne vás baviť. Neviem síce, k čomu je dobré točiť filmy o predmaterských a materských problémoch mladej ženy, chápem ale zase, prečo sa točia filmy o krehkosti moderných vzťahov a neudržateľnosti rodiny vo svete, v ktorom chce byť každý free a zároveň niekoho milovať. Asi nejak takto to môže prebiehať v skutočnosti, musím sa ale priznať, že ma to nijako zvlášť nezaujíma a budem rád, ak sa v takejto situácii budem učiť z vlastných chýb. (02.07.2014)

Francouzská kinematografie zažila úspěšný rok. A zdá se, že u dvou filmů to nekončí. Un Heureux événement sice netrhá návštěvnické rekordy, ani nesbírá Oscary, ale kvalitou se svým slavnějším bratříčkům v pohodě vyrovná. Začíná jako laskavá romantická komedie a končí jako brutálně upřímné drama. A mezi tím je děj banální jako sám život a stejně tak hluboký. Chytlavý námět, uvěřitelné postavy, přirození herci a režisérova invence. Recept na skvělý film zůstává stále stejný a Rémi Bezançon se ho drží téměř doslova. S jeho pomocí natočil snímek který, je tak obyčejný, až je výjimečný. Top 10 za rok 2011. (26.05.2012)

Francuzska Kinematografia zas dokazala natocit len priemerny paskvil. Pribeh o narodeni dietata fajn, ale rozhodne nestaci na cely film. Dialogy boli obcas fajn, obcas veru poriadne nudili. Herecke vykony takmer ziadne, aspon mna neoslovili. No nic, takymto srajdam s prepacenim sa vyhnem velkym oblukom, radsej ostanem u starych klasik : s Gabinom? 30 % (19.11.2013)

Francouzskou kinematografii miluju hned z několika důvodů a Rémi Bezançon mi na příkladu Un Heureux Événement připomněl minimálně tři zásadní: 1. neokoukaní, přirození, talentovaní herci (to je hlavně Bezançonova výsada - vždy někoho takříkajíc objevit, přizpůsobit mu roli, scénář), 2. francouzské filmy se ještě tolik nevážou na klišé, jakoby jednotvárné publikum, stále se jim daří se tolik nepřizpůsobovat potenciálnímu diváctvu, jsou upřímné (tady je to znát v tom smyslu, že se Bezançon na všechny možné "klasické" problémy spojené s těhotenstvím a mateřstvím dívá buď nejvtipněji, jak může, nebo nejtragičtěji, jak může; fakticky nikdy nevolí nějakou alibistickou střední cestu - proto jde taky o intenzivní, leč v jádru celkem všední zážitek), 3. nebere si servítky, dovede být správně naturalistická, a to způsobem, který nebudí dojem samoúčelnosti (kojení, přebalování, střihání pupeční šňůry v přímym přenosu + drsné narážky na Celine Dion). --- "Oui, la vie ..." (23.12.2012)

Moc příjemná, francouzská komedie. Přirozená, nenucená, skoro jako ze života. Jak to všechno začíná a je to moc pěkný a milý a taky, jak to v dosti případech končívá. Tady je ten konec vlastně otvevřený a asi je na každém z nás, jak to vlastně dopadne. Vlastně na obou, jeden sám na všechno zdaleka nestačí a když jsou potom tři, je to už úplně jiný zážitek. A hlavně závazek. Toho se nezbavíte do konce života. (05.05.2015)