Sama v čase normálnosti

Zřejmě z celýho socialismu zbyly na světě poslední dvě embéčka, který produkce někde sehnala a postavila na ulici spolu s moderní ávií, a kolonka "reálie roku 77" se mohla odškrtnout. Nechápu, proč nepřibrali maskérky, co aspoň tu dobu pamatují... Tady ty postavy jsou šmrncovní pomalu jak kdyby je posbírali na Flóře v shoppingu... Příběh celkem ujde, Boudová recituje příšerně (úmyslně neříkám hraje), trochu to zachraňuje Kačer a Ševčíková. Na tu se dá chvilkama i koukat, jako ženská má něco do sebe. Takovej film, co dá řadě lidem obživu, řada jiných se u toho zase pobaví, ale žádnej klenot teda, to ne. (19.01.2012)

Ukazuje, že když se podaří kvalitní scénář, který vyrůstá z důkladné znalosti dobových reálií včetně normalizačních komunistických obřadů, může se podařit kvalitní dílo. Srovnávám-li tuto věc s polotovarově dokonalou VOLHOU, která zůstala na půli cesty, vynikne prokreslenost charakterů hlavních postav, kvalita hereckého obsazení s vrcholem v roli Nely Boudové, i citlivé postižení útisku té doby. Byly o to nebezpečnější, oč víc se člověk vymykal jejím konzumním lákadlům, která bezesporu také případ od případu existovala. Lucie Konášová patří po zásluze k protagonistům polistopadové scénáristiky a její úloha na tomto nesporném úspěchu Česká televize určitě nebyla zanedbatelná. (10.05.2024)

Scénář Lucie Konášové nezklamal. Zachycuje normalizaci zase trochu jinak. Charaktery postav jsou dobře vykresleny, navíc se opírají o přesvědčivé herectví. Překvapivě zareaguje postava Davida Prachaře po povýšení. Prolínání osobní a profesní roviny na pozadí politiky působí nenásilně, uvěřitelně. Dobová kulisa je na televizní film výborná (státní hymna na závěr vysílání, diskotéka s Kaťušou...), ale v závěru působili až moc aranžovaně pankáč v jednom pokoji a z televize křepčící Michal David v druhém pokoji. (08.01.2012)

Myslel jsem si, že film tak nějak s nadhledem ukáže něco z časů normalizace, a dočkal jsem se dost podivnýho vztahovýho filmu, ve kterym se snad všechny postavy chovaj poněkud divně a navíc každou chvíli některá z nich předvede nějakej těžko uvěřitelnej fatální obrat o 180°. Všechno to retro oblečení, retro účesy, retro nábytek a různý záležitosti jako charta 77, pořady v televizi se soudružkou Pelikánovou, nebo různý narážky na to, že bylo strašně těžký sehnat punčochy, filé a hajzlpapír, jsou tam jenom tak na okrasu. (17.09.2012)

Neočekávala jsem nic. Pokud něco, tak asi nějaký podivný průměrný film. O to větší bylo moje překvapení. Nejdřív jsem si "nahodila" tři hvězdičky, protože mě docela dráždila hudba; sem tam jsem si přišla jako v Paříži na starém kolotoči, sem tam úplně jinde... jen ne v dění filmu. Ale pak mně film umožnil ponořit se a rázem z toho vypluly hvězdičky čtyři. Pro mne každopádně nadprůměr. Působící snímek bez zbytečných prvoplánovitě půsovivých scén. Flashbacky by asi mohly vypadat trochu jinak, nicnémě výborné herecké výkony a celkem slušný příběh to všechno dohání. Především tedy ty herecké výkony. Myslím, že všichni zúčastnění mají můj obdiv. Hmmm... a tu televizi, co tam hrála také docela důležitou roli, tu jsme doma měli až do devadesátých let, musím se jít zeptat, z kterého roku ona holka vlastně byla. (10.01.2012)