Na hraně zítřka

Dark Souls? Vetřelci? Na Hromnice o den více? Hvězdná pěchota? Zdrojový kód? The Twilight Zone? Zachraňte vojína Ryana? Všechno vyjmenované (a ostatně zdaleka nejen to) v tom je jasně k rozpoznání. V zásadě je v tom tedy skoro vše, jen důstojný a pořádný závěr absentuje. Ovšem standardnímu blockbusterově povinnému finále "nic proti ničemu" naštěstí předchází dostatečně hravý i svébytný koktejl výše zmíněných prvků a nikoli pouhý koncentrát jinde bezpočtukrát viděného. (05.06.2014)

„Come find me when you wake up!“ aneb zítra Cruise vstane a opaří se čajem.. Mě opařil Liman nikterak náročným sci-fi, co jede jak namydlený blesk a do roztažených plachet dynamického střihu a McQuarrieho scénáře mu fouká vítr hravého nadhledu. Když Full Metal Bitch udělá po cvičení kočičí hřbet, má to na mě stejný efekt jako pohození hlavou od Rity Hayworth na vězně v Shawshanku! Palec nahoru za „Love Me Again“ u závěrečných titulků, trošku na stejné vlně jako „I Got You Babe“ na konci Hromnic.. (02.06.2014)

Po Lososech a Looperovi jsem definitivně zamilován do Emily Blunt. To vám je taková ženská do nepohody... trochu jako Vasquezová:) No, ale o tom Edge Of Tomorrow není, takže tím na toto téma končím. A začnu jinak - rozhodně běžte do kina, dokud to jde, protože tohle je přesně ten film, který si velké plátno a dobrý zvuk rozhodně zaslouží. Japonská předloha se nějakým záhadným způsobem transformovala do filmu, u kterého je to sice naprosto vedlejší, ale ve kterém jsou snad nejlepší scény mecha boje, jaké byly kdy v hraném snímku k vidění. Ačkoliv jsou to jenom exoskeletony jako v Elysiu, takže to není úplně mecha, ale to nemění nic na tom, že ty power slidy byly dokonalé;) Škoda, že v poslední třetině to začne trochu drhnout, protože první dvě jsou napěchované výbornou akcí, výbornými konverzacemi, HUMOREM, a docela to i dává smysl. Pak se z toho stane Matrix Revolutions a na úplném konci to popře samo sebe, ehm... I tak to ale bez problémů vydá na spokojených 80%. Taky proto, že jsem si tuhle invazi do Normandie užíval shodou okolností šestého června;) (20.06.2014)

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

*Drobné spoilery* To nejlepší z vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, ty nejděsivější mrštné stroje z Matrixu (sentinely), to nejvíc stresující ze Zdrojového kódu (neustálé opakování a vylepšování již prožitých událostí), bezchybné triky, přehledná akce bez rozklepané kamery a chaotického střihu, netrapný, sympaticky drsný humor na odlehčení a nabitá poslední půlhodina ve stylu „všechno, nebo nic“ vám nedovolí v klidu rozkousnout ani první popcorn. Paradoxně jsou však nejzábavnější první dvě třetiny, kdy se den stále resetuje a vlastně o nic nejde, než předvídatelné finále, které tlačí na emoce./// Nekonečný teror pro lehce namyšleného chlápka z reklamní agentury z plátna tryská, byť na temnou stránku mohl Liman zatlačit ještě víc. Kdyby se tvůrci víc věnovali frustraci hlavní postavy a ve finále by se zcela vyhnuli romantickému klišé (na líbání není čas, ani když jste v Paříži!), mohl to být akční sci-fi film roku, protože taková dynamika a údernost v kombinaci s dobrými herci, scénářem a nepodlézavou hudbou se často nevidí. Skvělým příkladem ráznosti a švihu filmu je např. scéna, kdy Emily stojí nad plazícím se Tomem, který má asi zlomenou nohu. Než však stačí svůj stav upřesnit, „Full metal bitch“ mu nekompromisně vpálí kulku do mozku. A jedeme znovu, ku*va! 85–90 %, pokud nemáte averzi ke Cruisovi. [Kino 2x, 2D, titulky] (28.05.2014)