Na hraně zítřka

Kvalitně zrealizovaný koncept známý z Na Hromnice o den více, Zdrojového kódu a asi každého epizodního sci-fi seriálu, který byl kdy natočen. Úvod, v němž je představen hlavní hrdina bez hrdinských vlastností, a následná válečná vřava při vylodění v Normandii nastavují laťku proklatě vysoko. A proklatě dlouho ji i drží, mírně Edge of Tomorrow totiž zaškobrtne až v závěru, v němž dosud relativně realistické bitky (v mezích, v nichž můžeme při popisu bitek lidí v mechanických exoskeletonech s obřími chapadlovitými mimozemšťany používat slovo "realistický") realističnost zcela opustí, takže se padá z obřích výšek takřka bez zranění a celý ten závěrečný souboj prostě proběhne až příliš hladce. Zvlášť s ohledem na to, jak je důležitý a že se hraje rovnou naostro. Celkově je ale film výborným akčním sci-fi blockbusterem druhu, který v kinech dlouho scházel. Akce spektakulární, chemie mezi Cruisem a Bluntovou funguje a i scénář má pár hezkých momentů. (30.05.2014)

Edge of Tomorrow mi pomohl uvědomit si, jak byl Matrix vizuálně a esteticky převratný a průkopnický film, protože cca po 10 letech je stále obrovskou inspirací a technicky se pokročilo jen v detailech s poznámkou, že mi akce v Matrixu přišla ještě lépe a přehledněji natočená, ačkoliv byla nepoměrně víc "uber fuckin cool" na efekt a mnohem okázalejší. Edge of Tomorrow je spíše "Saving Private Ryan" styl, kdy se snaží tvůrci hrát na autenticitu a syrovost v rámci scifi mezí. Co za poslední doby naopak nemá obdoby je skvělý scénář i timing jednotlivých scén - něco tak originálního tu nebylo velmi dlouhou dobu. To jak se tvůrci popasovali s opakujícími se sekvencemi, aniž by diváka nudili a celek působil repetitivním dojmem (ačkoliv by logicky takový být měl) je rovněž chválihodné. Cruise je čím starší tím lepší a chemie mezi ním a Blunt je vynikající. Film který nebude v učebnicích dějepisu jako výše zmiňovaná trilogie, na to je příliš málo epochální a není vzat dostatečně zeširoka a komplexně. Ale akční scifi roku by mohl zmáknout bez problémů. (30.05.2014)

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

Emily Blunt je krásná a její physique na mě velmi zapůsobila - takhle má vypadat žena bojovnice, ne jak to filmaři většinou odbývají, že dají modelce kopí a je good to go. Ale jinak bulšit, na který jsem se nebyla schopná napojit. Když nejsou schopní vygenerovat žádný strach o postavy, nemůžu ocenit ani závěr a spíš si připadám, jako kdyby mě někdo dvě hodiny fackoval a u toho mi kradl peníze z kapes. Film obvyklou epizodickou strukturu knižních adaptací, která spíš než jako záměr, se kterým by se pracovalo, v tomto případě působí jako bezradnost a neschopnost vypořádat se s vysvětlováním situace jinak. Film, kde se postavy na pět minut zastaví, aby všechno vysvětlily, potom zase chvilku běhají, potom se zase zastaví, aby si to všechno řekly, a tak pořád dokola, prostě nemůžu brát vážně. Kdyby přišli na to, jak to udělat bez toho kecání, to by teprve potom měli můj respekt. (25.09.2014)

Zpočátku jsem filmu příliš nevěřil, ale teď s jistotou mohu prohlásit, že Edge of Tomorrow je prozatím největší trhák roku. Velmi inteligentní a intenzivní scifi podívaná, která nabízí téměř tolik humoru jako vzrušení společně s bezkonkurenčním a sympatickým Cruisem a Emily Blunt. 5 bodů proč tenhle film vidět! 1: dějová linie je perfektní, v brandži nová story! 2: Vynikající, dynamická a strhující akce a hlavně téměř nonstop! 3: Neexistuje možnost předvídat, co bude dále následovat, věřte, nejde to. 4: Žádná zbytečná romantika, pouze krátká a sladká pusa ve správnou chvíli.5: Parádní konec. PS: Ještě teď mám vyražený dech a chuť jít do kina znova. 100% (06.06.2014)