Kapitán Phillips

Greengrass ve svých filmech vyznává konflikt moderní doby, ať už jsou to brutální vojenské zásahy (Krvavá neděle), teroristické útoky (Let číslo 93), války v arabském světě (Zelená zóna) či fiktivní příběh nepohodlného superagenta (Bournova trilogie). Pokud máte jeho tvorbu rádi, není třeba v případě Kapitána Phillipse váhat – jděte do kina a užijte si to. Dostanete velice působivý koktejl adrenalinu, vydatné eskalace, rytmické hudby a realisticky působícího zážitku, který kašle na heroizaci hlavních postav, zbytečně okázalé scény a Hollywoodem nasáklý patos. Jinými slovy, dostanete to, co patrně čekáte. Měl-li bych Kapitánovi něco vytýkat, byly by to chybičky spíše kosmetického rázu: mezi diváky střídavě milovaná a nenáviděná roztřesená ruční kamera skutečně působí poněkud úsměvně, když revmaticky snímá jedoucí auto s rodinou v civilním úvodu filmu. Greengrass přesto ví, co dělá a táhlé letecké záběry přístavů s obřími nákladními loděmi působí v kontrastu s rozklepanou ručkou o to majestátněji. Přechod z expozice do kolize se chytře odehraje v průběhu pasáže, kdy posádka nacvičuje postup při pirátském útoku, zatímco se chystají útočit skuteční piráti. Tam, kde by si akční klasikové vystačili s jednou scénou, rozehrávají tvůrci táhlou hru o nadvládu s několika vrcholy, přičemž pomocí drobných zvratů a nevyzpytatelného chování udržují permanentní napětí. V druhé půli přijde prakticky identický vývoj, akorát v opačném provedení (ti hodní nahánějí ty zlé). Pořád to funguje a těžko budeme klukům ze SEALs vytýkat, že je kvůli nim film příliš americký (ano, i takové ohlasy už internetem kolují). Pokud je vám to málo, dostanete v samém závěru emocionálně odzbrojující třešničku, jejíž devastující síle odpustíte cokoliv (včetně hudebního podkresu, nápadně připomínajícího Zimmerovu skladbu Time ze soundtracku k Inception). Možná proto, že je fajn občas vidět hrdinu proti své vůli, který si po procházce peklem uvědomí, co všechno si peklo mohlo vzít... a Tom Hanks je vážně vynikající. (kopie vlastního příspěvku pro Filmserver) (25.11.2013)

Zkusme se na film podívat ne z pohledu Američana, nebo prostě toho bodrého bělocha, který hrdinně nedbá reálného nebezpečí kdesi u somálského pobřeží, nýbrž z pohledu rachitického Somálce, kterému je už všechno (mladí komunisté prominou) u prdele. Poté, co sestřelil černého jestřába a pilotům ukázal, jak chutná chodník z ušlapaný hlíny v Mogadišo, odjel se trochu zchladit do zálivu. Co čert nechtěl, zrovna plula kolem plně naložená loď Mærsk Alabama. To sice neuměl přečíst, ale takhle od oka poznal, že to znamená něco jako Svačina. A zasloužená, protože celá EU a USA přece vykořisťují jeho zemi. Tedy, abych zde nemluvil o tom, jak lze takovou loď převzít do vlastní správy, povyprávím, jak se tento Somálec dívá na kradenou televizi, kde právě sleduje film Kapitán Filip. Není tím pirátem, je jen divákem šou podle události, která se nedávno stala. Nejdřív uznale kývá hlavou, jak se podařilo perfektně napodobit bárku, kterou nákladní lodě unášejí, docela musel uznat, že i náladu a vztahy mezi tzv. piráty nastínili tvůrci dobře. Ruku na srdce, přepadávat megalodě ve čtyřech reklamách na Gutalax není žádná prdel. To ví i on a stále uznale kývá tou svou zvětšenou hlavou. Samotná akce na lodi mu už přijde trochu přitažená za dready. Udělali z nich neschopné pitomce, co se nechají vyšachovat ze hry pouze s třiceti tisíci dolarů. "No, kde to jsme?" Všechna ta akce, kdy hrdinní američtí námořníci dostanou v podstatě loď zpět pod kontrolu a mírnými sabotážemi zcela ovládnou situaci, milému Somálci už přijde spíš k nasrání. Mladí komunisté opět prominou. Zbytek filmu, kdy se s uneseným kapitánem Amerikou vybavují v záchranném člunu jako s nějakým kamarádem, donutila somálského diváka, že vypnul televizi uschlým chameleonem a šel rozžvýkat trochu durmanových listů, aby navrátil svůj stoický klid. "Tohle ne! Takhle to nebylo." A po zbytek večera se směje tomu, že kvůli nim naplulo do zálivu tucet bojových křižníků, dvě jaderné ponorky a do vln se snášeli paragáni jako v Ardenách. Kolují dohady, že celou situaci monitoroval sám americký prezident ze své efšestnáctky a pak, že ředitel galaxie Zaphod Beeblebrox osobně Filipovi utřel slzy, když už byli oba v bezpečí... Uf. "Krása to byla, ta přehlídka, ale tohle jim přece nemůže nikdo uvěřit, tohle nesežere ani Somálec!" říká si hladový černoušek ze zálivu a zvažuje, že už radši nebude televizi sledovat a už vůbec ne americké nacionalistické filmy. ...A šel do práce. (12.03.2014)

Poslední počin Paula Greengrasse je oslavován jako jeden z jeho nejlepších, ne-li ten vůbec nejlepší. Zahraniční a především domácí recenzenti ale zároveň dodávají, že docudrama KAPITÁN PHILLIPS je ve filmografii britského tvůrce sázkou na jistotu, protože v porovnání s jinými jeho snímky podle skutečných událostí (KRVAVÁ NEDĚLE, LET Č. 93) není nijak ozvláštňující a napětí je navozováno především stylem. Ani s jednou připomínkou se ovšem nedá plně souhlasit, protože jeden z dosavadních letošních vrcholů v rámci oficiální kinodistribuce dosahuje maximální působivosti i díky své neprávem opomíjené netradiční výstavbě vyprávění, jež je výlučná v kontextu Greengrassovy tvorby a klasického hollywoodského žánrového filmu (thrilleru) vůbec._____ Na místo čtyř větších bloků jich je šest (vždy po dvaceti minutách, plus epilog), během kterých je vytvářeno napětí změnou počtu protagonistů i organizace vyprávění. Navzdory názvu není hlavní postava jedna (Phillips), ale dvě (Phillips, Musa - oba kapitáni). Ty se jako hlavní vyprofilují v prvních čtyřiceti minutách, během kterých se v oddělených segmentech ukazují podobnosti (dělají svou práci vzhledem k podmínkám dané země) a rozdílnosti (jeden může, druhý musí, protože dopady globalizace jsou u každého kontinentu různé) mezi nimi. Napětí je vyjádřeno nejprve očekáváním, kdy dojde ke střetu těchto dvou, a poté je dáno tím, že víme víc než všichni dohromady ukázáním jednání námořní armády, která stvrdí nemožnost dialogu mezi oběma kulturami. Od precizního thrilleru se dochází k širšímu ideologickému rámci s liberálním vyzněním, které bylo přitomno ve všech "greengrassovkách", ale ani v jedné nemělo podobu názorového i vypravěčského střetu mezi dvěma skupinami, z nichž vyčnívají jedinci odsouzeni ke ztrátě víry ve změnu systému k lepšímu._____ Detailněji jsem se o organizaci a výstavbě vyprávění ve vztahu k vyznění rozepsal v tematickém článku, kde jsem KAPITÁNA PHILLIPSE zasadil do kontextu Greengrassovy tvorby (se zaměřením na dokudramata). A jsem rád, že Blu-ray patří k jednomu z nejlepších (viz kritika). (23.11.2013)

Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu, nadělat z vás povidla, to já dokážu. Já jsem první po Bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu. Hoja hoj, kapitán, jo ho ho za toho život dám. Hip hip hurá kapitán! Kapitán Hanks! Tak kluci barevný, jaká strojovna, nechcete radši vodu a meloun, že jo? Ale pozor na střepy, když hopkáte bosky, to pak moc bolí. Přiznám, že to začalo celkem nadějně, ale co se dělo závěrečné dvě hodiny, to by snad nevymyslel ani Kapitán Kormorán. Rozpačité pocity z projekce snad pomůže rozptýlit Tobias Lindholm, případně Andrej Kavun. Nazdar, vlastně AHOJ! (30.11.2013)

Po nevýraznej Zelenej zóne ďalší Greengrasov masterpiece. Najväčším problémom je hudba pretože Zimmerovi minioni sa neserú. V kapitánovi phillipsovi sa im už nechcelo ani kopírovať takže asi polovica hudby je z united 93. nie kópia, priamo tá hudba napr. počas finále hrá toto http://www.youtube.com/watch?v=YZXjdKKa3jw . veľké mínus inak fantastického filmu, ktorému budem na oscaroch fandiť asi najviac.všetci do kina! (10.11.2013)