Na hraně zítřka

Keď som zhliadol trailer na tento film, očakával som, že z toho bude ďalší klon Independence Day, ktorý sa bude snažiť byť nasilu zábavný, War of the Worlds, ktorý by sa snažil byť príliš vážny alebo District 9, ktorý by dostal FX za FX - špeciálne efekty. Ako je z hodnotenia jasné - mýlil som sa. Ide o jedinečný film, prešpikovaný originalitou skrz na skrz. Od námetu, cez vizuálne efekty, hudbu, strih, všetko šlape ako švajčiarske hodiny. Špeciálne efekty boli tak prehľadné, premyslené, nerušivé a inteligentne integrované, nebili sa s príbehom o prvenstvo a ani sa nestali stredobodom pozornosti, čo by bola veľká škoda. Namiesto toho ich režisér synchronizoval a podarilo sa mu spraviť zo sci-fi námetu čosi, čo vyzeralo ako reálna možnosť skutočného príbehu. A to som sa ešte nedostal ku hercom. Postavy robia tento film filmom. Cruise dokonalý, jeho postava frustrovaného, ale odhodlaného Cagea ma pohltila. Nakoniec je to pravdepodobne najkrajší sci-fi milostný príbeh, aký som kedy videl. Je fajn vedieť, že Hollywood môže stále produkovať niečo iné ako formálne odpadky, ktoré ma zvyčajne držia mimo kina. 95%. (27.10.2014)

Kvalitně zrealizovaný koncept známý z Na Hromnice o den více, Zdrojového kódu a asi každého epizodního sci-fi seriálu, který byl kdy natočen. Úvod, v němž je představen hlavní hrdina bez hrdinských vlastností, a následná válečná vřava při vylodění v Normandii nastavují laťku proklatě vysoko. A proklatě dlouho ji i drží, mírně Edge of Tomorrow totiž zaškobrtne až v závěru, v němž dosud relativně realistické bitky (v mezích, v nichž můžeme při popisu bitek lidí v mechanických exoskeletonech s obřími chapadlovitými mimozemšťany používat slovo "realistický") realističnost zcela opustí, takže se padá z obřích výšek takřka bez zranění a celý ten závěrečný souboj prostě proběhne až příliš hladce. Zvlášť s ohledem na to, jak je důležitý a že se hraje rovnou naostro. Celkově je ale film výborným akčním sci-fi blockbusterem druhu, který v kinech dlouho scházel. Akce spektakulární, chemie mezi Cruisem a Bluntovou funguje a i scénář má pár hezkých momentů. (30.05.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

Technologická pecka, které v dlouhé postprodukci dodali trikaři kabátek, za nějž by modelky pálily svoje norky, boduje hlavně nemilosrdným drajvem válečné vřavy, která si napůjčovala všude možně, aby z toho ve výsledku díky (velmi pravděpodobně nejlepšímu) střihačskému umění roku vyždímala překvapivě chytrou, mile černohumornou (headshoty!) podívanou, které nabourá skeleton až absence říznějšího závěru, který by celou tu videoherní architekturu filmu dovedl do absolutního vyvrcholení; jinak herecky bezchybné, hudebně podmanivé a režijně sebejisté jako máloco v daném žánru za poslední roky. 4 a ½. (06.09.2014)

Najlepšie akčné sci-fi od Matrixu a už teraz zrejme najlepší blockbuster roka. Funguje tam úplne všetko. Námet je možno trochu ošúchaný, ale je tu využitý stokrát zábavnejšie a viac cool ako v predchádzajúcich prípadoch. Máme tu scenár, aký už v súčasnom štúdiovom systéme ťažko nájsť, dokonalú réžiu, výborných hercov (Cruise sa do tej úlohy neuveriteľne hodí), epické trikové scény. Je tam všetko: akcia, emócie, tony humoru, ešte viac čierneho humoru, veľké zbrane a iné military frajeriny, hrozivé emzáci... Najlepšie na celom filme asi je, že hoci je namakane precízny a vidno na ňom každý investovaný dolár, je to natočené s obrovskou chuťou, ľahkou rukou a zjavne to všetkých zúčastnených ohromne bavilo (Bill Paxton je king!). Veľké nadšenie. (05.06.2014)