Odpojit

Banální obžaloba internetu a vůbec dosti čitelný zástupce trendu midcultů, který se povrchními a estetizujícími prostředky snaží zapůsobit na divákovy emoce. V případě dobrého scénáře by to ani nevadilo, ale problémem Disconnect je, že neříká nic nového nebo dlouhodobě neznámého - minimálně dva ze čtyř příběhů jsou naprosto neobjevné a předvídatelné a pro toho, kdo někdy přišel do styku s počítačem (ehm) i dost vykalkulované a naprosto vypouštějící tunu pozitiv, které internet nabízí. V tom případě mě pro film nenapadá jediné cílové publikum - možná důchodci, kteří se opět usvědčí v tom, že by "všechny ty internety a počítače měli zakázat". (08.10.2013)

Původně jsem měl vymyšlenej komentář o tisíci a jednom slovu, ale celej jsem ho zapomněl, tedy vyštěknu alespoň tento dojem: Za posledních pět let nejdůležitější americkej film, kterej říká, jak jsou dnešní generace v prdeli, jak se lidi nechají pohodlně zmanipulovat, jak jednoduchý je skočit jim na špek, jak snadno je online člověk napadnutelnej a že celej život se ubírá podle toho, zda jste odpojeni od toho života virtuálního nebo reálnýho. To všechno skvěle napsaný, zahraný (proč kurva do teď Bateman hrál v takovejch prkotinách?), zrežírovaný a emocionálně tak plný, že ani nemusí hrát geniální hudba Maxe Richtera, abyste jste si uvědomili jak vážnej film to je! Když bych k tomu pak měl připočítat fenomenální finále a Sigur Rós, je to poctivá šestihvězda... jenom škoda, že tu neni. (11.09.2013)

Režisér Henry Alex Rubin ve svém opravdu silném celovečerním debutu navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů, jakou byla slavná Magnolia či později neméně zásadní Crash, nejblíže má ovšem k tvorbě Alejandro Gonzáleze Iñárritua, neboť stejně jako on své mozaikovitě skládané příběhy několika svými osudy se proplétajících hrdinů navazuje na stuhy neodvratných katastrof propletené s katarzemi tragických vyústění. Leitmotivem je pak vina, která mnohdy nekoresponduje s trestem, odpouštění na prahu smrti, v tom se oba tvůrci mimořádně shodují. Iñárritu je ovšem tvůrce výjimečný, který dovede svým filmům vtisknout punc mimořádnosti a do filmových polí otisknout nezměrnou přidanou hodnotu, což o Rubinovi nelze říci s absolutní jistotou. 21 gramů či Babel jsou filmy jedinečné, Disconnect ,,jen" vynikající. Možná přidaná hodnota je pak motiv moderních počítačových technologií a komunikace jejich prostřednictvím, což je zajímavé nóvum, spojující Disconnect s pozdějším Men, Women & Children, který popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem Internetu a sociálních sítí, Disconnect pak tuto proměnu interpretuje coby negativní a vyzdvihuje především rizika světa ,,on-line". Po formální stránce převládá civilnost a dokumentární stylizace, formální ozvláštnění představují přímo do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór. Zajímavé herecké obsazení a dobrá práce s hudbou, která zahrnuju především žánr post-rocku (skvěle trefující můj hudební vkus). Henry Alex Rubin natočil velmi povedený debut. Těším se na jeho další film... (15.01.2015)

Film začíná jako laciná verze studentského filmu a s trhanými záběry kamery si nejsem jistý, zda to vypnout, aby mě po dvou hodinách nebolela hlava. Nicméně film dostává zápletku, a to hned pro několik samostatných příběhových linií, které spojují internetové zločiny. Příjemně vygradované zápletky, dobří herci a věrohodnost na výbornou. (19.09.2015)

Já ve filmu nepozoruji nějakou bezúčelnou kritiku internetu, ale spíše kritiku lidského postoje vůči němu. Znovu si neodpustím konstatování, že internet není nepřítel, internet se dá vypnout. Pod slupkou domnělé anonymity dovede udělat z každičkého psance během okamžiku hrdinu. Hrdina ovšem zůstane hrdinou pouze do okamžiku, dokud se krčí někde daleko za monitorem. Tenhle film je skvělý. Zpracovává příběhy, které se klidně mohou ve vašem okolí dít. Jsou neuvěřitelně lidské. Prvních pár minut se toho sice příliš mnoho neděje, ale brzy začne film obrovským tempem gradovat a závěrečnému finále nemám naprosto co vytknout, co se týče gradace. Myslím si, že by filmu více slušelo, kdyby dopadl diametrálně odlišně. Potom by ovšem vylezlo z filmu celkem bezúčelné poselství, takže jeho závěr je asi fajn. Nějak jsem si vybavil film Requiem za sen. To bude asi tou neskutečnou gradací, do které hraje nádherná hudba. Když už jsem zmínil hudbu, tak ji zde hodlám i vychválit do nebes, protože je kouzelná. Kombinace Sigur rós a čehosi je zvolená naprosto precizně. Rovněž musím vzdát hold panu režisérovi. Pokud byl skutečně tohle jeho první snímek, tak se nezbývá než těšit, co vytáhne z rukávu příště. Film toho říká divákům opravdu hodně. Jen je třeba se naladit na stejnou frekvenci. Téměř plný počet. (01.03.2014)