Od písně k písni

Nejprocítěnější Malick od Tree of Life. Klasicky se jedná o zamotaný příběh, kdy nedokážete rozpoznat začátek od konce, což působí jako připomínka hlavního romantickému trojúhelníku. Rooney Mara tady skutečně září a je to jedna z mála rolí, kde ji vidím využít celou škálu emocí. Hudba a rozmanitá camea od úžasně upřímné Patti Smith po šíleného Vala Kilmera jsou pak kapitolou sama pro sebe. Filmu mírně podkopává nohy přepísklá stopáž a klasická Malickova nechuť k přehlednějšímu narativu, nicméně scéna s Holly Hunter na parkovišti a Goslingem s jeho otcem jsou emocionálně omračující. Krásný konec je pak třešničkou na dortu. (09.07.2017)

Ano, je to typický Malickův rukopis, alespoň ve srovnání s filmem " K zázraku". Já jsem se ale tentokrát nedokázala vézt na jeho vlně. Na tenhle film musí mít člověk náladu a být nastavený na vizuální, téměř poetické obrazy, které nám nabízí. Chvíle, kdy jsem byla nadšená se střídaly se zoufalou nudou, ale to je můj problém. Takže dnes žádná sláva, ale možná dám jednou repete a změním hodnocení na plnou nádrž. (16.05.2018)

Komplexná, harmonicky vykreslená paleta pocitov snád všetkých fáz partnerských vzťahov. A keď si pomyslíte, že do vykreslenia vôbec všetkých životných pocitov vo filme chýbajú už iba vzťahy hlavných postáv s rodičmi a nejaké to úmrtie, Malick domaľuje aj tie. K tomu pre dámy romantický Gosling a drsnejší Fassbender (déja vu jeho role zo Shame), a pre pánov živočíšne príťažlivá Portmanka či lezbické iskrenie medzi Bérénice Marlohe a nebudem prezrádzať kým. No neber to! (18.04.2017)

Malicku, Malicku, proč už to nemáš v malíku? Pevně věřím a doufám, že se filmový poetik Terrence Malick vrátí k vyprávění příběhů. Páč tohle jsou naprosto nedivácké filmy, které už si publikum získávají velmi obtížně. Jeho filmy rozhodně není snadné mít rád, obzvlášť v posledních letech, kdy o opravdovosti a hloubce vztahů mezi postavami můžeme silně pochybovat. Možná ty neuvěřitelně dlouhé tvůrčí pauzy byly k něčemu dobré (pak vznikne zbožňovaný kus typu Tenká červená linie). Hluboce rozjímavý tvůrce nás minule zavedl do znudění moderního jedince, jeho vnitřní rozpolcenosti, kdy nás čekalo mnoho obrazové rozkoše, stejně jako mnoho nudy. Kameraman Emmanuel Lubezki je skvostný i tentokrát, netuším, zda on nebo herci skutečně chápali režisérovu vizi, ale v jeho (i hereckém) případě je to dokonalost sama. Jenže každá hra musí mít určitá pravidla. Za mě „lepší“ než předchozí Knight of Cups, ale příště prosím partnerské vztahy v nějakém uchopitelnějším provedení. PS: Natalie výtečně živočišná. (17.07.2017)

Tak, a s Malickem končím, nedokázal mě oslovit ani na čtvrtý pokus. Teda jo, umí natočit pěkné záběry, i tady jich je dost, ale ta jeho poetika mi připadá naprosto vyprázdněná. Jak jsem psal u To The Wonder, někdy ten jeho pokus o poetiku působí až směšně. Ale co se Song to Song týče - je to lepší a záživnější než To The Wonder, ale to není pochvala. Je tu dost pěkných záběrů po celý film, ale tím to, jako tradičně, končí. Nějaká hloubka, nějaké poetika - ne. Teda jo, je tu o ni pokus, ale... Vždyť už jsem o tom psal. Dějově to je taky dost chabé. Možná kdyby Malick natočil film s délkou 75 minut, tak by se na to dalo dívat líp a třeba by to ani nenudilo, ale co jsem viděl, Malick je jeden z těch, co má potřebu natahovat svoje filmy na dvě hodiny a víc, takže asi nic. 2* (26.01.2019)