Suspiria

Dario Argento točí výtvarně vymazlené snímky plné barev, dokáže vizuál interiérů dopilovat do působivých detailů. Jen si říkám, zda to občas s tou přílišnou barevností (zejména u křiklavě červené) nepřehání a také, zda by se nehodilo pro vytvoření skutečně hororové atmosféry občas trošku ubrat na tolika pestrých barvách a nechat místo ně na plátno vstoupit více temna, které tady často zastupovaly spíše šepotavé hlasy. Tento horor je vizuálně  určitě fascinující a sympatický (mohu k tomu přičíst klidně i velmi pěkné herečky), je také v mnoha scénách nesmírně napínavý svým dějem, ale pro mě osobně právě nebyl vůbec mrazivý, nevyvolal žádný hlubší prožitek s hlavní postavou a Argento mě příliš nepotěšil, když párkrát slušně vybudovanou atmosférou zabil vyústěním do dost laciných brakových lekaček či výjevů plných krve a zohavených těl. V rámci slavné trojice Argentových hororů, na které jsem se za poslední dobu podíval, nebyla určitě Suspiria špatným vyvrcholením. Ale vedle starší a spíše čistokrevní detektivky Tmavě červená (která se mi líbila od Argenta nejvíc) a pak daleko bizardnějšího a brakovějšího kousku Phenomena mi už nic nového nepřinesla a navzdory všem kladům vnímám jako pro mě nejméně výraznou. [60%] (01.07.2021)

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)

Jeden z nejlepších italských hororových snímků, které má člověk možnost vidět. Suspiria je úžasná hra barev a krve v režii Daria Argenta, s ikonickou drásavou hudbou skupiny Goblin a sympatickou hlavní hrdinkou v podání Jessicy Harper. Letos konečně viděno na velkém plátně, kam to zákonitě patří. [FOD 2022] (15.05.2022)

Nikdy bych nevěřil, že můžu napálit pět hvězd něčemu, kde forma jasně vítězí nad obsahem, ale stejně to nedělám poprvé, čili nasrat na to a magické Suspirii plný počet, protože ty obrazové orgie, které tady mistr Argento předvedl, vydají za deset malých černoušků. Děsivá přehlídka s dokonalou hudbou a na konci jsem se málem posral ( kecám, málem ne). (18.02.2014)

Zub času na tom vidět rozhodně je, i když se Argento snaží seč mu síly stačí, aby i za nějakou dobu to nepůsobilo směšně a s tou špatnou barvou krve se dá jenom souhlasit, protože je fakt trošku podivná, ale zase na druhou stranu Dario Argento dokázal fakt bravurně navozovat hororověmysteriózní atmosféru v podstatě kdy se mu zachtělo a znepokojivá hudba a naprosto skvělý prostředí zaručeně zařídilo už zbytek, jedna z nejlepších scén je určitě ta se slepcem a psem. Nicméně i tak si nemůžu pomoct, že to mohlo být ještě daleko lepší, daleko víc vypjatý a napínavý a rozhodně mohlo být daleko víc zabíjení, přinejmenším v prostřední části. (16.01.2008)