Režie:
Eva SadkováScénář:
Eva SadkováKamera:
Alois NožičkaHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Ladislav Mrkvička, Hana Maciuchová, Otakar Brousek st., Alena Vránová, Rudolf Jelínek, Josef Vinklář, Jana Dítětová, Jiří Zahajský, Josef Chvalina, František Vicena, Věra Galatíková, Jiří Klem (více)Obsahy(2)
Česká televize uvádí v repríze dramatické zpracování populárního románu Jarmily Loukotkové "Navzdory básník zpívá", jehož hrdinou je francouzský básník Francois Villon a jeho životní osudy. Tvůrci do děje zakomponovali nejen citáty Villonových veršů, ale i průvodce dějem, pěvce (J. Klem), který svými písněmi komentuje průběh dění. S Villonem (L. Mrkvička) se setkáváme ve chvílích, kdy hýří v hospodě U Margot, nebo provokuje místní honoraci u prefekta (O. Brousek) a jeho ženy (A. Vránová). Když se setká s krásnou Kateřinou (H. Maciuchová), bezhlavě se zamiluje. Není sám, dívku miluje i fanatický kněz Filip. V knězem vyprovokované hádce ho však Villon zabije a musí uprchnout. Na pomoc mu přicházejí místní lupiči a jejich vůdce Dobrák (V. Postránecký). Jenže jejich pomoc není nezištná, jak se později básník přesvědčí… (Česká televize)
(více)Recenze (6)
"Byl jednou jeden, co znal milovat a zpíval o tom řečí ptačí. Byl jednou jeden, co se uměl prát, chvílí byl k smíchu, chvíli pláči. Uměl však navíc ještě verše psát, vědět že slovem dobu značí. Už proto stalo za to o něm hrát, byl to však básník, a to však stačí.“ Trošku váhám, zda vskutku stálo za to natočit podle románu Jarmily Loukotkové zrovna tuhle televizní inscenaci. Ladislav Mrkvička v roli básníka buřiče, který si svými provokativními verši dělá všude kole zbytečně nepřítele, je samozřejmě excelentní. Ale co se mi tedy vůbec nelíbilo, bylo to zarámování celého příběhu zpívajícím vypravěčem v podání Jiřího Klema. Moc rád vzpomínám na to, jak jsem za svých studentských let četl ten román Loukotkové a naučil se u toho kratičký úryvek z Villonovi nejslavnější balady. Zazní i v této inscenaci a tak nemohu tentokrát jinak, než ukončit svůj komentář právě citací této slavné básně: "Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání, mně lékem je, co jiné poraní, mně při zábavě oddech není přán, já sílu mám a žádný prospěch z ní, srdečně přijat, každým odmítán." ()
Vzhledem k nesmírné popularitě Loukotkové je až překvapivé, jak málo sloužila její tvorba jako předloha alespoň k těm televizním inscenacím. Navzdory básník zpívá (1957) patří mezi nejoblíbenější její romány vůbec, které vycházejí pravidelně v reprintech dodnes. Sadkové se povedlo vytvořit přepis životný a zajímavý, herecky výtečný. Nelze se divit cenzorským zásahům, lze jen litovat těch let, kdy inscenace zmizela z televizní obrazovky, protože Mrkvička, Maciuchová a zejména Vránová jsou zde vynikající. ()
Inscenace byla po prvním vysílání cenzorem zkrácena o 20 minut a mnoho let nebyla vysílána. ()
Inscenace znovu vysílána v červenci 2021. V minutáži uvedené v popisku. Výborný Mrkvička i všichni ostatní. ()
Nuda až běda...uch taky už rýmuju. Tohle si Francois nezasloužil. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Inscenace byla po prvním vysílání cenzorem zkrácena o 20 minut a mnoho let nebyla vysílána. (sator)
Reklama