Ať žije nebožtík

Ať žije nebožtík, kterého to tady nebaví. Tenhle nebožtík nás i po své na hodinu přesně předvídané smrti dokáže bavit ještě po letech. "To jsi ty, Lumpíku? Já jsem se opil a teď nevím, kde jsem. Tak se na mě nezlob, já ti přinesu živýho kanárka. Přijď si pro mě ... kde to jsem? Je to nádraží nebo muzeum? Tak víš co? Přijď k divadlu." Tragédií současné komedie je málo kultivovaných scenáristů s mozkem a smyslem pro humor. (22.10.2011)

Jedna z nejlepších prvorepublikových komedií plná výborných gagů se skvělým Hugo Haasem a krásnou Adinou Mandlovou. "On říkal, že prej na hubnutí pomáhá jízda na koni nebo se nešťastně zamilovat. Tak hned zítra mi koupíš koně !" "To se radši nešťastně zamiluj." / "Pardon, dovolíte, abych vás na něco upozornil ?" "Na co ?" "Na mě." (17.08.2011)

Ještě než se Hugo Haas stačil přestěhovat do Hollywoodu, řádil u nás. Nebyl to ani svůdce (Nový), ani komik (Burian, Werich, Voskovec), ale gentlemanský šarmantní mladík. Lahodně přizvukuje jako vždy krásná Adina Mandlová, o geniálně vymyšlené zápletce a šikovnému scénáři ani nemluvě. Ale to není, vzhledem k tomu, že si to vzal na starost Frič, žádné překvapení. Jenom, že se nám to (velice) líbilo. 90% (26.12.2018)

Publikum od začátku dobře ví, že titulní vtipné přání Ať žije nebožtík titulní postavě vyjde, ale nedočká se, jestli zemře vedlejší postava, která měla být podle zaměněné lékařské zprávy zcela zdravá, jenže ne. Proč taky, když jde o to, jestli titulní zdravá, jen omylem předem pohřbená postava získá srdce neznámé ženy, se kterou se v předtuše smrti snad v bezvědomí bezhlavě vzaly a po očekávaném nezemření bezhlavě zamilovaly, aby se znovu vzaly. Dojde ještě na ledacos, převleky, milého natvrdlého strýce, scénku v baru, scénku v bytu, scénku na zámku, scénku u advokáta, snad i na vtipy. Scenáristé Martin Frič a Hugo Haas, první též režírující, druhý též hrající, zpeněžitelné plýtvání časem určitě neobjevili, ale zvládli. P.S. To je zpráva o haha příběhu, i když ta o filmu z něj by se moc nelišila. www.macguffin.cz (23.09.2021)

Fričova klasická komédia už na mňa pôsobila dnes značne kŕčovito. Komédia založená na rôznych nedorozumeniach, ktoré sa vyriešia v hodine dvanástej má samozrejme potenciál, lenže ten nie je myslím využitý tak, aby pobavil aj desiatky rokov po svojom vzniku. Zo začiatku to nabudí, v strednej pasáži zase trochu unudí a koniec je už iba čakaním na to, kedy to konečne všetkým dôjde a budú šťastní až do smrti. Prečo mi má byť ale sympatický takýto márnotratný chlapík a prečo sa doňho zaľúbila Alina Mandlová, je pre mňa záhadou. Verím, že to svojho času rozosmievalo davy a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. (25.12.2014)